Politické strany používají při honbě za hlasy voličů nejrůznější nástroje. Jedním z nich je vyvolávání emoci. Protože pro většinu z nás je politika chtě-nechtě emocionální záležitostí, strany se snaží aktivovat naše skupinové instinkty.

Politici jsou vystaveni dotazům novinářů, na které odpovídají někdy pravdivě, někdy vyhýbavě, popřípadě tu a tam rovnou lžou. Aby nás mohly strany oslovit, musí vložit svá sdělení na plochy billboardů a do inzerátů v médiích a ty nepořídí bez peněz.

Podívejme se tedy na to, s jakou intenzitou na nás strany útočily prostřednictvím emocí, jak často jejich politici pronášeli nepravdivá tvrzení a jak transparentní je financování jejich kampaní. V prvním případě nám pomůže jazyková analýza publikovaných článků, ve druhém zjištění serveru demagog.cz a ve třetím studie Transparency International.

Skupinová iracionalita

Kvantitativní analýza textů politických stran vypovídá mnohé nejen o způsobu, jakým strany komunikují, ale též o jejich postojích a chování. Metoda analýzy skupinové iracionality jsem založil na předpokladu, že extrémista je zcela zaujat „vyšší“ hodnotou, jejím prosazováním, bojem za ni a odporem vůči jejím „nepřátelům“. Tomu odpovídá slovník, který používá a kterým se snaží oslovit své okolí.

K analýze jsem použil polemické (kritizující, varující či na kritiku reagující) texty publikované na oficiálních webech politických stran v období od 1. 5. do 7. 10. 2013 (s jednou výjimkou: vzhledem k malému množství článků na webu uskupení Hlavu vzhůru byly pro analýzu použity i texty z webu Suverenita — blok Jany Bobošíkové, tedy nejvýraznější strany uskupení).

Tentokrát jsem nezahrnul Piráty a Svobodné (v době přípravy analýzy odhad jejich volebního výsledku nepřekračoval dvě procenta). Zájemce o výsledky těchto stran, stejně jako ty, kdo si chtějí porovnat minulé a aktuální výsledky větších stran, odkazuji na analýzu publikovanou před loňskými krajskými volbami.

Politik, který se snaží oslovit dav a získat ho na svou stranu, se bude zaštiťovat „vyššími hodnotami“ a stylizovat se do role jejich prosazovatele. Zároveň bude lichotit svým příznivcům a označovat je za „prozíravé“, „rozumné“ či „odpovědné“. Neobejde se bez obrazu nepřítele, který dané hodnoty „ohrožuje“, - ten bude onálepkován záporně znějícími atributy.

Nepřítele je třeba výrazně označit a zaškatulkovat, k čemuž slouží slova končící příponami —ismus, -ista, - istický. Důležitá je naléhavost poselství — té lze dosáhnout slovy jako „absolutně“, „naprosto“, „zcela“ atd. a častým odkazováním na smrt, krev, boj a strach.

Skupinové emoce je dále dosaženo častým používáním zájmena „my“ a zmiňováním symbolů, které na podvědomé úrovni skupinu zastupují. Proto jsem pro analýzu skupinové iracionality použil následujících sedm kategorií slov:

1. Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.

2. Prodej iluzí (vzhlížení k „vyšším“ ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd.

3. Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, absolutní atd.

4. Zaštiťování se kolektivem: zájmena my a oni v 1. pádu.

5. Ideologické myšlení: slova končící na -ismus, -ista, -istka, -istický.

6. Dramatizace (přibarvování textu): boj, krev, smrt, strach atd.

7. Posedlost symboly: symbol, vlajka, přísaha atd.

Nezapočítávají se výrazy, které jsou součástí vlastních jmen a názvů stran a institucí (sociální demokracie, ministerstvo spravedlnosti). Seznam vyhledávaných výrazů obsahuje přibližně 1 400 položek a je k dispozici na webu iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku (dybbuk, 2011). Velký dík za spolupráci při vytvoření analýzy patří Petře Štěpánové, Kláře Přibylové a společnosti Bisnode ČR.

Analýza jde za rámec tradičního pravo-levého politického třídění. Místo něj hledá, kde se daná politická strana nalézá na škále umírněná — radikální — extremistická. Radikální (a tím spíše extremistické) strany komunikují se svými případnými voliči jiným způsobem než strany umírněné. Předcházejí před ně s rétorikou, která danou skupinu voličů osloví, tedy s rétorikou bohatou na výrazy z uvedených sedmi kategorií.

Hodnoty v grafu udávají počet hledaných výrazů na 10 000 slov textu, v posledním sloupci je celkový součet. Zabarvení políček odpovídá hodnotě dané kategorie (bílá barva = nízká hodnota, žlutá barva = střední hodnota, šedá barva = vysoká hodnota).

Nejčastější výrazy u jednotlivých stran:

Strana zelených: nenávist, zneužití, životní prostředí, tolerance

TOP 09: idiotský, kmotr, demokratický, rozvoj

ODS: hysterie, populistický, komunisté, demokracie

ČSSD: skandální, zlo, demokracie, právo, svoboda

KDU-ČSL: moloch, nepřítel, komunistický, demokracie

SPOZ: hloupý, účelový, komunisté, demokracie

KSČM: podivný, skandál, svoboda, životní prostředí

Úsvit: podvodník, zneužívání, demokracie, slušný

ANO 2011: falešný, kmotr, mafiánský, národ, prosperita, slušný

Hlavu vzhůru: lež, skandál, socialistický, bohatství, odvaha, prosperita.

Nepravdivá tvrzení

Zajímavě vychází porovnání výsledků analýzy se závěry serveru demagog.cz, který hodnotí pravdivost výroků pronesených v televizních debatách. V tabulce se nacházejí výsledky hodnocení předvolebního vydání pořadu Interview Daniely Drtinové a Předvolební diskuze ČT z Prahy ze 14. 10. 2013

Jak je viditelné z grafu, čím vyšší hodnotu skupinové iracionality daná strana vykazuje, tím je pravděpodobnější, že z úst jejich představitelé zaznějí nepravdivá tvrzení. Jana Bobošíková a Tomio Okamura pronesli největší počet nepravdivých a zavádějících tvrzení a zároveň jejich hnutí (Hlavu vzhůru a Úsvit přímé demokracie) dosáhly velmi vysokých hodnot v analýze iracionality.

Neprůhledné financování

Transparency International (TI) hodnotila transparentnost financování pomocí deseti kritérií. Mezi nimi byla existence transparentního účtu, zveřejňování obdržení nefinančních výhod a zveřejnění jmen spolupracujících agentur.

TI posuzovala, zda byla dané splněno kritérium zcela, zčásti či vůbec. Výsledky jsou shrnuty v tabulce níže. Opět je zřejmé, že existuje úzký vztah mezi transparentností financování a sklonem ke skupinové iracionalitě, stejně jako počtem nepravdivých tvrzení.

Závěr

V trojrozměrném prostoru, jehož jednotlivé rozměry tvoří skupinová iracionalita, pravdivost tvrzení a průhlednost financí, se na nejlichotivější pozici nachází TOP 09 (obstála ve všech třech případech) a těsně za ní Strana zelených. Nejhůře si vedly SPOZ a ANO 2011 (dva body splnily průměrně) a především Úsvit a Hlavu vzhůru (0 bodů, nicméně Hlavu vzhůru je handicapováno tím, že TI je do své studie nezahrnula).