Nejsem skeptický vůči osobě Eda Milibanda, není to tuctový politik jako Hollande nebo Gabriel. Soudím alespoň podle toho, co jsem zatím v anglickém tisku přečetl, např. zde: http://www.telegraph.co.uk/news/politics/ed-miliband/9544522/Ed-Miliband-interview-I-want-to-save-the-capitalism-my-father-hated.html

Prosazovat neoliberálni agendu začal už právě on:"Carter, not Reagan, presided over the dismantling of the New Deal regulatory system in airlines, railroads and trucking. Intended to reduce inflation by reducing the costs of essential infrastructure to business, Carter’s market-oriented reforms have backfired, producing constant bankruptcies and predatory hub-and-spoke monopolies in the airline industry, an oligopolistic private railroad industry that has abandoned passenger rail for freight, and underpaid, overworked truckers." http://www.salon.com/2011/02/08/lind_reaganism_carter/

Srovnání je docela dobré, jen bych v zájmu objektivity řekl, že Klaus byl sice slabší, ale díky jeho slabosti nebyla naše země v 90. letech tak sociálně zdevastována jako Británie. Thatcherová klidně zavírala doly nebo doky, které byly podle ní nerentabilní či tam byly příliš silné odbory a mnoho tisíc lidí tam přicházelo o práci. To Klaus měl sice rétoriku podobnou, ale obával se sociálních nepokojů, proto se snažil držet ekonomickou i sociální situaci pod kontrolou a v chodu banky i velké podniky. Bohužel se tu asi mnohem více kradlo a uplácelo než ve Velké Británii a díky amatérismu našich pravicových vlád nás systematicky okrádali různí vykukové typu Koženého.

Druhé volby vyhrála Thatcherová díky válce o Falklandy. Skutečně by kolega Patočka stál o levicového politika tvrdého, bezohledného, asociálního, který by naši zemi klidně vedl do války, kdyby potřeboval vyhrát volby?

o "levicové Thatcherové" líbí a nemyslím si, že by J. Patočka vyhlížel politika bezohledného nebo dokonce s válečnickými sklony. O sociální necitlivosti také nemůže být řeč, to by se přece příčilo pojmu levicový.

Jde ale o tu odvahu jít proti proudu, v tom jediném mají pravicoví velebitelé MT a RR pravdu - porazit poválečný konsensus o sociálním státu a keynesiánské ekonomice dalo fušku, ale tito dva Hérostratové (a posléze nejen oni) to zvládli. Nyní stojíme před úkolem analogickým, ale opačným - je třeba porazit neoliberální konsensus posledních třiceti let.

Je tu ale přece jenom ještě jeden rozdíl. Thatcherová a Reagan se mohli opřít o podporu mocných tohoto světa, bez peněz se politika i ideologie dělá těžko. My máme sice pravdu, avšak pravice má peníze... Co s tím??

nezbývá mi než s Vámi zase souhlasit. Bohužel. :-)

Stačí si vzpomenout jak V. Špidla korektně ale nemilosrdně rozcupoval Klausovy názory v duelu s ním v TV, když se Špidla stal premiérem. Od té doby si klaus do žádného podobného duelu před národem netroufl.

Jenže si taky vzpomeňme jak bylo snadné udělat z tohoto Špidly neschopného budižkničemu v mainstreamovém diskurzu (přispěl k tomu velmi silně i M. Zeman). Moc peněz je dnes taková, že lze zdiskreditovat kohokoliv na objednávku.

Momentálně "se dělá" na J. Dienstbierovi. Brzy možná dojde i na Zaorálka. Zatím ho Duka přirovnává k Urválkovi...dojde i na přirovnání ke Stalinovi?

Vždyť současné volby jsou taky hlavně o penězích a marketingu a mainstream se pořád tváří, že jsme demokracie (démos = lid). Oč méně pokrytecký je Stiglitz, který napsal, že v USA už spíše ve volbách platí, že než "jeden občan = jeden hlas" je realitou rovnice "jeden dolar - jeden hlas".

Takže kde vzít autenticky levicového a zároveň (mocensky) silného politika? Dnes je to skoro logický protimluv.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi logicky vychází, že bez Aurory to zase nepůjde... Bohužel: skupinová stupidita Homo sapiens vítězí nad jeho raciem na celé čáře. Stojí to pak ale vždy zbytečně miliony mrtvých.

