Úderem silvestrovské půlnoci skončila lidem povinnost platit poplatek za pobyt v nemocnici. Jeden z pozůstatků někdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) mává na rozloučenou.

Součást zdravotnické reformy předchozích pravicových vlád zrušil na základě stížnosti opozice Ústavní soud. Julínkova vlajková loď „revolučních reforem“ začíná notně nabírat vodu a patrně se zcela potopí. Budoucí vládní koalice totiž hodlá zrušit také poplatek u lékaře a v lékárně, zůstat má jen na pohotovosti.

Pamatuji si na rok 2007, kdy ministr Julínek začal v tuzemském zdravotnictví řádit jako liška v kurníku. Zprvu zde byla na barvě vytištěná brožura s Julínkovým návodem na použití českého zdravotnictví, obsahující podrobný popis nově zavedených plateb.

Průvodci příručkou se staly dvě černobílé siluety, jež trousily moudra v komiksových bublinách. První panák: vysoký, s holou hlavou a brýlemi nad čelem, věrně odrážel ministra Julínka. Malý a baculatý pajdulák zase kopíroval Tomáše Cikrta, ministrova mluvčího a vrchního vykladače „zázračných“ poplatků.

Od 1. ledna 2008 se „julínkovné“ či „cikrtné“ stalo tvrdou realitou. Co naplat, že regulační poplatky nic neregulovaly (a samotný ministr nedokázal jejich přínos vysvětlit ani před Ústavním soudem). Platit jsme museli všichni. Ministr Julínek následně z kapsy vytáhl zdravotnické reformy. Stručně řečeno se jejich podstatou staly privatizace zdravotních pojišťoven a zrušení pravidel pro nakládání s výnosy zdravotního pojištění.

Dojít mělo k posílení role pojišťoven na úkor lékařů, k převodu nemocnic na akciovky a ke zrušení tarifních platů lékařů. Drobným detailem byla nekomunikace Julínka o svých záměrech s Českou lékařskou komorou (ČLK), Svazem pacientů, ba ani s koaličními partnery. Není divu, že kontroverzní poplatky zasadily v krajských a senátních volbách 2008 Julínkově ODS citelnou ránu. Samotný ministr se z úřadu poroučel v lednu 2009.

V Julínkově cestě — byť v poněkud změkčené podobě — pokračovaly ministryně Daniela Filipiová a Dana Jurásková (obě ODS). Tři roky vládnoucí topácký ministr Leoš Heger jen přihlížel dalšímu sešupu českého zdravotnictví. Heger si proti sobě poštval nejen lékaře a lékařské odbory (protestní akce „Děkujeme, odcházíme“), ale i pacienty a ČLK.

Takto současný stav resortu zhodnotil prezident lékařské komory Milan Kubek. „Celý systém zdravotnictví je založen na lži. Lékaři lžou pacientům, že dostávají tu nejkvalitnější péči, ale systém je nastaven tak, že lékaře tlačí k tomu, aby na pacientech šetřili. My tu péči poskytnout umíme, ale nemáme na ni peníze,“ smutně konstatoval Kubek v Interview ČT24.

Zdravotní pojištění nyní hlásí zhruba desetimiliardový propad, zásadní řešení čeká na novou vládu. Pojišťovny mají příští rok z odvodů dostat o 4,7 miliardy víc, z pojistného o 6 miliard víc. Podle pojišťoven, nemocnic i lékařů bude ale letos peněz na péči nakonec méně.

Odbory už jsou proto ve stávkové pohotovosti a krizový štáb nemocnic varuje před omezováním péče. Co dodat ke Kubkově tvrzení, že v některých nemocnicích sloužili čtyři chirurgové a nyní zůstaly dva, anebo k poklesu dvou zdravotních sester a jednoho sanitáře na oddělení na jednu sestru v noci, bez sanitáře. A limit na léky? Ten umožňuje předepsat léky pouze dvěma pacientům ze tří.

„Blahodárné“ poplatky přinesly i tyto výsledky: co se týče návštěv u lékaře, jsme prakticky na stejné úrovni jako před jejich zavedením. Méně lidí chodí na pohotovosti, ale ze dvou důvodů — pohotovosti zmizely, řada obcí a krajů je zrušila. Pro občany je mnohem výhodnější zavolat si záchrannou službu, kde neplatí vůbec nic. Tudíž klesly návštěvy na pohotovosti a dramaticky vzrostly výjezdy záchranné služby.

Pravda — abychom Tomáši Julínkovi nekřivdili - pokles návštěvy u lékaře vidíme zejména u nemocných chřipkou, kteří ji raději šíří mezi lidmi dál, než aby přišly o mzdu za první tři dny na nemocenské. Tak aspoň to vše nebylo marné, dodávám.

Ale abychom nekončili v duchu dramatu, věřme, že se s novou vládou peníze do zdravotnictví dostanou. Ať už snížením DPH na léky, která je jednou z nejvyšších v Evropě či zajištěním spravedlnosti v placení zdravotního pojištění, aby neleželo pouze na bedrech zaměstnanců. Popřejme našemu zdravotnictví pevné zdraví!