Politické strany používají při honbě za hlasy voličů nejrůznější nástroje. Jedním z nich je vyvolávání emoci. Protože pro většinu z nás je politika chtě-nechtě emocionální záležitostí, strany se snaží aktivovat naše skupinové instinkty.

Politici jsou vystaveni dotazům novinářů, na které odpovídají někdy pravdivě, někdy vyhýbavě, popřípadě tu a tam rovnou lžou. Aby nás mohly strany oslovit, musí vložit svá sdělení na plochy billboardů a do inzerátů v médiích a ty nepořídí bez peněz.

Podívejme se tedy na to, s jakou intenzitou na nás strany útočily prostřednictvím emocí, jak často jejich politici pronášeli nepravdivá tvrzení a jak transparentní je financování jejich kampaní. V prvním případě nám pomůže jazyková analýza publikovaných článků, ve druhém zjištění serveru demagog.cz a ve třetím studie Transparency International.

Skupinová iracionalita

Kvantitativní analýza textů politických stran vypovídá mnohé nejen o způsobu, jakým strany komunikují, ale též o jejich postojích a chování. Metoda analýzy skupinové iracionality jsem založil na předpokladu, že extrémista je zcela zaujat „vyšší“ hodnotou, jejím prosazováním, bojem za ni a odporem vůči jejím „nepřátelům“. Tomu odpovídá slovník, který používá a kterým se snaží oslovit své okolí.

K analýze jsem použil polemické (kritizující, varující či na kritiku reagující) texty publikované na oficiálních webech politických stran v období od 1. 5. do 7. 10. 2013 (s jednou výjimkou: vzhledem k malému množství článků na webu uskupení Hlavu vzhůru byly pro analýzu použity i texty z webu Suverenita — blok Jany Bobošíkové, tedy nejvýraznější strany uskupení).

Tentokrát jsem nezahrnul Piráty a Svobodné (v době přípravy analýzy odhad jejich volebního výsledku nepřekračoval dvě procenta). Zájemce o výsledky těchto stran, stejně jako ty, kdo si chtějí porovnat minulé a aktuální výsledky větších stran, odkazuji na analýzu publikovanou před loňskými krajskými volbami.

↗

Politik, který se snaží oslovit dav a získat ho na svou stranu, se bude zaštiťovat „vyššími hodnotami“ a stylizovat se do role jejich prosazovatele. Zároveň bude lichotit svým příznivcům a označovat je za „prozíravé“, „rozumné“ či „odpovědné“. Neobejde se bez obrazu nepřítele, který dané hodnoty „ohrožuje“, - ten bude onálepkován záporně znějícími atributy.

Nepřítele je třeba výrazně označit a zaškatulkovat, k čemuž slouží slova končící příponami —ismus, -ista, - istický. Důležitá je naléhavost poselství — té lze dosáhnout slovy jako „absolutně“, „naprosto“, „zcela“ atd. a častým odkazováním na smrt, krev, boj a strach.

Skupinové emoce je dále dosaženo častým používáním zájmena „my“ a zmiňováním symbolů, které na podvědomé úrovni skupinu zastupují. Proto jsem pro analýzu skupinové iracionality použil následujících sedm kategorií slov:

1. Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.

2. Prodej iluzí (vzhlížení k „vyšším“ ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd.

3. Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, absolutní atd.