Nejsou tu dobré zákony a pravicová koalice vládla špatně, začal druhou hodinu včerejších Otázek Václava Moravce místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek. Nechtěl se bavit o počtu zákonů schválených končící Sněmovnou, na což se ho zeptal moderátor. Začal mluvit o příčinách víkendových útoků na Romy v několika českých a moravských městech.

Podle Zaorálka nestačí říct, že jde o rasismus. Jde podle něj také o důsledek špatného vládnutí pravicové koalice: Která sedm let nezvyšovala minimální mzdu, až jsou dnes pracovní místa, na která se za osm tisíc pět set korun hrubého nikomu nevyplatí nastoupit. Která rozbila síť Úřadů práce, takže ty dnes nejsou s to pomáhat lidem práci skutečně hledat. A která umožnila vyvádět z veřejných rozpočtů příspěvek na bydlení podnikatelům s chudobou, kteří na ubytovnách účtují chudým lidem nehorázné nájemné, které ovšem dostávají z veřejných peněz rovnou na svůj účet.

Alespoň na chvíli se tak místopředseda nejsilnější levicové strany vymkl scénáři pořadu, ve kterém by jinak hrály prim otázky vztahů mezi jednotlivými ústavními institucemi. A kde by zásadním tématem byla obava místopředsedkyně ODS Miroslavy Němcové, že za rozpuštěním Sněmovny stojí „solární baroni“.

Příklad, ke kterému se na chvíli dostal Lubomír Zaorálek, byl o víkendu aktuálnější. A přitom z jiné strany popisoval tytéž problémy s vládnutím, na které abstraktně poukazoval Václav Moravec. Útoky na Romy jsou podle Zaorálka jedním z důsledků rozpadu státu, který se v posledních letech ve Sněmovně projevoval tím, že vláda poslancům předkládala novely ještě neschválených zákonů. Že stále není v platnosti zákon o státní službě. Že se předsedkyní Legislativní rady vlády stala nezkušená Karolina Peake, abychom zůstali jen u témat, o kterých se ve včerejších Otázkách mluvilo.

V duchu sociálně demokratické volební kampaně nabídl Zaorálek jako řešení dobře fungující stát. A odkázal se i na některé z bodů volebního jedenáctera své strany. Problémy chudých lidí a sociální frustrace mají řešit nová pracovní místa, zvyšování minimální mzdy nebo lepší ochrana občanů před exekutory a lichvou.

Řada lidí ale bude lék na svou frustraci hledat v bodě deset: „Zvýšíme počet policistů v oblastech s vysokou kriminalitou,“ slibují v něm sociální demokraté. „Omezíme činnost heren a zastaváren s cílem snížit kriminalitu i praní špinavých peněz. Stanovíme přísnější pravidla pro podmíněně propouštěné vězně s cílem zabránit opakování trestné činnosti. (...) Před policií, soudy a úřady si musejí být občané skutečně rovni.“

Je to bod, ve kterém implicitně převažuje represe nad podpůrnou akcí. Jako kdyby si sociální demokraté neuvědomovali, že za kriminalitu může zhusta chudoba a že když necháme masu lidí bez peněz na živobytí, bezpečnost nám v místě nezajistí ani tankový prapor.

Možná je ale právě v tom jeden z rozdílů mezi „konzervativní“ a „liberální“ či „starou“ a „moderní“ levicí, jak se o nich v posledním čase na stránkách Deníku Referendum píše.

První si ještě neuvědomuje, že klasická práce od šesti do dvou mizí, a chce si potvrdit, že i dnes fungují metody, které zná a jejichž výsledek je okamžitě vidět. Druhá zhusta sama žádnou tradiční práci nemá a nikdy mít nebude, ví, že něco takového těžko může chtít po druhých a místo okamžitého řešení jí stačí cesta k němu.

Že věta o rovnosti před policií, soudy a úřady neznamená v jejich výkladu represi, ale rozšíření služeb, empatii a profesionalitu na straně státu, o tom bude muset sociální demokracie ještě přesvědčit.