Jako student, který studuje v Praze, ale pochází z jednoho malebného města v jižních Čechách, kde má svou rodinu, ve snaze víkend co víkend navštívit své milé blízké, využívám dvakrát týdně služeb některého autobusového dopravce.

Díky jednoduchosti rezervačního systému, nejčastěji volím jako prostředek pro mou přepravu služby žlutých autobusů, které se v posledních letech staly poměrně typickým koloritem našich silnic. Každý takový autobus, který jsem viděl, má na své zadní části prostor pro reklamu, a jak se blíží volby, většina zadků žlutých autobusů se zaplňuje podobiznami jednoho bohatého slovenského podnikatele. Tento podnikatel slibuje, že bude líp.

Když se v autobuse usadím a zapnu výklopný monitor, na kterém mohu sledovat nějaký film pro zpříjemnění cesty, musím nejprve shlédnout několik úvodních videí, mezi kterými vyniká volební spot hnutí ANO. V hlavních rolích tohoto spotu účinkuje právě tento podnikatel, zároveň zakladatel tohoto hnutí, bok po boku se slavným hercem a bývalým diplomatem Martinem Stropnickým.

Mám—li zrovna náladu, mohu požádat o denní tisk a to mimo jiné z vydavatelství MAFRA, které si tento podnikatel před volbami pořídil. Pokud si chci přečíst něco jiného, v přihrádce přede mnou naleznu například časopis této přepravní společnosti, do kterého, když se začtu, mám velkou naději, že na jedné ze stránek narazím na rozhovor s tímto panem podnikatelem, lídrem hnutí ANO a kandidátem do Poslanecké sněmovny.

Všechny tyto tiskoviny si jako dárek mohu odnést domů, aby se jimi pokochali i moji příbuzní. Cestou pak okolo silnice sleduji billboardy, mezi kterými se vyjímají právě ty, ze kterých na mě shlíží jeho obličej vylepšený v některém z programů pro práci s fotografiemi a jen těžko odolatelnými předvolebními sliby.

Po Praze se přepravuji městskou hromadnou dopravou. Někdy tramvajemi, ve kterých není tolik prostoru pro umístění reklamy, ale tu a tam na mě slogan „Ano, bude líp“ vybafne i zde. Jindy zase metrem, kde se propagaci hnutí ANO mohu vyhnout jen velmi těžko. Zde totiž tohoto podnikatele spatřuji na reklamních tabulích u eskalátorů, na nástupištích nebo v prostorech nad okny v jednotlivých vozech.

Jednou mě pak opravdu překvapil, když jsem čekal večer na metro a z velkých televizních obrazovkách, které informují o hledaných zločincích nebo o aktuálních zprávách prostřednictvím serveru E15.cz, na mě vyskočila propagace jeho hnutí. Po chvíli přemýšlení mi došlo, že vlastně deník E15 tento podnikatel také vlastní.

Co se mi ještě nepoštěstilo, je potkat tohoto podnikatele v 7 hodin ráno u vchodu do metra, jak výborně naladěný, s naštvaným bodyguardem po boku rozdává koblihy. Snad to do voleb stihnu.

Obličej tohoto podnikatele je před volbami k vidění opravdu téměř všude a s určitou nadsázkou se dá říct, že, až po volbách zmizí, v životech spousty pražských obyvatel zavládne prázdnota, některým bude dokonce chybět. Otázka je ale, co vlastně o tomto podnikateli víme.

Prý chce vést stát tak, aby se za něj jeho děti nestyděly a protože je jiný než ostatní politici, tak maká. I když pochází ze Slovenska, byl prý z politického dění v České republice, jejímž je občanemm tak zklamaný, že se rozhodl založit své vlastní hnutí a dát zdejší politiku zpět do pořádku.

Když své hnutí zakládal, netoužil se prý stát jeho předsedou, ale protože nikoho lepšího nenašel, obětoval se. Od té doby do svých řad nalákal několik osobností — mezi nimi vynikají především již zmíněný Martin Stropnický, dále bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, bývalý eurokomisař Pavel Telička a v neposlední řadě bývalý komentátor MF DNES Martin Komárek. 

