Letošní povodně nám připomněly jedno: důsledky změny klimatu jsou tu jako nová součást naší každodennosti. Jistě nikdy nikdo nemůže říct, že každá jedna konkrétní přírodní pohroma je projevem změn klimatu, ale jejich zvyšující se četnost a intenzita nedávají prostor k pochybám. 

Globální změny klimatu navíc probíhají rychleji, než se myslelo ještě jen před pár lety, jejích závažné důsledky přicházejí dříve, než se předvídalo, a jsou mnohem dramatičtější. Čelíme nečekaně rychle postupujícím, už svými aktuálními důsledky mimořádně nebezpečnému oteplování zemské atmosféry a musíme se mu postavit čelem.

Ukazuje se, že času na potřebná opatření máme mnohem méně a budou muset být mnohem razantnější, s velkou pravděpodobností nám zbývá jen pár, deset, možná patnáct, let, abychom odvrátili nejhorší katastrofu: úplný rozvrat klimatu se zvyšováním teploty, jež začne nekontrolovatelně urychlovat sebe sama.

Od využívání fosilních paliv tak musíme ustoupit mnohem rychleji, než se dosud pokládalo za sebesmělejší. I tak zvaná Velká výzva Hnutí Duha se tváří v tvář současnému odbornému poznání jeví jako neudržitelně malá. Současně je třeba ihned začít s přípravami na život ve světě, který bude v každém případě v určité míře změněným klimatem postižen.

Česká republika se musí přestat vyzouvat ze své odpovědnosti s výmluvami, že jsme příliš malí, bezvýznamní a podobně. Přijetí spoluodpovědnosti za stav světa dnes například znamená, že vůbec nemůžeme debatovat o prolomení limitů těžby. Spalování fosilních paliv je třeba ze sebezáchovných důvodů co nejrychleji omezit všude. A tedy i u nás. Ani my se už nemůžeme na nic vymlouvat.