Byl jsem minulý týden v Londýně. Účastnil jsem se setkání, kde sice všichni tušili, že v České republice je nová vláda. Leckteří i věděli, že ji jmenoval prezident bez opory ve Sněmovně. Jinak ale tato naše převratná událost vcelku nikoho nezajímala.

Šlo o další z řady setkání, na kterých se německá a britská sociální demokracie už asi pět let baví o svém politickém pogramu. Svém — protože lidé blízcí těm dvěma stranám a jejich představitelé formulují program společně. A ten nakonec bude tak podobný, jak to umožní různost legislativy a historických zvyklostí, které ty dvě země dnes dělí.

Protože jsme v Evropské unii, je součástí bontonu zvát si k poradám také lidi z dalších evropských stran (italské, holandské, švédské, finské, občas i české nebo chorvatské). Můžeme tak prosadit do programové debaty v Labour Party a SPD třeba tezi, že minimální mzda jako procento z průměrné mzdy v dané zemi EU je sice hezký nápad. Že ale pro země střední a východní Evropy je důležitější, aby se rozdíly ve mzdách (a tedy i životní úrovni) v rámci EU snižovaly. A že je třeba najít nástroj, který to podpoří.