Průzkumy veřejného mínění jsou v dnešní době nepopiratelnou součástí společenského života obyvatel České republiky. Političtí činitelé se k nim odvolávají, když chtějí obhájit své kroky, ale i tehdy, když se snaží zpochybnit pozici svých protivníků. Rozličná média pravidelně prezentují výsledky takových průzkumů, přičemž jsou v nejednom případě jejich zadavateli.

Zvláštního významu se průzkumům veřejného mínění dostává v době před volbami — zejména pak před těmi do Poslanecké sněmovny. Na jejich základě se činí úsudky (či predikce) o tom, kdo bude budoucím premiérem, která ze stran překročí pomyslnou hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny, která z kandidujících stran získá kolik procent a podobně.

Účelem tohoto článku je nabídnout možný pohled na průzkumy veřejného mínění, zejména pak na ty předvolební, z oblasti, která je pro jejich vyhodnocení naprosto zásadní, avšak do značné míry opomíjená. Totiž z oblasti metodologie a statistické analýzy.

Předvolební průzkumy a výběrová šetření

Předvolební průzkumy užívají princip tzv. výběrových šetření, při nichž je namísto všech možných případů (kupříkladu obyvatel), tj. populace, zkoumán vzorek obyvatel vybraný z této populace, tj. výběrový soubor.

Důvodů pro zkoumání vzorku namísto celé populace je celá řada. Jedním z nich je úspornost. Oslovit každého jednotlivce je časově i finančně nákladnější než oslovit několik stovek či tisíc respondentů (stačí si vzpomenout na Sčítání lidu, domů a bytů, které proběhlo před dvěma lety).

A co je nejdůležitější, výběrový soubor, pakliže je vybrán správně (tj. dle relevantních kritérií), relativně dobře a přesně odráží celý soubor, populaci. Jaká kritéria to ale jsou? A na základě čeho můžeme tvrdit, že vzorek je reprezentativní?

O způsobu výběru respondentů a reprezentativitě vzorku

Pomineme-li anketu, prvním široce rozšířeným a dodnes užívaným typem výběru respondentů je tzv. kvótní výběr. U kvótního výběru do vzorku vybíráme osoby na základě předem určených charakteristik, které považujeme za důležité. Může jimi být pohlaví, nejvyšší stupeň dosaženého vzdělání, ale také region či velikost obce.

Předpokládáme přitom, že pokud bude výběrový soubor odpovídat v těchto důležitých charakteristikách populaci (zde všichni voliči), bude jim odpovídat také v těch ostatních (kupříkladu náboženská víra), přestože nebyly zvažovány. S tím se pojí hned několik omezení.

Tím prvním je volba samotných kritérií. Na základě čeho můžeme říci, že máme oslovit určitý podíl žen a mužů, s maturitou či výučním listem, z Jihomoravského kraje či z Prahy? Potřebujeme zdroje kvót. Těmi jsou obvykle jiné výzkumy, např. již zmíněné Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) či Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS). Problém však nastává, nejsou-li tyto opory výběru k dispozici, respektive pokud nejde o údaje aktuální.

Za závažnější však lze považovat jiný problém. Tím je skutečnost, že kvótní výběr podléhá na mnoha úrovních subjektivnímu úsudku. Nejdříve u osoby zodpovědné za tzv. design výzkumu. Tato osoba totiž určuje kvótní kritéria. Další riziko subjektivního úsudku spočívá v tazateli. Tazatel je osobou oslovující konkrétní respondenty.

Můžeme proto vznést hned několik otázek — co když byla zvolena nesprávná kvótní kritéria? Co když vzorek sice odpovídá populaci dle vybraných kritérií (například dle věkové struktury), ale co když tato samotná skutečnost nezaručí, že se zcela zásadní kritérium (například průměrná měsíční mzda) do vzorku promítne jinak, než je tomu v populaci? Jinými slovy — co když do vzorku nebude zahrnuto patnáct procent nejchudších či nejbohatších obyvatel?