Při své nedávné návštěva v České republice vyvolal Noam Chomsky pozdvižení hlavně svými výroky o utrpení disidentů. Následovala bouřlivá diskuse, do které se měl leckdo potřebu zapojit a buď Chomského odsoudit, nebo ho hájit. Přestože dnes se celá tato událost může zdát jako něco, co už dávno odvanul čas, stojí za to se nad ní s odstupem času zamyslet a dát jí do širšího kontextu.

První, čeho si člověk všimne, je, že podobné debaty o minulosti, které se u nás vedou, jsou neskutečně emočně nabité. Typickým příkladem je dění kolem Ústavu pro studium totalitních režimů. To byl i případ sporu o Chomského výroky. Co je zdrojem tak silných emocí? Můžeme se setkat s názorem, že to svědčí o tom, že se naše společnost stále nevyrovnala se svojí minulostí, že ji dostatečně nereflektovala.