Česká demokracie a umění prohrávat

Roman Šolc

Zítra je to rok od chvíle, kdy se prezidentského úřadu ujal Miloš Zeman. Máte tak příležitost se vrátit k prezidentské volba a popsat na ní některé charakteristiky současné společnosti.

Je to právě rok, co se úřadu prezidenta České republiky ujal Miloš Zeman - stalo se tak 8. března 2013. Volba probíhala ve velmi vypjaté atmosféře a její emociální i racionální dozvuky pozorujeme i dnes.

Domnívám se, že si na ní můžeme (mimo jiné) ukázat jednu ze zajímavých charakteristik současné společnosti — totiž jak se v rámci demokratické politické „soutěže“ vyrovnáváme jednak s vítězstvím, ale zejména s porážkou. Už jsme si zvykli na to, že vyhráváme, ovšem mám pocit, že jsme se ještě nenaučili prohrávat.

Vítězství

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
ŠŠ
Štěpánka Šprynarová, důchodkyně
March 8, 2014 v 11.59
V demokracii je dovoleno
svobodně vyjádřit i názory nedemokratické - lze v ní široce odmítat výsledky demokratických voleb, nosit placky a šířit negativní hesla o presidentovi. Je to projev svobody názoru a přesvědčení. Demokratickou společnost je ale nutné trvale chránit zdůrazňováním opačného chování, chování demokratického.

Mělo by se to dařit veřejným odsudkem nedemokratického jednání vítězů i poražených, což je demokraticky přijatelný způsob vytěsnění nedemokratického chování ze společenského prostoru.

Poděkování zasluhuje každý, kdo tak činí - jako autor tohoto článku.
Jiří Kubička, psycholog
March 10, 2014 v 7.01
Ten fenomén povolební kampaně existuje i USA a její dozvuky dosahují až k nám: i u nás se můžeme dočíst, že Obama se nenarodil v USA, je Muslim, marxista atd. U Bushe to nebylo jiné.

Zajímavé je, že zde v Referendu, v menší míře, ale přece, pokračuje i kampaň proti Schwarzenbergovi, ačkoliv ten už teď je jen tváří opoziční strany.