Svět se mění. Používáme technologie, které byly před dvaceti lety akorát ve sci-fi seriálech. Je rychlejší dostat se z Prahy do Londýna, než do Osoblahy v Jeseníkách. S nerostnými surovinami už nemůžeme zacházet, jako by jich bylo nekonečno a často si více rozumíme s cizincem, který dělá podobnou práci jako my, než se sousedem od naproti.

Rostou nároky na firmy, které musí konkurovat na globálním trhu. Rostou nároky na občany, kteří se musí čím dál tím delší dobu vzdělávat, aby byli vůbec zaměstnatelní. Rostou nároky na politiky, kteří se musí rozhodovat v čím dál kratším čase, ale současně je čím dál těžší odhadovat dopady jejich rozhodnutí.

Problémy, ale ani příležitosti, které přinesla globalizace, internet, mobilní telefony, sociální sítě a další fenomény současnosti, jsme jako civilizace nikdy dříve nemuseli řešit. Teď se s nimi ale vypořádat musíme. Problém je v tom, že náš stranickopolitický systém na to není stavěný.

Strany jako ODS nebo ČSSD mají příliš mnoho pater vnitřní hierarchie, aby vůbec mohly reflektovat vůli členské základny. Od politika, který se těmito patry po letech prokouše, se nedá očekávat, že bude mladý nezkažený a plný porozumění k vnějšímu světu.

Nedá se čekat ani to, že by se problémy, které ho v politice čekají, hlouběji zabýval. Na to ho příliš zaměstnává vnitrostranická politika, shánění peněz na kampaň a mediální výstupy. Politické strany tohoto typu přestaly být prostorem pro diskusi.

V reakci na krizi ODS a ČSSD vznikl nový formát politické strany — strana řízená firemním způsobem. Tyto strany se objevily ještě před ANO 2011. Jsou to mimo jiné TOP 09, Věci veřejné a SPOZ — všechny tyhle organizace mají společné to, že úzká skupina zakladatelů strany ovládá všechny klíčové pozice, kandidáti jsou vybíráni podle volební perspektivnosti (proto se také může SPOZ a TOP 09 přetahovat o kandidáty, jak nedávno zmínil v tisku poslanec Gazdík). Firemně řízené strany jsou životně závislé na svém managementu a hrozí jim, že jim zaměstnance přetáhne konkurence.

Pirátské strany po celém světě vznikají jako alternativa k oběma těmto modelům. Charakteristické pro ně je, že se redukuje počet vrstev vnitřní hierarchie a kladou velký důraz na zachování vnitřní demokracie.

Troufám si tvrdit, že pirátské strany budou časem sloužit jako vzor pro uspořádání politické strany třetího tisíciletí. Je jisté, že odhalíme spoustu slepých větví vývoje a nefunkčních postupů, ale bez toho se ke smysluplnému modelu fungování politické strany v době internetové nedostaneme.

Důležité je, že testujeme paralelně několik způsobů vnitřního uspořádání a vyměňujeme si zkušenosti. Švédsko, Německo, Česko, Chorvatsko, Švýcarsko... Piráti všude stojí na stejných ideálech, ale modely organizace mají různé. To významně zkracuje potřebný čas k nalezení těch fungujících.

Právě hledání funkčnější demokracie Piráti nesou i do letošních voleb. Při ponechání stávajícího systému bez restartu hrozí, že lidé ztratí víru v demokracii jako takovou.