Knedlo, zelo, okamuro
Petr DimunDění kolem Úsvitu přímé demokracie je varovné. Její rétorika překračuje často únosnou hranici mezi „light populismem“ a tím, co svého času vedlo ke zrušení Dělnické strany. Tato strana o devíti členech také požívá přízně Andreje Babiše.
Jednou z hlavních námitek vůči Jiřímu Paroubkovi svého času bylo, že odrazuje hlavně mladší voliče. Studentské volby v roce 2010, v nichž ČSSD získala 5,27 %, sloužily proto jako argument těmto kritikům, včetně těch zevnitř ČSSD. Titulky médií byly variací na „Mladí potopili ČSSD“. V aktuálních studentských volbách ČSSD získala 2,42 % a média tento výsledek nechávají zcela bez povšimnutí: všem je to tak nějak jedno. Otázkou je, co je horší: zda vzbuzovat emoce, nebo být všem tak nějak jedno.
Tzv. studentské volby jsou samozřejmě nereprezentativní, nicméně ukázaly v minulosti mnohé trendy v náladách společnosti. Pomineme-li fenomén Pirátů, uspěly u studentů z parlamentních stran ANO, TOP 09, ale i Úsvit Tomia Okamury.
Bohužel, tahle obskurní parta podivných individuí, plácajících přesně to, co chce slyšet „stůl štamgastů“ nádražní čtyřky pod televizí, zaznamenává úspěchy i ve standardních průzkumech a její potenciál dosahuje i deseti a více procent. Její rétorika přitom překračuje často únosnou hranici mezi „light populismem“ a tím, co svého času vedlo ke zrušení Dělnické strany.
Zajímavé bude na kolik to zabere u eurovoleb. Pokud ano, pak i zavedené tzv. seriozní subjekty budou v pokušení přidat toto do svého mixu oslovení protestně naladěné veřejnosti.
A svůj vliv má i to, že xenofobně konzervativní nálada se šíří i z východu