Kdo žije v bublině?

Ivana Recmanová

Každý z nás žije v nějaké své bublině a bude pro nás těžké si představit, jak žijí lidé na opačném konci země, světadílu nebo světa. Ale i když žijeme rozdílné životy, je potřeba, abychom žili spolu, nikoliv jen vedle sebe.

Na internetových diskuzích, obzvlášť těch levicových, je to častý fenomén. Občas se nějaký diskutér rozohní a poté buď přímo, nebo nepřímo vzkáže politikům, podnikatelům, bankéřům atp.: „Vždyť vy žijete mimo realitu! Tady umírají bezdomovci na ulicích, lidé nemají co jíst, nejsou místa ve školách a vy si žijete v těch svejch bublinách!

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Tyto výkřiky moc ke klidné diskuzi nepřispívají, i když napůl chápu rozhořčení jejich autorů. Druhou stranou mince je však pohled i těch, kteří v oné bublině nežijí — nebo si to jen myslí.

Realita je vše, co se skutečně děje, tudíž tam patří nejen umírající bezdomovci, nedostatek kvalitních potravin nebo místa ve školkách, ale i drahé ozdravné pobyty po psychickém vyčerpání, dvanáctihodinový pobyt v kuloárech Poslanecké sněmovny, kde se připravuje návrh zákona o sociálním bydlení, nebo generální ředitelé, kteří musejí v ekonomické krizi zachránit pracovní místa svým zaměstnancům. Tím bych asi mohla skončit, ale ráda bych se podívala na tento problém podrobněji.

Že nebude mít bohatý a mocný člověk ponětí o utrpení bezdomovců na ulicích, je pochopitelné, protože s největší pravděpodobností nikdy bezdomovcem nebyl a nejspíš se ani s žádnými bezdomovci nestýká. Na druhou stranu to ale platí i naopak — většina bezdomovců nebude zase znát problémy bohatých a mocných, dokonce ani s nimi nepřijde do osobního styku. K čemu následně dojde, je to, že se na obou stranách vytvoří předsudky o těch druhých.

Dalo by se tedy říci, že každý z nás žije v nějaké své bublině. Bydlíme v nějakém bytě v nějakém domě a sousedům do talíře nejspíš neuvidíme. Bude pro nás těžké si představit, jak žijí lidé na opačném konci země, světadílu nebo světa (případně jiní tvorové ve vesmíru).

Jako muži nejspíš budeme mít problém vcítit se do žen, jako masožravci budeme mít problém vcítit se do fruktariánů a autisté se složitě budou vciťovat do neautistů — a naopak. Kdo v životě pobyl ve více táborech, ten bude moci srovnávat, ale pokud jsme se v dané pozici nikdy neocitli, těžko můžeme těm druhým vyčítat, že neprožívají s námi náš osud.

Součástí reality jsou nejenom umírající bezdomovci, nedostatek kvalitních potravin nebo místa ve školkách, ale i drahé ozdravné pobyty po psychickém vyčerpání. Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Ale i když žijeme rozdílné životy, je potřeba, abychom žili spolu, nikoliv jen vedle sebe a byli vůči sobě solidární. Dobrovolná ani nedobrovolná segregace ničemu nepomáhá a vytváří jen další komunikační bariéry. Poté dochází k tomu, že Občanská konzervativní strana vypustí do éteru banner, ve kterém požaduje odsun bezdomovců, aby nepřekáželi ostatním. Stejnou segregací je ovšem i nepropustnost řídících pozic některých politických stran nebo nadměrné umisťování Romů do speciálních škol.

Klíčem k tomu, abychom dosáhli rovnosti, je mimo jiné i schopnost naslouchat druhým a netrivializovat jejich problémy. Je jednoduché mávnout rukou nad problémy chudého člověka, pokud jste bohatý a myslíte si, že by se měl postarat o sebe sám tak, jak jste to kdysi udělali vy a stali se bohatými (až na to, že nejspíš jste se na rozdíl od toho chudého narodili do stabilní rodiny a nikdo vás nediskriminoval kvůli původu, nemoci nebo pohlaví).

Stejně tak jednoduché je mávnout nad problémy bohatého, pokud jste chudí a myslíte si, že jeho problémy se dají vyřešit penězi a nedají se srovnat s vašimi (až na to, že i bohatí pracující taktéž mohou pracovat přesčas, nevěnovat se rodině tak, jak by si představovali, a když se dostaví stres, potýkají se krom obřích sum za poplatky zdravotníkům a psychologům i s rizikem propuštění z práce za nižší výkonnost).

