Včera jsem se stal členem České strany sociálně demokratické. Pro Deník Referendum se tím mění méně, než se v Mladé Frontě Dnes změnilo tím, že ji koupil Andrej Babiš.

Kdo z našich autorů zde bude chtít propagovat Stranu zelených, bude mít dveře otevřené, kdo bude chtít psát pro LES, ať se snaží, kdo nás bude přesvědčovat pro Piráty, má mít vítr v plachtách, Táňa Fischerová je naše bývalá sloupkařka a poněvadž ji nejspíše nikdy nepřestaneme obdivovat, mimo jiné jako jednu z nejplatnějších členek v novodobých dějinách Poslanecké sněmovny, zveřejníme jí kdykoli cokoli, Jan Korytář je náš nejzdatnější současný zelený politik, takže i pro něj jsme platformou vstřícnou a ochotnou.

Lidovce, zejména jednoho konkrétního, jsme doporučovali volit minule, a i nadále zde budou jejich příznivci vítáni, jak jako čtenáři, tak jako autoři, to samé platí o liberálech, ba i o určitém typu konzervativců, zejména o těch, kteří se zhlížejí v novém papeži. A dosti si například v redakci zakládáme na tom, že jsme uspořádali debatu o budoucnosti české pravice, které rozhodně přejeme, aby se dokázala vzpamatovat ze svého současného, oprávněné opovržení probouzejícího stavu.

Osobně jsem o vstupu do ČSSD uvažoval mnoho let a důvody, pro něž jsem se k němu rozhodl, jsou tyto:

1. Je mi ctí spolupracovat s Vladimírem Špidlou na možném převzetí resortu životního prostředí. Tým složený prakticky výhradně ze sociálních demokratů je tak dobrý, že jsem si dříve ani neuměl představit, jak by ČSSD mohla disponovat ve svých útrobách tak skvělým potenciálem.
2. Rozumím konfliktu v současné ČSSD jako jednomu z řady dílčích konfliktů o povahu české politiky. Ve všech stranách se střetávají prospěcháři s idealisty. V žádné z velkých stran nemají idealisté tak velkou šanci získat trvalou převahu jako dnes v ČSSD. Chci jim v tom pomáhat. Nakonec je to jediná strana, kde mají i svého předsedu. Bohuslav Sobotka je mnohem lepší, než si o něm čeští frikulíni rádi vyprávějí.
3. Velké množství mých nejbližších přátel, generačních souputníků, autorů DR, si vyhodnotilo důsledky a souvislosti naší práce tak, že by měli vstoupit do ČSSD a tam se pokoušet pokračovat v uskutečňování ideálů, které zde formulujeme teoreticky. Pokud vím, udělala to i podstatná část, snad i většina aktivistů ProAltu. Mně není vlastní hledět zpovzdálí na zápasy mých kamarádů.
4. Před osmi lety jsem vystoupil ze Strany zelených. Věděl jsem přitom, že neodcházím ze stranické politiky natrvalo. Ve volbách v letošním roce kandidují celkem tři zelené projekty. Nezralost tohoto politického prostředí tluče do očí. Je zjevné, že zelení nemohou své vize nakonec nikdy uskutečnit jinak než v rudo-zelené koalici, hegemonem se, kam až můžeme hledět, asi nestanou. Povězme kulantně, že větší smysl dnes má této koalici připravovat podmínky z rudého břehu.

Na členské schůzi v brněnských Žabovřeskách, kde jsem byl přijímán za člena, mě na první pohled zaujala skutečnost, že v místnosti s třiceti, pětatřiceti členy byla nejméně polovina žen. V čele, za předsednickým stolem svého druhu přitom neseděla ani jediná. Jihomoravská kandidátka ČSSD v předčasných volbách nemá v první desítce ani jedinou ženu. Pokud odvodíme volitelná místa v celé republice z aktuálně zvoleného počtu poslanců, nalezneme jich přesně deset.

Nejen z toho důvodu bude nutné vyspravit kandidátky ČSSD kroužkováním; akci s tímto úmyslem se skupinou přátel připravuji. Jinak řečeno, jakkoli jsem se stal podruhé v životě straníkem, hodlám se nadále chovat především jako svobodomyslný občan.