Most mezi západní vědou a východní vírou
Štěpánka ŠprynarováTibetský vůdce dalajlama se rozhodl zahájit projekt, jehož cílem je spojovat západní vědu a východní meditace. Pro vědce i mnichy se jedná o velkou výzvu.
Most mezi západní vědou a východní vírou — pod tímto názvem přinesl The New York Times 14. října v sekci „Věda“ informaci, která by mohla přijít českým „dalajlámistům“ vhod, kdyby si za sponzorské dary, jež jim cizí velmoci podle některých takyznalců hojně poskytují, takový profláknutý plátek prohlíželi. Ušetřím námahu nejen jim a pokusím se sdělit, co se pod uvedeným názvem skrývá.
Ve spolupráci s vědeckým týmem Univerzity v Emory — Atlanta připravil a zahájil čtrnáctý dalajláma projekt, jenž spočívá v překladu vědeckých učebnic, které budou sloužit k přenesení západní vědy do klášterního systému vzdělání v Indii.
Duchovní vůdce tibetského lidu došel před sedmi lety k názoru, že je na čase sloučit hardware laboratorní vědy se softwarem vědy o meditující mysli. Vedoucí osobnosti Univerzity Emory, které již dříve navázaly kontakty s tamními tibetskými studenty, jej podpořily a vzniklo jedinečné partnerství: Vědecká iniciativa Emory - Tibet.
.
×
Diskuse
October 17, 2013 v 15.25
Iniciativa dalajlamy je sympatická, ale citace či parafráze článku z New York Times budí otázky.
Klášterní systém vzdělání v Indii? O jaké kláštery jde? Mohlo by jít o komunity tibetských exulantů z 50. let a jejich potomků, kteří v Indii, nejvíce v severném státě Himáčalpradéš mají pár klášterů. Buddhismus v Indii je zastoupen nepatrně, ani 1 % obyvatel. A naprostá většina indických buddhistů tvoří "novobuddhisté" založení po II. světové válce dr. Bhimrao Ambdékarem, a tento buddhismus nemá kláštery. Je to spíš politický buddhismus.
Mniši i v buddhistických klášterech v Indii (i jinde) obvykle prošli normálním školním vzděláním, kde se doví základy věd. Více např. o fyzice se lze dovědět, ale za předpokladu zvládnutí matematických základů moderní fyziky a za předpokladu experimentálního zázemí. To si v klášterech, zvláště v chudé Indii neumím představit.
Inu, možná časem o tom přijdou lepší než žurnalistické informace.
Klášterní systém vzdělání v Indii? O jaké kláštery jde? Mohlo by jít o komunity tibetských exulantů z 50. let a jejich potomků, kteří v Indii, nejvíce v severném státě Himáčalpradéš mají pár klášterů. Buddhismus v Indii je zastoupen nepatrně, ani 1 % obyvatel. A naprostá většina indických buddhistů tvoří "novobuddhisté" založení po II. světové válce dr. Bhimrao Ambdékarem, a tento buddhismus nemá kláštery. Je to spíš politický buddhismus.
Mniši i v buddhistických klášterech v Indii (i jinde) obvykle prošli normálním školním vzděláním, kde se doví základy věd. Více např. o fyzice se lze dovědět, ale za předpokladu zvládnutí matematických základů moderní fyziky a za předpokladu experimentálního zázemí. To si v klášterech, zvláště v chudé Indii neumím představit.
Inu, možná časem o tom přijdou lepší než žurnalistické informace.
MK
October 17, 2013 v 16.48
Zní to jistě zajímavě a pozitivně. Sice bych to nepřeceňoval, ale pokud chtějí tibetští buddhisté překládat vědecké texty do tibetštiny, je to jen chvályhodné. Pokud chtějí ve svých klášterech pěstovat něco na způsob scholastiky, ani by mne nenapadlo jim v tom bránit. A z druhé strany, když někde mají teologickou fakultu, měl by se na ní učit i buddhismus. A meditace je náročný ale velmi výkonný způsob, jak si vyčistit hlavu. A to duševně pracující člověk občas skutečně potřebuje. A potkat lidi s jiným přístupem k životu, to je jistě nesmírně obohacující.
Ovšem o dost méně se mi líbí jakési slučování vědy a meditace. Taková snaha musí nutně narazit na principiální a metodickou odlišnost, která něčemu takovému brání (pro jistotu dodávám, že slučování podle mne znamená něco jiného, než že se někteří lidé věnují obému a občas se najdou myšlenky, jenž zapadají do obou schémat a jsou vyměňovány).
Takže s prioritami globálního významu bych byl mnohem opatrnější.
A prosím, neplést si neodarwinismus (pojem sobecký gen) se sociálním darwinismem (hrůzné uplatňování v sociální praxi). Jsou to dvě různé věci.