Sociální demokracie, tedy idea rovnosti, spravedlnosti a solidarity, se nesmí stát ideologií pouze pro nižší vrstvy; musí být zárukou pro každého z nás. Časem pak třeba všechny bubliny splasknou.

    Diskuse
    June 18, 2014 v 12.22
    po dvojím čtení
    nechápu, o čem to je -
    ??
    June 18, 2014 v 21.25
    Ja jsem z toho pochopil, ze slecna Recmanova by si mela precist "Bilou ruzi" od Bruno Travena.
    June 18, 2014 v 22.4
    Pochopil jsem to tak, že paní Recmanová vyzývá chudé a bezmocné k empatii k bohatýma a mocným, protože ti také mají své problémy. To, že ty problémy mají, můžu potvrdit. Měl jsem možnost poznat přinejmenším dva lidi, jejichž majetek se možná blížil miliardě (korun) nebo ji i přesahoval a byli velmi nešťastní. Jen nevím, co by ti chudí a bezmocní pro ty bohaté a mocné mohli udělat, kdyby jejich problémy pochopili. To pochopení by ani nebylo tak těžké, protože bohatí přece jenom nejsou úplně jiný živočišný druh než chudí. Co můžou udělat mocní pro bezmocné je přece jen jasnější.
    June 18, 2014 v 22.22
    Co do těch obřích sum placených psychologům: jeden z těch bohatých byl dost udiven tím, že psychologická péče může být zcela zadarmo, dokonce ani třicet korun regulačního poplatku jsem od něj nevybral, protože za krizovou intervenci se neplatí.
    MK
    June 19, 2014 v 1.8
    Já s paní Recmanovou souhlasím.
    Jsou dva zdroje zla. Nedostatek peněz a jejich nadbytek. Rovnost je skutečně v zájmu privilegovaných. Ti si to ale nejsou schopni uvědomit. Velká to škoda. Takže je jedna věc, kterou musí bezmocní udělat pro mocné-musí je zbavit moci. Jen by bylo dobré si uvědomit, že nejde o to aby se bezmocní pomstili, aby se to zakalilo osobní záští. Tak to chápu já.
    ??
    June 19, 2014 v 18.29
    Pane Kolarik, mate radsi pohadku o Popelce, nebo o Smolickovi ?
    Za prve. To co navrhujete je revoluce. Revoluce ovsem nedelaji andele, dokonce ani lid. Revoluce provadi luza. Nastesti lid ktery svrhl bolsevickou diktaturu se pusobeni volnotrznich sil uspesne meni na luzu, jak nas informoval Dominik Duka. Znate ne? Bohuzel luza byla ,je a bude pomstychtiva.

    Protoze vas nechci krmit bolsevickou propagandou, nabizim klasiky napr: B. Traven- Bila Ruze, Vzpoura povesencu, J.Steinbeck-Hrozny hnevu, Marion Aten-Poslední vlak přes rostovský most.

    Musite se rozhodnout, bud pohadky nebo revoluci.
    MP
    June 19, 2014 v 18.58
    Pavlovi Kuchejdovi
    Nemáte pravdu, lůza je měkkosrdcatá holka a ráda se dojme. A má ráda, když je tu někdo, kdo na ní umí být tvrdší a neříká ji bejby. Kdyby to bylo jinak, vymlátila by Dukovi za tu pomluvu okna paláce, ale ona ho místo toho zbožňuje -- tak jako pouliční holky své pasáky.
    Proto také lůza nedělá revoluce a revoluční lid obvykle nijak moc mstivý není. Pár aristokratů na lucerně, ale spíš jen pro radost a kvůli kompozici. To bývají až ti, co revoluci -- respektive moc, kterou lid revolucí dobyl a neví, co s ní -- ukradnou.
    Neberte Michalovi Kolaříkovi jeho revoluční ideály, kvalifikují ho pro nezbytnou figuru každé vydařené revoluce -- soudruha, kterého musela strana (konvent, fórum) popravit, protože včas nepochopil, že revoluce skončila a přišel čas stabilizovat moc.
    To, že se dnes v rádiu nehrají písně V+W, o čemsi vypovídá.
    ??
    June 20, 2014 v 16.21
    luza 2
    Pamatuji si jak v r.1969 zakazali v Ostrave hrat Tezkou Barboru. A mam silny pocit, ze od te doby tohle umeni nikomu nechybi, nebo furt nekomu prekazi. Jsem divny ?
    June 21, 2014 v 4.38
    Lůza 3
    Myslí si, že jsme jen lůza

    Nemusí se nás bát

    Nepopadne je hrůza

    Nejsme schopni řvát

    Nebo ne ?

    + Další komentáře