Pohádky o legitimitě
Pavel NovákMiloš Melčák nesměl být podle Ústavního soudu zkrácen na svém právu býti volen na standardně dlouhé volební období ani ústavní většinou. U Davida Ratha k tomu stačí jeden soudce okresního soudu. Moc soudní zásadně zasáhla do moci zákonodárné.
V neděli v Otázkách Václava Moravce zase mlátili prázdnou slámu. A zase se tvářili, jako že jim jde o vydobytí zrna. Představitelé korupční koalice, Jiří „Pan Přečistý" Pospíšil a Helena „Nenamočená v ničem, ani v privatizaci středočeských nemocnic" Langšádlová, nás zase varovali před poloprezidentským systémem.
Michal Babák se tvářil jako důsledně opoziční politik, přitom byla to dvojitá véčka, která před tzv. puči hlasovala v rozporu se svým programem v rámci koalice korupce a nucených prací pro z velké části protiústavní a zmetkovitou sociální reformu, daňové změny spočívající v ještě větších úlevách pro superbohaté a podobně.
Nyní jsou však Kateřina Klasnová, Vít Bárta a Michal Babák jedněmi z nejkvalitnějších opozičních politiků. Je otázkou, zda to více vypovídá o jejich věrolomnosti a pokrytectví nebo o celkové kvalitě opozice, která je celou dobu až příliš státotvorná, ale to ponechme na jindy. V mezidobí Karel Schwarzenberg v zahraničním tisku sýčkuje o nebezpečnosti Zemana a jeho touze po moci. Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!".
Čistí a ještě čistší…
Všichni jsou nakonec, viděno v kontextu širšího řádu věcí, čistí. Vlasta Parkanová, Martin Kocourek, Jaromír Drábek, Vladimír Šiška a i ten Petr Nečas. Přeci oni uvolnili ruce státnímu zastupitelství a vypustili ohaře spravedlnosti z klecí. Takže je jejich působení nutno vnímat pozitivně.
Jak se vyjádřil například Radim Bureš z Transparency International. Nejen v boji proti korupci, ale především, co se týče rozpočtové odpovědnosti, co je to nějaký bilion dluhu navíc a země v recesi, s rozpadající se infrastrukturou, plná montoven a s poli osetými řepkou, japonskými topoly a solárními panely. Hlavně, že se přiškrtili nemakačenkové.
Kdybychom nevěděli, že jde o realitu naší země, vypadalo by to celé jako absurdní divadlo. Zaklínání se legitimitou stojedničky a parlamentní demokracií, strašení nebezpečností poloprezidentského systému a vlády kamarádů Miloše Zemana zní z úst korupčníků a třídních válečníků skutečně legračně. Sami zcela delegitimizovali současnou Sněmovnu a obávám se, že i parlamentarismus a demokratický řád jako takový. Otevřeli dveře pozitivním evolucionistům, rasistickým populistům a šerifům z Agrofertu.
(konec citátu)
To je zcela zřejmé a troufám si říci, že i přijatelné pro většinu obyvatel. Avšak velmi pravděpodobně k tomu nedojde. (Téměř) nikým nevolené "elity" tomu zabrání.
Na tomto příkladu lze dobře vidět rozdíl mezi demokracií de jure a demokracií de facto: to co by přivítala většina, je neprosaditelné proti vůli bohaté - a tudíž (vše)mocné - menšiny.
Vystihuje to tento citát:
"Můžeme mít demokracii, nebo můžeme mít bohatství soustředěno v rukou několika málo lidí, ale nemůžeme mít obojí." --Louis Brandeis
Závěr: čím více se rozevřou nůžky mezi bohatou menšinou a chudou většinou, tím více se rozevřou nůžky mezi demokracií de jure a demokracií de facto.
Pravičákům jen připomínám, že demokracie de jure zde byla i za komunistů, i tehdy byly volby.
Je to takové normální, neintelektuální, snad to ani do Deníku referendum nepatří, tady je třeba jen bědovat nad tím, že Zeman zničí socdem.
