Pán v sukni a nákupní středisko
Ivana RecmanováZ pardubického Afi Paláce byl opakovaně vykázán návštěvník, který zde chodil v sukni a bez bot. Podle marketingové ředitelky obchodního centra je toto oblečení považováno za zcela mimo kulturní standard naší země.
Mladá fronta DNES přinesla před nedávnem zprávu o tom, že z Afi Paláce v Pardubicích byl poněkolikáté vyhozen šestatřicetiletý Tomáš Zahálka. Důvodem bylo to, že dovnitř vstoupil naboso a měl na sobě sukni. Ochranka mu v posledním případě dokonce vyhrožovala policií.
Poté, co napsal Tomáš Zahálka stížnost, dostalo se mu odpovědi od Ilana Kalimiho, ředitele pardubické pobočky. Ten mu napsal, že obchodní centrum má kodex, kterým se musejí návštěvníci řídit. Jak ale podotýkají noviny, o sukni ani bosých nohách v něm není ani slovo, jen to, že by do nákupního střediska neměli lidé chodit v nevhodném nebo neslušném oblečení.
Pro deník se vyjádřila i Jana Michalcová, marketingová ředitelka Afi Paláce: „Centrum denně navštíví pětadvacet tisíc lidí. Nikdo z nich nechce být obtěžován nevhodným zjevem ostatních nakupujících. Pan Zahálka nebyl jen bez bot, ale byl oblečen v sukni bez spodního prádla. To zaznamenali někteří návštěvníci s dětmi, kteří na to upozornili obsluhu infostánku. Toto oblečení považujeme zcela mimo kulturní standard naší země.“
Velmi se bavím vždycky když někomu nestačí argumenty, tak si bere do úst přítomnost dětí.
Když pánskou sukni označíte za lehký letní kilt, tak nikdo nemůže říct ani popel.
Takže majitel, pokud vyloženě neporušuje vykázáním návštěvníka zákon (po britském koloniálním vzoru: Psům a Indům vstup zakázán), může vykázat vpodstatě kohokoliv, kdo se mu nebude "zdát". Ve Velké Británii vyměnili předchozí koloniální cedulky za soudobé "right of admission reserved".
A když už spekulujete nad tím, jak a kdo přišel na to, že daný muž v sukni neměl spodní prádlo, také si zaspekuluji: látka sukně mohla být tak průhledná/ obtažená/ krátká, že mohly být vidět intimní partie (což, dalo by se spekulovat dále, hraničí s ještě výraznější formou exhibicionismu, než "pouhé" nošení sukně).
Veřejný prostor se ale se soukromým vlastnictvím nemusí vylučovat. Koneckonců zákon stanovuje, že veřejné prostranství je definováno bez ohledu na vlastnickou příslušnost. Já za veřejný prostor označuji místo, kam má přístup veřejnost.
Zatímco veřejné prostranství je definováno zákonem (ale nákupní centra do něj nespadají!), veřejný prostor je spíše sociologická kategorie.
Nákupní centra jsou místa s charakterem polo-veřejným či pseudo-veřejným: nesou znaky místa přístupného pro veřejnost (ve smyslu pro všechny), ale tím, že jsou SOUKROMÝM prostorem, mohou si vyhradit, že nevpustí VŠECHNY (veřejnost, tj. kohokoliv), ale jenom ty, které si za své návštevníky určí. Ano, je to místo, které nese znaky sociální (kulturní...) exkluze. Dokonce i prostory Hlavního nádraží v Praze jsou v tomto smyslu - soukromý prostor.
Mimochodem, tohle se k tématu hodí: http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/#sthash.MG1C6ZUe.dpuf
Jak by dopadl "pán v sukni" v mešitě/ kostele?
A proč?
V čem se nákupní centrum/ mešita/ kostel sobě navzájem podbají ve smyslu "veřejného prostoru", v čem se liší?
v článku přeci nejde ani o definici veřejných prostor ani veřejných prostranství, ale o způsob argumentace, kterým ředitelka naznačuje o jaké zákazníky má OC zájem a jakým způsobem je hodlá masírovat ke skupinovému korzování spojenému s konzumací. Nebo myslíte, že jde obchodnímu domu o něco jiného?