Dále o něm víme, že je druhým nejbohatším občanem České republiky, a že si v červnu pořídil nakladatelství MAFRA, vydávající Mladou Frontu DNES, druhý nejprodávanější český deník a Lidové noviny. Toto vydavatelství si pořídil přesto, že prodej deníků v České republice od roku 2007 výrazně poklesl.

Co se týče jeho názorů, tak se velmi silně vymezuje proti všem politikům, jejich korupčním praktikám a tomu, že podle něj dostatečně nepracují. Martin Komárek, který se po svém příchodu do hnutí ANO stal jeho programovým ředitelem, o něm před dvěma lety věděl a napsal, že sám tento podnikatel má ruce tak špinavé jako ostatní korupční hráči české politiky, jakými jsou Topolánek, Dalík, Bém nebo Roman.

Prý o něm také věděl, že je jen dalším Pepou Tvarohem z hospody Na Růžku. Dále Martin Komárek tehdy věděl, že by obyvatelé neměli tohoto miliardáře poslouchat. Otázkou také je, jak moc by sám tento podnikatel dokázal zvládat povolání poslance, kdyby, jak má prý v plánu, zůstal ředitelem svého holdingu a ještě k tomu byl členem dolní komory Parlamentu. A to jeho cílem je prý dokonce stát se ministrem financí.

Tento podnikatel, který prosazuje, že všechno se má dělat se ziskem a i stát sám by měl fungovat jako firma a nezadlužovat se, se tedy rozhodl vzít své těžce vydělané miliony, investovat do kampaně svého hnutí, nakoupit do něj zajímavé osobnosti, obětovat svůj určitě vzácný čas pro předvolební debaty a rána trávit u vchodů do metra rozdáváním koblih a v neposlední řadě zakoupit mediální koncern ve chvíli, kdy toto odvětví není zrovna zlatým dolem.

Co se týče jeho politické kariéry, nemyslím si, že přeceňuji české voliče, když nevěřím tomu, že by 13 % z nich na konci září nevolilo stranu, za níž tehdy nemluvil žádný politický program ale jen snůška populistických hesel. Nemyslím si ani, že po pádu Sněmovny by stejný počet voličů jako ODS volil i hnutí ANO, o kterém tehdy nebylo jisté, jestli se do předčasných voleb vůbec dokáže plně zformovat.

Nepochybně pro šance tohoto hnutí ve volbách bylo velmi důležité dostat se do podvědomí nejen prostřednictvím reklamní kampaně, ale také nejdřív jako alternativa vůči pravicovým stranám, které své voliče v minulém volebním období zklamaly. K tomu právě posloužily tyto předvolební průzkumy.

Později se pak hnutí ANO právě prostřednictvím médií začalo profilovat jako strana schopná soupeřit a oslabit či dokonce porazit levici. Velká skupina voličů sice jeho mediální praktiky dokázala prokouknout, často ale přesto tvrdí, že dokud to vypadá, že dokáže sebrat hlasy levici, nevadí, že podvádí, lže nebo ohýbá veřejné mínění, jak se mu to zrovna hodí. A právě tento přístup mu umožňuje uspět.

Tento podnikatel není žádný altruista a od ostatních politiků se liší tím, že je nepředstavitelně bohatý, tím, že dokáže zajistit, aby se jeho produkty prodávaly, což prokazuje v rámci současné kampaně a především tím, že se za ním neschovávají žádní poltičtí investoři neboli kmotři.

On takovým investorem totiž je sám a jako každý správný investor nepochyně očekává a zajistí, aby se mu jeho investice vrátily. Největší nemocí české politiky je podle mě především její velmi těsná provázanost s byznysem právě díky těmto investorům a velmi malý vliv různých hnutí zastupujících zájmy veřejnosti.

Tuhle nemoc ale Andrej Babiš, druhý nejbohatší občan České republiky, lídr, zakladatel a majitel hnutí Ano v žádném případě nevyléčí.