Frustrace, politické vakuum a společnost bez vize
Robin UjfalušiV sobotu pochodovali v několika městech nespokojení občané, inspirováni neonacisty. A ve středu si připomeneme přesně 50 let od slavného Kingova projevu Mám sen. Na první pohled dvě nesouvisející události. Anebo že by přece jen?
Na nepokojích letošního léta a houstnoucí atmosféře ve společnosti je pozoruhodné a příznačné, že nemá žádnou odezvu u politické reprezentace. Ta je natolik pohlcená svým vlastním fungováním, chaosem a „bojem za parlamentní demokracii“, že jí nezbývá energie na to, co se děje za zdmi stranických sekretariátů.
Mainstreamová média je v tom ochotně následují, takže až na pár angažovaných serverů vlastně nikoho nezajímá, že xenofobní extremisté systematicky sbírají pro své veřejné akce podporu „nespokojených lidí“.
Nikoho asi nepřekvapí, že na tomto kontroverzním tématu politici nesbírají tzv. politické body. Ale že se nenajde v českých končinách jeden jediný (či jedna jediná), kdo by se sílícím xenofobním trendům otevřeně postavil, to svědčí o hluboké krizi politického establishmentu. A není podstatné, jestli je hlavním důvodem uzavřenost v politickém akváriu, kam širší společenský kontext nedoléhá, vlastní zbabělost anebo tiché souznění s xenofobními náladami.
Jinou otázkou je, z čeho ona „nespokojenost“ lidí přidávajících se k akcím neonacistů pramení — nepochybně jde o obecnější frustraci související s ekonomickou krizí, prohlubujícími se sociálními problémy a absencí politické vize, kam jako společnost čtvrt století po pádu komunismu vlastně směřujeme.
Základní polistopadová vize - návrat do Evropy a integrace do západních struktur - se vyčerpala a nový aktuální impuls zatím není v dohledu (pozoruhodně a mnohem hlouběji to v nedávno vyšlé knize Politika nezájmu rozvádí Petr Drulák).
Kromě Strany rovných příležitostí, pro kterou jsou práva menšin, zejména Romů, hlavním (nikoli však jediným) programovým tématem, se protirasistických akcí pravidelně účastní Zelení (jmenovaní již Pavlem Krušinou) a Piráti. Podobně jako na Prague Pride vystoupili v Plzni proti předsudkům vedle Zelených a Pirátů Mladí sociální demokraté; mezi starými sociálními demokraty se takových vystoupení, jak píše Jan Potměšil, dočkáme pouze tu a tam od jednotlivců. Stejně je tomu s komunisty, Jožka Miker zmiňuje v rozhovoru pro Socialistickou solidaritu jako bílou vránu mezi předními českými politiky Jiřího Dolejše: http://www.socsol.cz/2013/solidarita/jozef-miker-kdyz-se-majorita-romu-nezastane-skonci-jako-oni
Ostudou našich hlavních levicových stran je, že zatímco jejich špičky strčily v Plzni před pogromem hlavu do písku a aspoň čest ČSSD zachraňovali mladí, tamní organizace TOP 09 se k občanskému odporu proti rasismu připojila. Přitom Britské listy pěkně vystihly dvojí tvář TOP 09, když zařadily vedle sebe zprávu o projevu Karla Schwarzenberga proti sílícímu nacismu http://www.blisty.cz/art/69832.html a článek Lukáše Matošky „O tom knížecím rasismu‟ http://www.blisty.cz/art/69833.html který upozorňuje, že politika TOP 09 má na vzestupu nacismu v Česku největší část viny.