Byl jsem minulý týden v Londýně. Účastnil jsem se setkání, kde sice všichni tušili, že v České republice je nová vláda. Leckteří i věděli, že ji jmenoval prezident bez opory ve Sněmovně. Jinak ale tato naše převratná událost vcelku nikoho nezajímala.

Šlo o další z řady setkání, na kterých se německá a britská sociální demokracie už asi pět let baví o svém politickém pogramu. Svém — protože lidé blízcí těm dvěma stranám a jejich představitelé formulují program společně. A ten nakonec bude tak podobný, jak to umožní různost legislativy a historických zvyklostí, které ty dvě země dnes dělí.

Protože jsme v Evropské unii, je součástí bontonu zvát si k poradám také lidi z dalších evropských stran (italské, holandské, švédské, finské, občas i české nebo chorvatské). Můžeme tak prosadit do programové debaty v Labour Party a SPD třeba tezi, že minimální mzda jako procento z průměrné mzdy v dané zemi EU je sice hezký nápad. Že ale pro země střední a východní Evropy je důležitější, aby se rozdíly ve mzdách (a tedy i životní úrovni) v rámci EU snižovaly. A že je třeba najít nástroj, který to podpoří.

Přestože jeden z důležitých textů té debaty vyšel i v češtině, do českého prostředí ta debata nepronikla a téměř nikdo z České republiky se do ní ani jen nezapojil. Je to jen zmarňovaná příležitost, jak ovlivnit, o co se budou snažit dvě ze tří nejdůležitějších evropských sociálně demokratických a socialistických stran.

Co do českých zpráv naopak proniklo, jsou dvě citace exministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga z článku ve štýrském deníku Kleine Zeitung.

Miloš Zeman podle Schwarzenberga věří, že mu přímá volba dává silnější mandát. Exministr zahraničí dále říká, že formalistní výklad ústavy využili při svém nástupu k moci také nacisté v lednu 1933 v Německu a komunisté v únoru 1948 v Československu. A že, coby starší ročník, bude parlamentní demokracii bránit.

Půl dne poté, co zprávu o článku zveřejnila česká média, na ni podle zpravodajských webů reagovalo několik lidí z opozice a Miloš Zeman. Podle místopředsedkyně KSČM Miloslavy Vostré jsou Schwarzenbergova slova hysterická. Podle jihomoravského hejtmana Michala Haška srovnání nacismu a komunismu s dnešním děním v ČR hrubě znevažuje výsledek demokratické prezidentské volby. Podle Zemanova kancléře se Schwarzenbergovi kvůli politickým neúspěchům pravděpodobně rozbořil svět.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka k tomu rozeslal tiskovou zprávu, ve které píše, že „pokud chce Karel Schwarzenberg skutečně bránit ‚legalitu republiky‘, měl by podpořit návrh ČSSD na rozpuštění Sněmovny a nové volby“. Jedině Sobotka přitom reaguje jako politik: nabízí realistické řešení situace, na kterou ostatní reagují emocemi. I on ale reaguje na slova určená jinému publiku.

Kdyby totiž chtěl předseda TOP 09 slyšet reakci od českých politiků, dal by rozhovor Mladé frontě DNES anebo třeba Respektu. Pokud něco říká v Rakousku, a pomiňme, že nevíme, zda byl prostě kýmsi dotázán, nebo si publikaci těch pár vět domluvil, hovoří k publiku v Rakousku, resp. německy mluvících zemích. Německy mluvícím lidem a německy mluvící politice Schwarzenberg říká: se Zemanem se nebavte, není to demokrat.

Pokud má někdo pocit, že Zeman demokrat je, musí Schwarzenbergovi odpovědět v rakouských, německých nebo švýcarských německy psaných novinách. Jeho reakce v ČT24 si žádný ze čtenářů Kleine Zeitung nevšimne.

I pro nás samotné je pak mnohem důležitější, aby nám naše média za dva tři dny přinesla přehled toho, jak — jestli nějak — na Schwarzenbergova slova reagují německojazyčná média a politické reprezentace a zda se jeho slova dostala do některého z důležitých německojazyčných médií.

Co si o Schwarzenbergovi myslí Zeman, Kuba nebo Sobotka všichni přibližně víme. Co ovlivňuje naši zahraničněpolitickou pozici a které z dnešních zahraničních debat ovlivní v budoucnu naše životy, o tom nevíme v podstatě nic.