O skutečných příčinách a konkrétních plánech eventuálního úderu na Sýrii toho my — čeští novináři — víme stále jen málo. A nemá smysl předstírat opak. Různých „nepravděpodobnějších“ či „jediných možných“ výkladů, kdo a proč u Damašku použil ony chemické zbraně, je Internet plný i tak. Selský rozum sice naznačuje, že by to neměl být Asadův režim, když zrovna v příslušné době ubytovával inspektory OSN, které sám pozval ... leč vzhledem k tomu, že v době, kdy se John Kerry rozohňoval nad zvěrstvem, jaké představuje použití chemické zbraně, se na webu Pentagonu objevila zpráva o prodeji kazetových bomb v hodnotě 640 milionů dolarů do Saúdské Arábie, je asi lepší se na selský rozum nespoléhat.

Je možné, že ony zbraně použili povstalci — Carla del Ponte ostatně upozorňuje, že je mají i že je používají, nejméně od května. Ale je stejně tak možné, že má útok na svědomí režim; že šlo o poslední stupeň testování reakce Západu na využití daných prostředků v občanské válce, jemuž předcházelo mnoho jiných, ne tak výrazných. Něco podobného naznačuje v anketě iHned.cz Zora Hesová.

Pokud jde o přípravy: Z pohybu jednotek, z projevů amerických představitelů i za většiny analýz vyplývá, že se nechystá velká intervence jako v Libyi a už vůbec ne pozemní vpád jako v Iráku; má jít — nejspíše — o krátkou trestnou výpravu, či přesněji trestný úder střelami s plochou dráhou letu a možná i letouny, který ani tak neovlivní vnitrosyrskou válku — i když Obama tvrdí, že ano —, jako spíš — údajně — odradí jiné diktátory používat inkriminované zbraně. Podle Roberta Fiska z Independentu jde ovšem o tah proti Íránu, resp. jeho vlivové sféře. Ale vše může být — opět — i jinak.

Co dělat za situace, kdy nelze pořádně uvést ani se stalo, ani co se chystá? Buď nepřetržitě připomínat, o čem se právě jedná — což nyní dělají všechna bohatší média od BBC a Guardianu až po Aktuálně.cz; nebo principálně hájit zapovězenost, resp. nutnost zásahu v podobných situacích — což dělá tady Jiří Čáslavka; anebo připomenout rizika. Těch jsem napočítal u analytiků, za něž ručím, zatím pět.