Můj osobní dojem je, že zrovna Duka si tímto srovnáním Zaorálka s Urválkem moc pochopení u veřejnosti nevysloužil.

Auroru bych nechal kotvit v klidu dál. Zapomínáte totiž, že ani revoluce se nedá dělat bez marketingu a bez peněz.

jako by jste mne neznal, často trochu nadsazuji. Na druhé straně se klidně může stát, že z nadsázky se stane skutečnost. Ale tomu sejčkování se může říkat i "princip předběžné opatrnosti", v medicíně je docela významný a zachraňuje životy.

To srovnání Zaorálka s Urválkem jsem neslyšel poprvé od Duky, ale už před rokem od svého dobrého kamaráda a přiznám se, že jsem to nečekal. A to není ani vysloveně zaslepený pravičák ani církevní fanda. Faktem ale je, že je vysokoškolák, takže známý bonmot J. Kellera, že "když budou socialisti svou politiku trpělivě vysvětlovat, pochopí ji nakonec i vysokoškolácí" tady možná sedí.

Faktem je, že pan Zaorálek vystupuje dost emotivně, což nesocialisty dráždí. Je ale pozoruhodné, že titíž nesocialisti jsou schopni vyčítat Sobotkovi nebo Špidlovi, že jsou jako "leklé ryby". To zase potvrzuje koukolíkovský výklad, že u většiny lidí emoce (či politický postoj nebo víra) při rozhodování vítězí nad raciem, protože produkovat tyto rozporuplné postoje racio nedokáže.

Ono, pane Trávníčku, někdy stačí úplně obyčejné přísloví, jde to i bez Kellera nebo Koukolíka :-) (Oba rád čtu.)

Tady asi platí, že kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde.

Opravdu potřebujeme nějakou levicovou Thatcherovou? Je možné, že Táňa Fischerová se nestala prezidentkou proto, že působí příliš dobrotivě, ale není snad dostatečně rázná Ilona Švihlíková? Opravdu potřebujeme někoho, kdo nebude jen odvážný a rázný, ale také sebestředný, sobecký a bezohledný, někoho, kdo nikdy neuzná jiný názor než svůj a za svou jedinou pravdou půjde přes mrtvoly? Potřebujeme Stalina?

Konec konců, buržoazní historie roli osobnosti v dějinách přeceňuje.

Není to zvláštní, že se sešla Thatcherová s Reaganem, že se v čele Británie a USA objevily v tutéž dobu tak podobné silné patologické osobnosti? Že by konjunkce Marsu s Merkurem a Jupiterem v čase jejich narození? Není to spíše tím, že zdaleka ne každý psychopat se stane Hitlerem, ale kdykoliv je poptávka po Hitlerovi, vždycky se najde vhodný psychopat?

Obávám se, že k tomu, aby přišel Stalin, stačí, když sami sebe přesvědčíme, že potřebujeme Stalina.

Jestliže chceme svět neovládaný žádnými Vůdci, měli bychom si cestu k němu najít a vybojovat také bez Vůdců. Nezapomínejme na historii, učme se z chyb svých předků.

Možná je správné přivítat, že Praha obnovuje zničené historické památky, že na Staroměstském náměstí bude stát znovu Mariánský sloup. Hned po něm bychom měli obnovit na Letné Stalinovu sochu. Stejně jako Mariánský sloup to byla cenná historická a kulturní památka, narozdíl od něj možná esteticky problematická, zato světový unikát. Narozdíl od Mariánského sloupu nebyla stržena nastupující demokracií jako symbol útlaku, ale odstřelena totalitním režimem jako nepříjemný doklad její minulosti, upomínka na její zločiny. Na tom, že Praze vrátíme memento stalinismu, bychom se snad mohli shodnout všichni, pravice i levice, ne? A stalinisté budou rádi, že mají Stalina.

Jestliže začínáme volat po někom, kdo shodu uznává jedině na svém stanovisku, potřebujeme upomínku na to, kam takoví Vůdci vedou, jako sůl. Potřebujeme vrátit nad Prahu pomník diktátora, který nám nedá zapomenout, jaké to je, žít ve stínu silné osobnosti, které si nikdo, byť by i umíral hlady, nedovolí sežrat velblouda.

Potřebujeme Stalina.