Na nejbližším zasedání vlády 29.5.2013 je do projednávání zařazen návrh zákona o státním zastupitelství. Z hlediska boje s korupcí a organizovanou hospodářskou kriminalitou se jedná o významnou změnu, přestože hlavní body, které jsou v tomto návrhu nějak novátorské, reagují na skandální praxi z minulosti, kdy docházelo k pokusům o politické ovlivňování státního zastupitelství.

Významné je proto, že návrh nového zákona jde cestou posílení nezávislého postavení státních zástupců, zavádí jasně daná funkční období, kritéria pro výkon funkcí v soustavě státního zastupitelství a jasné vymezení formy udělování pokynů včetně tzv. negativních (neodvolávat se, nezahajovat úkony apod.) a zřizuje specializovaný útvaru pro boj s korupcí a závažnou kriminalitou.

Na první pohled je návrh přijatelný, na jeho přípravě se podílelo Nejvyšší státní zastupitelství, a ani Legislativní rada vlády do něj nijak významně nezasahovala. Návrh zákona je dokonce natolik dobrý, že je na místě úvaha, zda ministr spravedlnosti opravdu ví, co předkládá ke schválení. Vzhledem k jeho mediálnímu obrazu to může působit paradoxně, ale v tomto případě má opravdu zásluhu o zlepšení výkonu spravedlnosti v ČR.

Nicméně stále je na místě se obávat změn, které mohou nastat na cestě Parlamentem. Přestože se to tak nemusí jevit na první pohled, nikdo z politiků vlastně posílení nezávislosti státního zastupitelství nechce. Nikdo si totiž není jistý, co může čekat. V České republice je rozvinutý systém klientelistických vazeb natolik, že pohltil celou politickou scénu a fakticky nahradil parlamentarismus. Přes dvě desetiletí nevyvozování politické odpovědnosti a užívání moci bez kontroly a důsledků vedou k tomu, že trestní právo je jediný nástroj, který má společnost ke komunikaci s politickou oligarchií zcela utrženou z řetězu.

Ostatně sám postoj politické reprezentace k problematice korupce je snahou o vytěsňování do nevědomí. Najčastější reakcí je povzdech, že korupce je historicky přítomná, vyplývá z lidské přirozenosti a nemá cenu s ní bojovat. Což vzhledem k tomu, kdo se korupčního jednání nejčastěji dopouští, je pěkná demonstrace psychologického mechanismu popírání.

Korupce je spojená s předpokladem rovnosti před zákonem, s moderní demokratickou formou vlády spíše než s jakoukoliv jinou. Proto je boj proti korupci bojem za rovnost, vládu práva a občanskou společnost. Levice, u které bychom zájem o tato témata očekávali, je spíše ignoruje. Pravice zase korupční téma dezinterpretuje na potřebu privatizace veřejných služeb.