Před volbami do krajských zastupitelstev a senátu jsem na Deníku Referendum představil analýzu skupinové iracionality. Neodolal jsem, abych analýzu neověřil pro prezidentské kandidáty. Výsledky mě zajímaly tím spíše, že tradiční pravo-levé třídění pro mnohé kandidáty selhává (vynechejme zapšklý názor Ladislava Jakla, že jsou to všichni „zoufalí levičáci“).

Připomínám, že analýza je založena na vyhledávání výrazů spadajících do sedmi kategorií:

1. Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd. 
2. Prodej iluzí (vzhlížení k „vyšším“ ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd. 
3. Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, každý atd. 
4. Zaštiťování se kolektivem: zájmeno my v 1. pádu.
5. Ideologické myšlení: slova končící na -ismus, -ista, -istka. 
6. Dramatizace (přibarvování textu): boj, krev, smrt, strach atd. 
7. Posedlost symboly: symbol, vlajka, přísaha atd.

http://iracionalita.net

Pro analýzu jsem použil odpovědi kandidátů na otázky v rozhovorech (nezahrnul jsem ovšem odpovědi na otázky na on-line chatu a vzájemné rozhovory kandidátů).

Ve výše uvedeném článku jsem dokazoval, že existuje vztah mezi výsledky analýzy a politickými postoji jednotlivých stran. Naopak pro jednotlivé kandidáty výsledek s postoji souviset nemusí. Iracionalita jednotlivců je i v rámci příznivců jedné strany rozložena podél Gaussovy křivky. I Gaussovy křivky dvou zcela odlišných politických křídel se protínají, takže dokonce i mezi nacisty se může najít pár jedinců více otevřených než je nezarputilejší část liberálů.

Výsledky jsou zřejmé z tabulky (čísla udávají počet výrazů na 10 000 slov textu). Oproti hodnocení politických stran je viditelný jeden zásadní rozdíl: Hodnoty v jednotlivých kategoriích spolu nesouvisejí. Např. Miloš Zeman je podle analýzy nejvíce agresivní, ale má nejmenší hodnotu v kategorii „Prodej iluzí“, u Jiřího Dienstbiera je to téměř naopak.

Někteří kandidáti dosáhli podobných hodnot jako jejich „domovské“ strany: Bobošíková, Sobotka, Dienstbier a Roithová. O něco lépe než „jeho“ SPOZ dopadl Zeman, Schwarzenberg si naopak oproti TOP 09 pohoršil. Největším překvapením byl pro mě výsledek Táni Fischerové. Ta je podporována Stranou zelených, která v analýzách dosahuje opakovaně příznivých výsledků. Táňa Fischerová a Jana Bobošíková nemají společného prakticky nic, jak je tedy možné, že dosáhly podobného výsledku?

Váhal jsem, zda výsledky vůbec zveřejnit. Nebyl jsem si jist, zda mají nějakou vypovídací hodnotu. Vzpomněl jsem si ale na výrok německého psychiatra Wernera Hutha, že „ideologické osoby jsou skrytí narcisté“. Spočítal jsem tedy výskyt zájmena „já“ v 1. pádě pro jednotlivé kandidáty a porovnal s hodnotami skupinové iracionality. Z grafu je zřejmá souvislost mezi oběma proměnnými (míra korelace je 0,65).

Protože výsledky analýzy jen volně souvisejí s postoji kandidátů, sotva je lze použít jako doporučení, komu hodit svůj hlas. Ostatně neskrývám, že se výsledky pouze částečně kryjí s mými očekáváními. Miloš Zeman podle grafu vypadá přitažlivě, ovšem počet jeho lživých tvrzení, jak uvádí server demagog.cz, je velmi odrazující. Jako podpůrný argument pro Huthovo tvrzení o vztahu ideologičnosti a narcismu ale mohou být výsledky analýzy užitečné.