Ze sebezohavování českých politiků v Rusku se zvolna začíná stávat móda, až se člověk chvěje v obavách, co teprve nás čeká, jakmile se do euroasijské velmoci vypraví Miloš Zeman. Vrátí se vůbec? Premiér Petr Nečas a poslankyně Vladimíra Lesenská mu každopádně v květnu prošlapali cestu k přivítání se slavobránou a celkem snadno se tak může stát, že se v Moskvě bude cítit o dost lépe nežli doma.

Chceme-li se selháními obou českých politiků v Rusku zabývat, je třeba vyjít z toho, co přesně řekli. Petr Nečas 26. května v odpověď na dotaz novináře, zda trvá na svém výroku odmítajícím protestní akci Pussy Riot, uvedl: „Česká republika i já osobně podporujeme ochranu lidských práv a základních demokratických hodnot, ale to, na co jsem chtěl upozornit je, abychom se neupínali na falešné symboly. Zhanobit pravoslavný chrám nepovažuji za symbol boje za svobodu a za lidská práva, považuji to naopak za výraz nekulturnosti a hulvátství, který uráží náboženské cítění mnoha občanů Ruska.“

Poslankyně Vladimíra Lesenská, zvolená za ČSSD v Královehradeckém kraji, poskytla 15. května po svém vystoupení na semináři v ruské Dumě rozhovor agentuře ITAR-TASS, v němž na adresu občanských sdružení financovaných ze zahraniční uvedla: „Jejich činnost může být určitým nebezpečím v situaci, kdy začínají působit v zájmu těch zemí, z nichž financování směřuje, a nikoli v zájmu státu, kde jsou zaregistrovány."

Začněme tím, v čem se oba výroky podobají a proč je nutné je v obou případech pokládat za neomluvitelné selhání. Ačkoli v obecné abstraktní rovině je jistě snadno obhajitelná teze, že se nesluší urážet ničí náboženské cítění, a dokonce i celá citovaná věta poslankyně Lesenské, v popisované situaci platí, že kontext je vším.

Kdyby například Petr Nečas s Vladimírou Lesenskou vystoupili s podobnými tezemi na fóru českých charitativních a rozvojových organizací, takže by úvahu Petra Nečase bylo možno brát také jako starostlivost o náboženské cítění adresátů pomoci v muslimských zemích a obavy Vladimíry Lesenské jako přinejmenším částečně odůvodněný apel, aby zejména některé lidskoprávní organizace nesloužily coby agentury k prosazování politické agendy Spojených států, nebylo by možno upřít jejich vystoupením racionální jádro a demokratickou legitimitu.

Jenomže oni nefilosofovali rozšafně na summitu s Šimonem Pánkem a Tomášem Tožičkou. Oni to řekli v Rusku. V zemi, kde panuje režim s výrazně autoritářskými rysy, kterému tamější církevní hierarchie poskytuje ještě bezbožnější a pokrytečtější krytí nežli Dominik Duka režimu zdejšímu, a kde se s prodemokratickými občanskými organizacemi, jež se utahování šroubů zpěčují, zachází jako s vnitřním nepřítelem.