Česká televize zve hosty do předvolebních krajských debat na základě nové metodiky: tzv. volebního potenciálu. Zavedení této metodiky je zdůvodňováno tak, že podle výzkumných agentur prý lépe zohledňuje tzv. přelétavé voliče.

Zdůvodnění je to sice hezké, je však potřeba se zamyslet nad tím, jestli je metodika dostatečně korektní a spravedlivá pro všechny strany politického spektra a nejedná-li se o další předvolební účelový podfuk „veřejnoprávně pravicové“ České televize.

První pozoruhodnost, která se objevila při spuštění krajských debat, byla, že Česká televize neuznala za vhodné vysvětlit podrobněji tuto metodiku a učinila tak až po četných dotazech diváků, kterým nebylo jasné, proč procentuální součet preferencí stran nedává 100 %. Vypadá to možná jako neškodné opomenutí, ale tak neškodné nebude, pokud se vůbec jedná o opomenutí.

Metodika použitá Českou televizí je totiž silně manipulativní zejména v tom, že si hraje s procenty podobně nepřípustně, jako se to dělo v nedávné kauze sčítání podpisů prezidentských kandidátů. Proto možná mnozí diváci s údivem zaznamenali, že jsou v grafu sloupce především pravicových stran podezřele velmi vysoké, zejména oproti sloupcům stran levicových.

Grafy klasických předvolebních průzkumů pracují totiž zcela logicky vždy se sty procenty součtu hlasů, ostatně je to tak obvyklé u všech procentuálních grafů čehokoli. První finta ČT tedy spočívá v použití známého procentuálního grafu pro zobrazení neprocentuálních hodnot, čímž je divák podvědomě přesvědčován o vyšších preferencích stran, které však takové preference vůbec nemají.

Ke správnému pochopení je pak potřeba uvést fintu číslo dvě. Přesný vzorec a metodiku výpočtu procent volebního potenciálu jsem sice nikde nenašel, ale není tak složité si ji domyslet z Definice volebního potenciálu.

Zjednodušeně řečeno:

-Pokud se dotazovaný respondent rozhodne pro jednu konkrétní politickou stranu, započte se jeho hlas do sloupce grafu s touto stranou.

-Pokud se dotazovaný respondent rozhoduje mezi dvěma stranami, započte se jeho hlas jako hlasy dva, po jednom do sloupců s těmito stranami.

-A pokud se dotazovaný respondent rozhoduje mezi třemi stranami, započte se jeho hlas dokonce jako hlasy tři, po jednom do sloupců každé z dotčených stran.

Procenta jsou pak dopočítána na 100 % respondentů, ale s až třemi hlasy pro strany od jednoho respondenta. Proto jsou součty procent vždy výrazně přes 100 % a vlastně o ničem nevypovídají, jen zakrývají to, že jeden dotazovaný může zvednout preference až třem stranám takovým způsobem, jako kdyby se jednalo o tři dotazované respondenty!

Toto je naprosto nepřijatelný princip, protože „nerozhodní“ respondenti mají vlastně třikrát silnější hlas než respondenti rozhodnutí jen pro jednu konkrétní stranu. K čemu to vede?

Například k tomu, že když je mezi pravicovými voliči více „nerozhodných“ respondentů než mezi voliči levicovými, v grafu Volebního potenciálu stoupnou výrazně (až trojnásobně) preference pravicovým stranám!

K pravděpodobnosti, že to tak bude, pak přispívá skutečnost, že levicový volič se rozhoduje většinou pouze mezi dvěma stranami (ČSSD, KSČM). Navíc většina těchto voličů je takříkajíc skalních a tedy v průzkumech, předpokládám, volí konkrétní jednu politickou stranu.

Na druhou stranu se dá očekávat, že poněkud „rozložení“ pravicoví voliči budou spíše nerozhodní a v průzkumech tedy budou udávat jako volitelných více stran zejména také proto, že pravicových stran je v těchto volbách, sice malých, ale několikanásobně víc.

Z napsaného usuzuji, že se České televizi zase povedl, i v těchto volbách, manipulativní husarský kousek deformující průzkumy předvolebních preferencí „tím správným směrem“.

A i když někdo opět tyto předvolební průzkumy po volbách napadne, bude již rozhodnuto a účel splněn, a případné stížnosti vyšumí stejně jako nesčetná oznámení adresovaná Radě ČT ve věci soustavného porušování Kodexu Českou televizí.