Ovšem o dost méně se mi líbí jakési slučování vědy a meditace. Taková snaha musí nutně narazit na principiální a metodickou odlišnost, která něčemu takovému brání (pro jistotu dodávám, že slučování podle mne znamená něco jiného, než že se někteří lidé věnují obému a občas se najdou myšlenky, jenž zapadají do obou schémat a jsou vyměňovány).
Takže s prioritami globálního významu bych byl mnohem opatrnější.
A prosím, neplést si neodarwinismus (pojem sobecký gen) se sociálním darwinismem (hrůzné uplatňování v sociální praxi). Jsou to dvě různé věci.
ŠŠ
Domnívám se, že metafora moderního neodarwinismu, podle níž je gen hlavní jednotkou přirozeného evolučního výběru, při kterém dochází „ke střetu zájmu jednotlivých genů“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Sobeck%C3%BD_gen) poskytla termínem „sociální gen“ vhodný pláštík pro zakrývání vlastního smyslu operací současného přerozdělování ekonomického a finančního bohatství ve prospěch nejbohatší a nejméně početné vrstvičky lidského společenství.
MK
Nemohla byste to lépe rozvést? Nějak nechápu jak to myslíte.
ŠŠ
October 17, 2013 v 20.00
Souhlasím s Vámi, že sociální darwinismus se nerovná neodarwinismu. Nemyslím si ani, že způsob současného přerozdělování ekonomického a finančního bohatství lze označovat jako sociální darwinismus, platí pro něj starý termín „vykořisťování“.
Vykořisťovatelé fungují vždy v nějaké době a pro přijatelné zakrývání svých aktivit používají dobové termíny, zdůvodňující vykořisťovaným vrstvám jejich postavení. Činí tak diferencovaně podle toho, co právě teď ta která vykořisťovaná vrstva vyznává a co se v ní nosí.
Sobecký gen, byť pouhý konstrukt, může být pro současné intelektuály - kteří se ve vrstvičce, jež nyní bohatne astronomickou rychlostí nevyskytují v masovém měřítku - argumentem intelektuálně přijatelným. Tím také pro útěchu v jejich nepříznivé sociální situaci vhodným. Jiné sociální vrstvy (pro něž jsou určeny odlišné příčiny, místo dřívějšího trestání za hříchy jsou to dnes třeba nepřizpůsobiví občané), se již do "nepřízně osudu" propadly.
Pro intelektuály se tato propast začíná otevírat. V Evropě není intelektuálů málo.
Vykořisťovatelé fungují vždy v nějaké době a pro přijatelné zakrývání svých aktivit používají dobové termíny, zdůvodňující vykořisťovaným vrstvám jejich postavení. Činí tak diferencovaně podle toho, co právě teď ta která vykořisťovaná vrstva vyznává a co se v ní nosí.
Sobecký gen, byť pouhý konstrukt, může být pro současné intelektuály - kteří se ve vrstvičce, jež nyní bohatne astronomickou rychlostí nevyskytují v masovém měřítku - argumentem intelektuálně přijatelným. Tím také pro útěchu v jejich nepříznivé sociální situaci vhodným. Jiné sociální vrstvy (pro něž jsou určeny odlišné příčiny, místo dřívějšího trestání za hříchy jsou to dnes třeba nepřizpůsobiví občané), se již do "nepřízně osudu" propadly.
Pro intelektuály se tato propast začíná otevírat. V Evropě není intelektuálů málo.
MK
tomu, co píšete, rozumím. A je na tom hodně pravdy. Jenomže já sám jsem se se sobeckým genem jakožto manipulátorem vykořisťovatelů nesetkal. Nebo ho nerozpoznal. Možná by bylo lepší, kdybyste dala nějaký příklad, ať se poučím.
ŠŠ
eviduji především zdroje informací, související s mým profesním zaměřením fyzioložky.
Na tvrzení, že sobecké sociální chování lidí je v souladu se sobeckým genem jsem narazila před časem v článku v kterýchsi novinách a není vyloučeno, že to bylo internetové zahraniční vydání, nepamatuji si bohužel, kterých novin. Ona informace se mi vybavila, když jsem si přečetla výsledky šetření o důsledcích pěti let ekonomické krize v Evropě a použila jsem jí v závěru článku i v odpovědích na Vaše dotazy.
Na tvrzení, že sobecké sociální chování lidí je v souladu se sobeckým genem jsem narazila před časem v článku v kterýchsi novinách a není vyloučeno, že to bylo internetové zahraniční vydání, nepamatuji si bohužel, kterých novin. Ona informace se mi vybavila, když jsem si přečetla výsledky šetření o důsledcích pěti let ekonomické krize v Evropě a použila jsem jí v závěru článku i v odpovědích na Vaše dotazy.
