Návštěva Noama Chomského zvedla z několika důvodů pozornost české společnosti a stačilo na to pár slov. Prvotní rozruch vyvolaly Chomského věty o utrpení disidentů v různých částech světa. Další kontroverzi vyvolala Chomského odpověď na otázku, proč kritizuje nejvíce politiku USA, když existují zdaleka horší státy. Chomsky míní, že člověk má hlídat nejvíce vlastní stát, protože s jeho směřováním má možnost něco dělat.

Ale hlavně - část českých komentátorů začala Chomskému přičítat obhajobu Rudých Khmerů, a to s více či méně otevřeným zdůvodněním, že Chomsky jakožto krajní levičák či přímo „marxista“ obhajuje každého, kdo se postaví proti USA. Za všechny Alexandr Vondra: „V době, kdy tu lidé jako Havel seděli za svobodu v komunistickém vězení, on z bostonských kaváren obhajoval genocidu Pol Pota v Kambodži.“). Problém je ovšem ten, že maoističtí Rudí Khmerové byli více než z bostonských kaváren aktivně podporováni z Bílého domu.

Dekolonizace Indočíny

Druhá světová válka otřásla pozicí evropských koloniálních mocností. Tzv. Indočína (Vietnam, Thajsko, Kambodža apod.) se začala oprošťovat od francouzské nadvlády. Nejdůležitějším bojištěm se stal Vietnam. První válku v letech 1945-1954 Francie prohrála poslední bitvou u Dien Bien Phu, a to i přes přímou americkou pomoc.

Právě USA nahradily v Indočíně Francouze. Nikoli jako další koloniální velmoc, ale v bojích s národně-osvobozeneckými hnutími, kde sílili komunisté podporovaní Sovětským svazem. Vietnam byl r. 1954 rozdělen na severní část ovládanou komunisty a jižní část ovládanou proamerickou vládou.

↗

Chomsky míní, že člověk má hlídat nejvíce vlastní stát, protože s jeho směřováním má možnost něco dělat. Foto Duncan Rawlinson, Wikimedia commons

Ve druhé vietnamské válce v letech 1967-1973 se na straně severu angažoval Sovětský svaz a na straně jihu USA. Válka skončila vyhlášením míru v lednu 1973, ale boje pokračovaly a poslední Američany vyhnali komunisté ze Saigonu 30. dubna 1975. Svět oblétly obrázky, kde se zoufalí Jihovietnamci snaží dostat na americkou ambasádu v naději, že naleznou místo v amerických helikoptérách, které je dopraví za hranice.

Kambodža do Rudých Khmerů

Faktický vládce Kambodži, monarcha Norodom Sihanuk, se snažil zajistit zemi neutralitu. Spoluzakládal Hnutí nezúčastněných se státy typu Jugoslávie nebo Egypta, které stály relativně stranou dvou hlavních světových bloků. Sihanuk tak navštívil i Československo, kde se prezentoval jako příznivce socialismu. Do Prahy pak odešel studovat i Sihanukův syn Sihamoni, nynější kambodžský král. (1)

Pole působnosti pro kambodžskou neutralitu se ale ztrácelo. Na kambodžském území působily základny Vietcongu, tedy severovietnamských komunistů. Sihanukje toleroval a ke konci vlády podporoval.

Tato vstřícná politika byla hlavním důvodem, proč Sihanuka r. 1970 odstavil vojenský puč. V čele státu stanul důstojník Lon Nol, který ihned umožnil vstup americké armádě. Po uzavření míru s Vietnamem r. 1973 přenesly USA svoje kobercové nálety na základny Vietcongu v Kambodži (první nálety proběhly už r. 1969). Počet obětí v důsledku bombardování se udává na 600 tisíc a rovněž je pravděpodobné, že tyto nálety přispěly k antiamerikanismu a podpoře komunistů. (2) 

Lon Nolova vláda se ukázala být zkorumpovaná a neschopná, americkou pomoc užívala diktatura pro své vlastní účely, takže finálnímu náporu Rudých Khmerů r. 1975 nedokázala čelit. USA ztratily spojence, ale karty byly rozdány tak, že nové našly v maoistických Rudých Khmerech.

Maoismus vs. stalinismus

Evropský komunismus se odvolává na městskou dělnickou třídu, industrializaci venkova a inteligenci vzdělanou v technických vědách, která industrializaci provádí. Naproti tomu čínský komunismus zakládal svou moc na rolnících a tyto ideové důvody bylo jednou z hlavních příčin roztržky maoistické Číny se stalinistickým Sovětským svazem.