Nadcházející předčasné volby nebudou pouze o souboji pravice a levice různě stereotypně manipulovaného, ale také (či především) o pojetí vládnutí, které jednotlivé strany zastávají a následně realizují. A to často nezávisle na jejich pravo-levé orientaci.

Dobré vládnutí (Good Governance) není koncept, který by byl v České republice detailněji teoreticky rozpracovaný, a už vůbec ne politicky realizovaný. A tak při pohledu na volební programy stran se můžeme zamyslet nad tím, jak vlastně mají v plánu vládnout, podle jakých principů, a především jak už v minulosti vládly.

Co znamená dobré vládnutí v demokratické společnosti? Organizace spojených národů (UNESCAP) definovala v roce 2009 celkem osm principů dobrého vládnutí. Základními charakteristikami jsou důraz na kvalitu práva a jeho vymahatelnost, transparentnost rozhodovacích procesů, hájení veřejného zájmu, odpovědnost veřejných činitelů, zapojení občanů do rozhodování, efektivita a hospodárnost veřejných institucí, politická kultura schopná konsensu a princip inkluze menšin.

Česká republika má nedostatky ve všech výše zmíněných oblastech. Dokáže to zcela namátkový pohled na současný stav české kotliny:

Jak jsou připravovány legislativní i nelegislativní normy? Srovnejme například kauzu fotovoltaiky, přípravu zákona o úřednících nebo zákona o státním zastupitelství. Jak je nastaveno rozhodování ve státě?

Srovnejme různé korupční, lobbyistické nebo nepotistické kauzy posledních let. Jak je hájen veřejný zájem? Srovnejme například kauzy územních plánů měst a obcí. Jak jsou veřejní činitelé odpovědní? Za poslední roky jsme svědky přiznání morální i právní odpovědnosti spíše výjimečně (nemluvě o vyvození důsledků).

Jak jsou zapojeni občané do rozhodovacích procesů? V územní samosprávě toto zapojování alespoň částečně funguje, nicméně centrální úroveň státní správy je stále nedobytná pevnost. Jaká je efektivita veřejných institucí? Za poslední roky, kdy byl bezmyšlenkovitě aplikován tzv. New Public Management (s tezí, že stát se má řídit jako firma), efektivita státu ještě více poklesla (i proto se v EU od tohoto principu ustupuje).

Jaká je politická kultura? Když se z vedoucí sekretariátu předsedy vlády zneužívající své (či spíše jeho) pravomoci stane následně jeho poslanecká asistentka? Jak stát pracuje s menšinami? Srovnejme nedávné protesty proti tzv. nepřizpůsobivým a tak podobně.

Tento jednoduchý brainstorming ukazuje, že české politické reprezentaci chybí povědomí o tom, co vůbec vládnutí (neřkuli dobré vládnutí) znamená a obnáší. Proč se politické strany a jejich představitelé nevěnují alespoň veřejně dostupným informačním zdrojům, které by jim objasnily minimálně základní principy jejich společenského působení a především jejich společenské odpovědnosti? Čest výjimkám.

Upřímně řečeno: pokud by některá politická strana vzala osm bodů OSN a doplnila by je o konkrétní opatření aplikovatelná na český kontext, mohla by mít kompletní volební program včetně předvolebních hesel hotový. A věřím, že by voliče oslovil i bez předražených PR poradců.

Dobré vládnutí samozřejmě není samospasitelný koncept. Jedná se o rámec, na kterém mohou vyrůstat jak pravicová, tak levicová opatření a řešení. V případě jeho dodržení však bude mít občan jistotu, že vládnutí nebude korupční, nepotistické, nedemokratické nebo kmotrovské a že bude v jeho vlastním zájmu v rámci vůle většiny občanů vyjádřené prostřednictvím výsledků voleb. Naschvál: kolik prvků dobrého vládnutí najdete ve volebních programech politických stran? Anebo jinak, pakliže nějaké najdete: kolika uvěříte po aférách jejich politiků a samotných stran?