Od počátku zveřejňování předvolebních dotazníkových šetření jsou jejich výsledky předmětem mnoha diskusí. Sice se vyzdvihuje jejich kladná role jako zpětné vazby mezi politickým systémem a občany, avšak současně jsou předmětem mnohých kritických hlasů.

Mezi nejzávažnější námitky patří názor, že ovlivňují veřejné mínění, odrazují voliče od volby stran, které takzvaně nemají šanci překročit pětiprocentní hranici a tím uzavírají politický systém. Na druhou stranu se často hovoří o tom, že předvolebním průzkumům preferencí se upravují výsledky v rámci marketingové strategie.

Mezi další závažné potíže patří nedbalé interpretace výstupů šetření. Data jsou často vytržena z kontextu a současně jsou při nadbytku různých šetření mezi sebou nesprávně srovnávána, což vede k mnoha zkreslením a matení voličů.

Občané se stávají předmětem mediálních manipulací navzdory faktu, že se některé výzkumné agentury dohodly na používání jednotné terminologie. Ta spočívá v rozlišení stranických preferencí, voličských preferencí, stranických sympatiích a volební prognózy.

Stranické preference vyjadřují příklon k určitému aktérovi politické soutěže bez ohledu na věk a bez ohledu na deklarovaný úmysl zúčastnit se, nebo nezúčastnit voleb.

Voličské preference představují podíl respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách a jmenovali svého favorita ze seznamu politických stran, které se voleb účastní.

Stranické sympatie vyjadřují podíl respondentů v celém dotazovaném vzorku, kteří buď přímo jmenovali příslušnou politickou stranu, kterou by volili, nebo při nejasnosti své volby vyjádřili k dané straně sympatie.

Volební prognóza je nakonec odhad skutečného výsledku voleb, který je sestavován na základě sledování, vážení a analyzování dlouhodobých trendů ve společnosti.

Předvolební šetření a politické strany: politika jako marketing  

Data z předvolebních šetření se nepochybně využívají jako součást předvolební kampaně. Politické strany bývají ostatně často samy zadavateli předvolebních průzkumů, a je tedy logické, že jejich výstupy užívají pro vlastní potřeby.

Pavel Šaradín má za to, že pokud je průzkum proveden dobře, může zadavateli skutečně posloužit. „Političtí stratégové a poradci prostřednictvím průzkumů upravují volební kampaně, vlastně mnohé slogany i části programů vznikají na základě sociologických šetření,“ poznamenává Šaradín.

Tak například sociální demokraté spolupracují již od předvolební kampaně z roku 2006 s agenturou Penn, Schoen and Berland. Již tehdy bylo patrné, že ČSSD přistupuje ke vztahu strana — volič jako k jakémukoli komerčnímu vztahu prodejce služby — klient. Jejich manažer Jaroslav Tvrdík v podstatě konstatuje, že politický marketing není vzdálený od marketingu komerčního.

Podle Pavla Šaradína tak vznikl třeba sociálnědemokratický slogan Jistoty a prosperita. „Na základě průzkumu odstranila ODS ze své kampaně před čtyřmi roky kritiku Evropské unie. Straně hrozilo, že přijde až o sedm procent proevropsky orientovaných voličů,“ říká Pavel Šaradín.

To potvrzuje i Jaroslav Tvrdík. „Snažíme se o to, aby naše programové priority byly porovnávány s průzkumy veřejného mínění a hledáme z pohledu veřejnosti to, co je v našich programech nejzajímavější. Tyto věci se snažíme zpracovat moderním způsobem. Naučili jsme se, že důležité je klást důraz na prezentaci témat, která zajímají našeho voliče. A tak to bude i v letošním roce,“ říká Jaroslav Tvrdík.

Je pak logické, že se sociální demokraté snaží podle slov Jaroslava Tvrdíka co nejefektivněji přizpůsobit program většinové voličské klientele, a maximalizovat tak zisk volebních hlasů ve volbách. Z dlouhodobějšího hlediska se nicméně tato strategie může obrátit i proti nim.