Bašár Asad je stejně brutální jako jeho otec. Když v roce 1982 vyvrcholil odpor proti režimu povstáním v Hamá, neváhal Háfiz Asad vybombardovat celé město. Uvádí se, že jeho zásah stál životy 20 až 30 tisíc lidí. Bašár Asad je zodpovědný za to, že se původně nenásilné protivládní protesty proměnily v krvavou občanskou válku s více než 100 tisíci oběťmi.

Od března 2011 byli demonstranti, kteří volali po demokratických reformách a vyráželi každý pátek po odpoledních motlitbách na demonstrace, pravidelně odstřelováni a zabíjeni jednotkami policie a armády.

Konflikt se postupně začal komplikovat i tím, že do země přišly různé radikální islámské skupiny napojené na al-Káidu a nikdo dnes přesně neví, jakou část protiasadovské opozice tvoří fundamentalisté a radikálové. Někteří podporují raději Asada, zvlášť alevitské a křesťanské enklávy, protože se prostě bojí, co by mohlo přijít potom, a ze stejného důvodu byla dosud rozpačitá i zahraniční reakce.

Na jedné straně v Radě bezpečnosti OSN blokuje Rusko a Čína všechny rezoluce obsahující sankce proti syrskému režimu a na druhé straně jsou západní státy zdrženlivé k možnosti vyzbrojení povstalců z oprávněné obavy, že by se zbraně mohly dostat do nesprávných rukou.

To se změnilo před týdnem, kdy došlo na damašském předměstí k použití nervového plynu. Přestože to pravděpodobně nebylo první použití chemických zbraní v syrském konfliktu, tak to vypadá, že to tentokrát vyvolá mezinárodní reakci. Přístup je zatím opatrný, zvlášť americký prezident Obama se chce vyhnout chybě svého předchůdce, který rozhodl o invazi do Iráku na základě nikdy nepotvrzených informací o iráckých zbraních hromadného ničení.

V Sýrii je to jinak. Je nepochybné, že režim tyto zbraně vlastní, sám to přiznal, jen nemáme přesvědčivé důkazy o jejich použití. Syrský arzenál chemických a biologických zbraní je považován za jeden z největších na Blízkém východě a Sýrie dlouhodobě odmítá podepsat mezinárodní Úmluvu o zákazu vývoje, výroby, skladování a použití chemických zbraní.

Nikdo si nemyslí, že by omezený letecký útok mohl vyřešit syrskou občanskou válku, to by vyžadovalo společný diplomatický tlak všech klíčových mezinárodních hráčů, tedy USA, Ruska, Iránu, Turecka a Saudské Arábie, nasazení chemických zbraní však nemůže být ponecháno zcela bez reakce, protože by to znamenalo, že mezinárodní společenství toleruje používání zbraní hromadného ničení, jednalo by se o nebezpečný precedens.

Podobně nebezpečné se samozřejmě může jevit to, že patrně nedojde k dohodě na úrovni OSN a letecký úder tedy nebude mít z tohoto pohledu dostatečnou legitimitu. Rada bezpečnosti je však dlouhodobě paralyzována a je iluzí si myslet, že k její reformě dojde v nějaké dohledné době. Rizikem samozřejmě je i to, že se Západ opět nechá zaplést do dlouhotrvající občanské války.

Pokud se podaří vytvořit dostatečně širokou „koalici ochotných“, která bude zahrnovat i arabské země, tak si myslím, že by k nějaké reakci na použití chemických zbraní mělo dojít. Diktátoři celého světa si musí uvědomit, že vše má své limity. Toto nebude humanitární intervence ani pokus vyřešit občanskou válku. Pokud by však došlo k oslabení Bašára Asada, tak by mohl být přístupnější diplomatickému jednání, což by mohlo představovat alespoň malé světlo na konci tunelu.