Jednou z hlavních námitek vůči Jiřímu Paroubkovi svého času bylo, že odrazuje hlavně mladší voliče. Studentské volby v roce 2010, v nichž ČSSD získala 5,27 %, sloužily proto jako argument těmto kritikům, včetně těch zevnitř ČSSD. Titulky médií byly variací na „Mladí potopili ČSSD“. V aktuálních studentských volbách ČSSD získala 2,42 % a média tento výsledek nechávají zcela bez povšimnutí: všem je to tak nějak jedno. Otázkou je, co je horší: zda vzbuzovat emoce, nebo být všem tak nějak jedno.

Tzv. studentské volby jsou samozřejmě nereprezentativní, nicméně ukázaly v minulosti mnohé trendy v náladách společnosti. Pomineme-li fenomén Pirátů, uspěly u studentů z parlamentních stran ANO, TOP 09, ale i Úsvit Tomia Okamury.

Bohužel, tahle obskurní parta podivných individuí, plácajících přesně to, co chce slyšet „stůl štamgastů“ nádražní čtyřky pod televizí, zaznamenává úspěchy i ve standardních průzkumech a její potenciál dosahuje i deseti a více procent. Její rétorika přitom překračuje často únosnou hranici mezi „light populismem“ a tím, co svého času vedlo ke zrušení Dělnické strany.

Hospodaření Úsvitu navíc budí oprávněné pochybnosti o institucionalizaci podnikatelského projektu v politice a oficiální politika „nechceme členskou základnu, protože by nám jí ovládli kmotři“, je dovedení antikorupčního šílenství posledních let do absurdní dokonalosti.

↗

Andrej Babiš na svém turné před evropskými volbami prohlásil, že „Okamurovy snahy jsou sympatické, ale co je mu to platné, když není ve vládě“. Repro z vysílání ČT

Strana o devíti členech, která jen na příspěvcích od státu obdrží přes 120 mil. Kč, požívá také přízně Andreje Babiše. Ten na svém turné před evropskými volbami veřejně prohlásil, že „Okamurovy snahy jsou sympatické, ale co je mu to platné, když není ve vládě“. Při míře cynismu se dá i usuzovat, kde by si Okamuru Babiš v případné své vládě dokázal představit: buď jako vicepremiéra pro lidská práva či v horším případě jako ministra vnitra.

Situace je o to nebezpečnější, že o Okamuru se kriticky — až na výjimky — zabývá jen Reflex. MF Dnes, která byla svého času klíčovým mediálním „hráčem“ v kauze Věcí veřejných, jež odhalila pro veřejnost jako podnikatelský projekt Víta Bárty, uveřejnila na základě zjištění Reflexu jediný článek a tématu se již nadále nevěnuje.

Okamura si tak proplouvá veřejným prostorem, buduje si pověst ochránce všech, co se cítí ohroženi „Romanistánem“ a v případě osamocené kritiky ze sebe učiní oběť nenávisti omezené skupiny novinářů, co mu buď závidí úspěch, nebo jsou to „cikánofilové“. Vzhledem k sympatiím Andreje Babiše je možné usuzovat na důvody mlčení jeho mediální divize Agrofertu k tématům, která se týkají Úsvitu.

V kontrastu této tiché a mocné aliance populistů je mlčení ČSSD o to horší. Bohužel, zevnitř ČSSD zaznívají i hlasy, kterým je sympatická myšlenka nahrazení lidovců ve vládě tichou podporou právě Úsvitu. Přitom lehkost, s jakou Okamura a jeho výpady vůči menšinám prostupují českou společností a ujímají se jako hlavní témata v jistých sociálních skupinách, ohrožuje volební potenciál ČSSD.

Tím, že se Okamura při svých rasistických výpadech nesetkává s tvrdou reakcí a hlasitým odsudkem, relativizuje se tato rétorika a stává se z ní přirozeně téma debat a diskusí: potenciální místní nácci, co dosud mlčeli, protože by se setkali ve svém okolí s odmítnutím, nyní dostávají politickou platformu, která se stává i ústy Andreje Babiše a mlčením ČSSD „salonfähig“.

Přitom ČSSD ve vládě obsadila post ministra pro lidská práva a především ministra vnitra. Co brání ČSSD, jejím ministrům, aby místo hlasitého handrkování se o „kumulaci funkcí“ věnovali čas odmítnutí této politiky? Co brání vládě na základě zveřejněných důkazů o podivnostech hospodaření Úsvitu a také vnitřních poměrech hnutí, které s demokratickými pravidly nemají společného vůbec nic, začít proces, který svého času vedl za vlády Mirka Topolánka ke zrušení Dělnické strany?

Argument, že nejlepší je k Okamurovi mlčet a nedělat nic, protože se mu v opačném případě dělá reklama a činí se z něj oběť, tváří v tvář nárůstu jeho preferencí neobstojí. ČSSD se navíc dostává do podezření, že by si s Úsvitem dokázala představit i vládní spolupráci, jak o tom uvažuje Andrej Babiš. Ustupování této alianci populistů znamená jediné: umetat Andreji Babišovi cestu k jeho triumfu. Pak už se ovšem výsledky ČSSD ve studentských volbách budou blížit těm reálným.