Prezident Obama ve svém sobotním projevu k současné krizi v Sýrii prohlásil, že „Spojené státy veřejnosti předložily důkaz, že za chemickým útokem v damašské čtvrti Gúta stojí syrská vláda“. Žádný takový důkaz ale zveřejněn nebyl. Vedle toho se navíc objevila domněnka, že tento zločin mají na svědomí rebelové napojení na Al-Káidu, a to na základě výpovědí lékařů, obyvatel Gúty i samotných rebelů, jimž měl chemické zbraně dodat saúdskoarabský princ Bandar bin Sultan.

Prezident Obama dále řekl, že při útoku bylo usmrceno „více než tisíc lidí, včetně stovek dětí, jež byly vlastní vládou zplynovány“. Prezident třikrát navýšil počet Syřanů zavražděných smrtícími chemikáliemi, aniž zjevně četl zprávu Lékařů bez hranic, kteří z místa činu hlásí verifikovaných 355 obětí. Navíc Obamovo stanovisko o „vině a trestu“ nekonvenuje s žádným empirickým důkazem; z Gúty to potvrzují právě Lékaři bez hranic a inspekční tým OSN.

Jde o postoj, jenž má pravděpodobně poskytnout chystanému zásahu legitimitu a podporu, a to přesto, že Rada bezpečnosti OSN další americké vojenské avantýře v tak výbušném a labilním regionu odmítá požehnat. Dokonce i vojenská junta v Egyptě, jinak silně loajální vůči Bílému domu, se odmítá zařadit do pracně formované „koalice ochotných“. Káhira více méně stojí za Asadovým režimem a vůči syrským rebelům se staví nepřátelsky, neboť je vnímá jako stoupence politického islámu, jak píše expert na Střední východ Juan Cole.

Na pořadu dne Írán

Obama sám vojenskou intervenci do další blízkovýchodní země hájí i těmito slovy: „Sice se domnívám, že mám právo zahájit vojenskou akci proti Sýrii bez přímé autorizace Kongresu, ale zároveň vím, že vlast bude silnější, když se vydáme tímto směrem (tj. když požádáme o souhlas Kongresu).“ Nad nebezpečím, které čím dál více obklopuje příliš silné postavení prezidenta, se zamýšlí novinář a nositel Pulitzerovy ceny Chris Hedges: „Mám za to, že je znepokojující, když vzrůstá moc imperiálního prezidentství v naší zemi, kde se výkonná moc zbavuje práva týkajícího se vyhlášení války,“ říká. Hedges upozorňuje na následky spojené s hrozící vojenskou intervencí s tím, že dojde k posílení Hizballáhu, který půjde po krku Izraeli, což nenechá chladným Írán. A Damašek je regionálním spojencem Teheránu, se kterým uzavřel vojenský pakt. „Domnívám se, že rozhodnutí zaútočit na Sýrii spíše souvisí s Íránem a představuje jakási „zadní vrátka“ k potrestání Íránu,“ dodává.