October 18, 2013 v 8.01
Ten koncept sobeckého genu je myšlen jako vysvětlující, ne hodnotící. Jednotkou přirozeného výběru nejsou jednotlivci ani skupiny jako u Darwina, ale geny, altruistické chování vysvětluje tím, že individua sdílí geny. Z hlediska genu je jedno jestli přežiju já, dva moji sourozenci, čtyři bratranci atd. Většinu genů mám společných se všemi lidmi na světě.
ŠŠ
na některé otázky ke vztahům mezi vědou a meditací.
Jako odpověď informačního typu uvedu, že jsem poprvé na experimentální zkoumání účinku mentálního tréninku vedeného jako dlouhodobá každodenní tibetská meditace „ve stavu čistého soucítění“ (tradice Nyingmapa and Kagyupa) narazila v roce 2005. Srovnání neuronální synchronicity metodou elektroencefalografie (EEG) u experimentální skupiny 8 mnichů po mentálním tréninku v trvání 15 až 40 let a u kontrolní skupiny 10 zdravých studentů-dobrovolníků, kteří se podrobili týdennímu mentálnímu tréninku, ukázalo v EEG záznamech rozdíly mezi oběma skupinami. Rozdíly byly patrné v EEG před meditací, v průběhu meditace stejně jako po ní.
Výsledky, z nichž lze usuzovat na ovlivnění integračních funkcí mozku působením dlouhodobého mentálního tréninku byly publikovány pod názvem „Long-term meditators self-induce high-amplitude gamma synchrony during mental practice“ v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), November 16, 2004 _ vol. 101 _ no. 46 _ 16373.
Pracoviště, jež sledují procesy adaptací na trénink, byť jde o trénink mentální, mě zaujala natolik, že jsem se časem dopátrala existence The Mind & Life Institute (MLI) . U zrodu této instituce (www.mindandlife.org), stáli v roce 1983 Adam Engle, Francisco Varela a čtrnáctý dalajláma a její zaměření postupně vykrystalizovalo v zájem o biologii a kognitivní vědy. Obrazně řečeno, most mezi vědou a buddhistickou vírou začal být budován zřízením MLI.
V odpovědi na otázku, o jaké vzdělávání v klášterech v Indii se jedná, se mohu opřít pouze o vlastní dedukci, že čtrnáctý dalajláma jako tibetský duchovní vůdce může fungovat jen v rozsahu své působnosti v této funkci. Jedná se tudíž zřejmě o tibetské mnichy, kteří v rámci asylu, jejž Indie poskytla dalajlámovi, žijí v klášterech, kde mohou praktikovat svůj tradiční buddhismus. Lze chápat, že prosadit změny v tradiční „náboženské“ výuce, vedené nejspíš v dosavadních teokratických regulích, nebylo jednoduché.
Jako odpověď informačního typu uvedu, že jsem poprvé na experimentální zkoumání účinku mentálního tréninku vedeného jako dlouhodobá každodenní tibetská meditace „ve stavu čistého soucítění“ (tradice Nyingmapa and Kagyupa) narazila v roce 2005. Srovnání neuronální synchronicity metodou elektroencefalografie (EEG) u experimentální skupiny 8 mnichů po mentálním tréninku v trvání 15 až 40 let a u kontrolní skupiny 10 zdravých studentů-dobrovolníků, kteří se podrobili týdennímu mentálnímu tréninku, ukázalo v EEG záznamech rozdíly mezi oběma skupinami. Rozdíly byly patrné v EEG před meditací, v průběhu meditace stejně jako po ní.
Výsledky, z nichž lze usuzovat na ovlivnění integračních funkcí mozku působením dlouhodobého mentálního tréninku byly publikovány pod názvem „Long-term meditators self-induce high-amplitude gamma synchrony during mental practice“ v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), November 16, 2004 _ vol. 101 _ no. 46 _ 16373.
Pracoviště, jež sledují procesy adaptací na trénink, byť jde o trénink mentální, mě zaujala natolik, že jsem se časem dopátrala existence The Mind & Life Institute (MLI) . U zrodu této instituce (www.mindandlife.org), stáli v roce 1983 Adam Engle, Francisco Varela a čtrnáctý dalajláma a její zaměření postupně vykrystalizovalo v zájem o biologii a kognitivní vědy. Obrazně řečeno, most mezi vědou a buddhistickou vírou začal být budován zřízením MLI.
V odpovědi na otázku, o jaké vzdělávání v klášterech v Indii se jedná, se mohu opřít pouze o vlastní dedukci, že čtrnáctý dalajláma jako tibetský duchovní vůdce může fungovat jen v rozsahu své působnosti v této funkci. Jedná se tudíž zřejmě o tibetské mnichy, kteří v rámci asylu, jejž Indie poskytla dalajlámovi, žijí v klášterech, kde mohou praktikovat svůj tradiční buddhismus. Lze chápat, že prosadit změny v tradiční „náboženské“ výuce, vedené nejspíš v dosavadních teokratických regulích, nebylo jednoduché.