Kvantitativní analýza textů politických stran vypovídá mnohé nejen o způsobu, jakým strany komunikují, ale též o jejich postojích a chování. Metodu analýzy jsem založil na předpokladu, že extrémista je zcela zaujat „vyšší“ hodnotou, jejím prosazováním, bojem za ni a odporem vůči jejím „nepřátelům“. Tomu odpovídá slovník, který používá, popř. vůči kterému je vnímavý.

K analýze skupinové iracionality jsem použil polemické (kritizující, varující či na kritiku reagující) texty publikované na oficiálních webech politických stran v období od 1. 1. 2014 do 30. 4. 2014 (výjimkou jsou Piráti, u kterých jsem kvůli malému počtu textu období rozšířil na 1. 5. 2013 až 30. 4. 2014). Celkový rozsah získaného textu se pohyboval od 17 374 slov u ANO po 48 105 slov u ODS. Za spolupráci při tvorbě analýzy vděčím Petře Štěpánové a společnosti Bisnode.

Míru skupinové iracionality politických stran lze určit na základě výskytu výrazů z následujících sedmi kategorií:

1. Agresivita: nenávist k jiným názorovým skupinám se odrazí ve slovech jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.

2. Prodej iluzí: vzhlížení k „vyšším“ ideálům prozradí slova: svoboda, příroda, národ, spása atd.

3. Dogmatismus: naléhavá snaha „zachránit svět“ vede k používání slov: naprosto, rozhodně, všichni, každý atd. (naopak slova jako částečný, nevelký, ojedinělý ukazují na nízkou dogmatičnost).

4. Zaštiťování se kolektivem: člen davu používá často zájmena my a oni v 1. pádu.

5. Ideologické myšlení: nepřítele je třeba označit slovem končícím na —ismus.

6. Dramatičnost: přibarvování textu slovy boj, krev, smrt, strach atd.