Souhlasíte se záměrem Ministerstva zdravotnictví rušit šest tisíc nemocničních lůžek?

Existuje mediální pokřik o náhlém rušení šesti tisíc lůžek a pak ještě realita. Zabývejme se tedy realitou. Především je nutno říci, že nejde o jednotlivá lůžka, ale o redukci celých oddělení nebo nemocničních zařízení. Pokud se redukuje jen část lůžek na prosperujícím a vytíženém oddělení, třeba o čtvrtinu, náklady na provoz pracoviště zůstanou zhruba stejné, oddělení si však vydělá o čtvrtinu méně a stane se neprosperujícím. Pokud se zruší celé oddělení nebo nemocnice se všemi lůžky, pak v daném místě náklady jistě zmizí, pacienti se však musejí někam přemístit, náklady se přemístí jinam a jiné nemocnici zase přirostou. Mnohým pacientům se může zhoršit dostupnost péče, více se zatíží přeprava a úspora může být velmi pochybná nebo žádná. Náklady se mohou i zvýšit, přesunou-li se nemocní s běžnými onemocněními z malé nemocnice do specializovaných a velkých nemocnic, které mají zpravidla vyšší režijní náklady.

Jde tedy spíše o to, zda mají být rušena zařízení zbytná nebo nezbytná. A o tom nemohou rozhodovat svévolně, účtařsky a neveřejně správci zdravotního pojištění. Odpovědnost za dostupnost a kvalitu zdravotní péče i bezpečí občanů nesou ze zákona stát a samosprávy, tedy hejtmani. Nelze tedy provádět změny v síti a struktuře nemocnic bez vědomí, součinnosti a souhlasu krajských samospráv a komunikovat o struktuře zdravotnictví jen cestou médií. Média a veřejnost nechť jsou informována o řádných jednáních, dohodách nebo rozporech odpovědných institucí. Nakládání s veřejnými prostředky má zajisté být pod veřejnou kontrolou.

Jak se mění medicína, její obory a technologie, klesá mnohde potřeba delší hospitalizace akutních případů automaticky nebo se péče dokonce mění na jednodenní či ambulantní. V roce 2008 bylo podle údajů VZP v ČR zhruba 56 900 lůžek, v roce 2010 to bylo 54 2000, v roce 2012 je to 51 200. Výhled zdravotních pojišťoven po restrukturalizaci je 47 000 lůžek, což znamená zhruba 4,7 lůžek na 1000 obyvatel V Německu a Rakousku, které jsou nám tradicí a strukturou zdravotní péče blízké, je to přes 6 lůžek na 1000 obyvatel. V našem středoevropském prostředí tedy nijak nevyčníváme. Srovnávat se třeba s Japonskem, kde je lůžek výrazně více, nebo Švédskem či Kanadou, kde jich zase méně, ztrácí v kontextu lokálního vývoje zdravotnictví, hustoty populace a geografických poměrů smysl.

Nicméně například v Jihomoravském kraji došlo na základě memoranda hejtmana a ministra k inventuře a redukci o 563 lůžek už v roce 2011. Není však bez zajímavosti, že právě v tomto roce nasmlouvávaly zdravotní pojišťovny ve stejném kraji svévolně nové a zcela zbytné kapacity bez požadavku či souhlasu hejtmanů.

Také v dalších krajích už k inventuře lůžek a jejich výrazné redukci docházelo a dále průběžně dochází. Nemocnice totiž nejsou placeny podle počtu lůžek, ale paušální platbou se zpožděním, v níž se zohledňují provedené výkony v předchozích letech, případně je péče hrazena v režimu DRG. Jde tedy hlavně o nastavení kriterií plateb. Nemocnice jistě podrží lůžka, která jsou potřebná nebo se vyplácejí, nepochybně se však ve vlastním zájmu zbavují lůžek nepotřebných.