Takže, to jestli nebude nebo bude socdem rozložena mne zajímá, ale není to největší problém naší doby, ani náhodou. Pokud socdem zvítězí a bude vládnout, a bude vládnout bez hrůzyplné koalice s Bělobrádkem nebo hůře Karlem a Mírou, uvidíme, co se změní. K změně trendu zřejmě nedojde. Maximálně bude zvyšování vytěžování pracujících trochu zpomaleno. Ale konkurenceschopnost musí být tak jako tak. Bangladéš náš vzor. Takže rozložení nebo nerozložení socdem nás nezničí ani nespasí. Jen některé věci případně zkomplikuje, drobné, evoluční, krůčky proti trendu. Na druhou stranu, i ty by byly dobré. Ale to jsem se hodně odchýlil. Každopádně díky za reakce.
K intelektuálství, vidíte, já nejsem v akademické sféře a přesto se víceméně za intelektuála považuji. Ale takového, který je ochoten jít na barikády, stejně jako chodit do kaváren, až nastane čas ;)
A tady jsou základní premisy jsou jasné:
Kdyby nebyla u moci naše pravice, nebyla by země velmi pravděpodobně v těžké politicko-ekonomické krizi.
Kdyby nebylo Zemana, měla by tato pravice dnes neporovnatelně těžší vyhlídky protože v příštích parlamentních volbách by se zásadně změnil poměr sil.
Kvůli falešně levicovému Zemanovi a jeho SPOZ (stačí se podívat na jejich Rusnokovu vládu jak je levicová :-)))) má devastující pravice zase velké šance.
Přitom obrovskou tragedií pro tuto zemi bylo opakované zvolení Klause prezidentem, a nezaznamenal jsem podobné dlouhotrvající reakce.
Z hlediska sociální psychologie je to pro mě těžko pochopitelné. Možná to nějak souvisí s tak v Čechách oblíbeným bojem v minulých válkách. Budoucnosti se bojíme, tak se neustále hrabeme ve starých křivdách. Nebo je to něco jiného, což ovšem s obavami přemýšlet o budoucnosti souvisí - čekání na Mesiáše. Pro někoho to měl být Švarcnberk, pro jiné Dinsbír. Oba dva jsou vlastně mediálně vytvořené symboly, rozcházející se se skutečnými vlastnostmi těchto osob.
Jen jsem konstatoval realitu. Za bědování to považujete pouze Vy. Zřejmě proto, že faktické protiargumenty byste hledal marně. Zkuste prosím místo posuzování diskutujících raději diskutovat a uvést nějaké argumenty pro odlišný pohled na věc. To by možná bylo smysluplnější. Pan Novák, na rozdíl od Vás, je uvedl a nemám s nimi problém. Souhlasím, že hlavní problém je pravice, ne Zeman. Se Zemanem je ten problém, že té pravici už delší dobu pomáhá.
Já nevím jestli by to s knížetem bylo lepší, vím jen, že se Zemanem to je špatné (podobně jako to bylo špatné s Klausem) a snižuje to šance nepříznivou situaci v zemi řešit. Tečka.
Podobně s nářky nad vlivem SPOZ na volební výsledek v roce 2010... Kdyby byl býval neexistoval Tapio Korvus, byl by mohl Jan Železný vyhrát olympiádu v Soulu (to jsou bývalí sportovci házející oštěpem, olympiáda je nějaká sportovní akce... ) Můžeme nazývat Korvuse škůdcem československého sportu? Ne, byla čistě chyba Železného, že nedokázal hodit o 18 cm dále...
Je snad levicová sociální demokracie pod vedením Bohuslava Sobotky, která prosazuje ve svém programu efektivně rovné zdanění fyzických osob a která osvobozením hazardu od DPH jde na ruku hazardní lobby?
Řekl bych, že systém (nebo názor) je v pořádku (tj. neškodící lidským komunitám), pokud adoruje někoho kdo přijde k majetku tím, že je pracovitý.
Špatný systém (či názor) je však ten, který adoruje KAŽDÉHO kdo přišel k majetku.
O moci lze říci téměř totéž: i k ní lze přijít legitimně (či lidově řečeno "fair play") a nebo za pomocí polopravd, populismu a dokonce i lží.
