Milan Daniel v Britských listech vyzval k diskusi o absenci výuky kritického myšlení ve školách. Tímto tématem jsem se zde již několikrát zabývala v době, kdy jsem pracovala ve školství jako učitelka, a téma je mi velmi blízké. Z našich škol vycházejí mladí lidé s celkem obstojnou sumou informací a naučených formulí, ale bez schopnosti s těmito informacemi dále nakládat a zahlédnout souvislosti. Kritické myšlení se čím dál víc podobá příslovečné jehle v kupce sena, čeští studenti čím dál citelněji propadají v oborech jako je čtenářská gramotnost, tedy porozumění textu. Proč je tomu tak a co s tím?

Pokusem o zkvalitnění této oblasti výuky se zdála být tzv. kurikulární reforma, jejíž průběh ovšem trpěl stejnými bolestmi, jaké měla řešit. Vzhledem k tomu, že tímto tématem jsem se tu již zabývala, pokusím se uvažovat o širším kontextu této staronové nemoci, která není zdaleka unikátní, ale její rozpětí, jak vidno z výsledků testů, je v místních podmínkách značně bolestivější.