Neoliberální rétorika pro správu veřejného sektoru se ani s přicházející vládou, zdá se, nevytrácí. Ve vyjádřeních hnutí ANO došlo sice ke zjemnění neoliberálních tezí na tvrzení, že stát má být dobrý hospodář, nicméně implicitně jsou neoliberální vyjádření stále jasně patrná. Jak by se k takovýmto výrokům měli stavět občané jako uživatelé veřejných služeb?

Neoliberalismus se pokoušel od 80. let 20. století aplikovat tzv. tržní řídící postupy také na veřejný sektor. Zářným případem těchto snah je thatcherovská Británie. Principy neoliberálního řízení jsou všeobecně známé:

•povinností každého jedince je ochrana svobody ve smyslu svobody hospodářského procesu,

•soukromé vlastnictví je jedinou přijatelnou formou vlastnictví,

•trh přebírá roli arbitra a determinuje ekonomickou hodnotu,

•maximalizace spotřeby je stimulem pro fungující trh, který zajistí materiální blahobyt,

•zdroje mají maximalizovat zisk,

•člověk je chápán jako homo oeconomicus,