Jak v této konfrontaci dopadá Zeman (který měl např. prokazatelně nejvíce lživých výroku ve volební kampani) a Dienstbier je celkem zjevné. A to nemluvím o tom jakým způsobem se tu dostali k moci "nejsilnější hráči" Klaus a Kalousek.
Ta korelace mezi posedlostí mocí (jako samoúčelem, jako druhem narcisistní drogy) a metodami jak jí získat je velmi zjevná.
Systém (nebo i názor), který adoruje KAŽDÉHO, kdo se dostal k moci a nerozlišuje JAK, je vadný a pro lidské komunity velmi nebezpečný.
Nebezpečný zejména tím, že rozvrací pravidla fungování lidských komunit, která NIKDY (i při sebelepších zákonech) nemohou fungovat bez jisté míry vzájemné důvěry.
A tuto důvěru silně podkopávají i metody, kterými u nás většinou přichází k moci tzv. "silní hráči".
Či naopak: jejich síla není bohužel dána převážně jejich silou myšlenek a skutků, ale bezskrupulózností metod dosažení moci.
Tj. stále více se rozevírají nůžky mezi bohatými/mocnými a těmi kdo dodržují pravidla. V přímé úměře k tomu upadá morálka a potažmo důvěra ve společnosti. Důsledek je ztráta funkčnosti pravidel a směřování ke kolapsu.
A jen bych připodotknul, že Karel Kosík tomuto Systému říkal "anonymní diktátor" a varoval před ním před rokem 89 i poté. Kosík píše:
„Člověk moderní doby vsunuje mezi sebe a skutečnost nikoli pouze nástroje a stroje, jak se ještě domníval Hegel, ale fungující systém a pomocí něj ovládá skutečnost. Vynalézavost se zaměřuje na to, aby systém fungoval bez poruch, automaticky a neustále se zdokonaloval. Moderní člověk je konstruktér zdokonalujícího se, automaticky fungujícího systému, jímž si zajišťuje nadvládu nad skutečností.“
"Tento anonymní diktátor rozhoduje o tom, že jsou lidi zavalováni a pohlcováni nepřetržitým přívalem informací, dojmů, artefaktů, věcí, které se však dříve nebo později ztrácejí ve zrychlujícím se procesu, opotřebovávají se: v této uspěchanosti není čas na prodlévání: ver-weilen. Ale tam, kde není čas prodlévat, nemůže člověk obývat město ani Zemi poeticky a ze života lidí se ztrácí paměť. Paměť není prvotně schopnost vybavit si v mysli věci a záležitosti minulé. Paměť prvotně znamená, že člověk má na mysli, co se děje, zatímco ztráta paměti je projevem toho, že mysl lidí je okupována záležitostmi podružnými, které blokují a ochromují záchrannou a osvobozující činnost skutečné paměti."
Jak to tak vypadá, anonymní diktátor Kosíkova slova do svého fungování zapracoval a snaží se okupovat naši mysl stále efektivněji.
Klíčová otázka podle mě zní: je možné tohoto diktátora sesadit bez toho, aby nastal ještě větší chaos? Lze ho nějak zkrotit?
Jako opatrný optimista si myslím, že ano. Leč předpokládat, že se vzdá bez boje, to mi přijde bláhové.
Myslím, že nejde jen o ty dva politiky, ale jde také o nás, o naši společnost, až bude větší zájem o sociálně demokratickou politiku, tak bude situace vypadat trochu jinak než dnes. Situaci však nepovažuji za zoufalou, protože výraznou podporu ve společnosti i zde v DR Jiří Dienstbier stále má.
I když jsem Miloše Zemana nevolil, protože jsem očekával, že bude postupovat asi tak nějak jako postupuje, tak ho respektuji jako přímo zvoleného prezidenta, který vychutnává moc, kterou mu jeho funkce nabízí, plnými doušky, ale který podle mého názoru nepůjde proti ústavě a proti našemu demokratickému systému. Jde o naše politické strany, aby se vzchopily a jednaly věcně, ne hystericky, jak se občas děje. Nejvěcnější je dle mého názoru KSČM.