„Šáfář Nykles byl vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej,“ napsal Jaroslav Hašek v povídce Stavovské rozdíly. Vyjádřil tím myšlenku, ze zpijí-li se dva muži pod obraz, nemusí to vůbec znamenat totéž, existuje-li významný rozdíl v jejich společenském postavení.

Tato věta se mi nedávno vybavila při poslechu Českého rozhlasu 6, když jeden z komentátorů ironizoval nápad ruského vicepremiéra Dmitrije Rogozina, že by měl být vytvořen systém ochrany před nebezpečím asteroidů. Prý je to podobný plán jako plán na odvrácení konce světa. Budiž, je to názor dotyčného komentátora, nic proti tomu. Ironií osudu však pouhý den před tím na téže stanici citovali britského vědce, jak mluví o systému, který se zabývá monitorováním asteroidů a měl by být schopen varovat lidi v místě dopadu asteroidu s několikadenním předstihem, byť dle odborníkových slov je třeba i nadále počítat s nepředvídanými dopady kosmických těles.

Některé věci ovšem nelze tak snadno svést na ironii osudu. Na sklonku předminulého roku jsme si mohli povšimnout toho, že demonstruje-li 0,1 % obyvatel Moskvy proti Putinovi, je to pro česká média mnohem zajímavější zpráva, než demonstruje-li 0,1 % Pražanů proti Nečasovi. Pro pořadatele různých demonstrací z toho plyne jednoznačné poučení: Chcete-li se dostat do hlavních médií, demonstrujte proti Putinovi; anebo alespoň proti komunistům, jak nám to nedávno ukázali jihočeští studenti.

Nejde ovšem jen o míru mediální pozornosti, ale i o interpretaci daných událostí. Demonstrace 0,1 % Moskvanů znamená, že ruský režim je nedemokratický a Rusové si přejí jeho změnu. Demonstrace Pražanů proti vládě znamená, že jde o pár notorických nespokojenců. Zkrátka, jak již staré latinské přísloví praví: „Quod licet Iovi, non licet bovi,“ neboli česky: „Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.“ Českým demonstrantům není dovoleno býti předvojem demokratizačních procesů ve společnosti. Uvědomělí mohou být protivládní demonstranti pouze v Rusku, Bělorusku nebo v islámských zemích, nespokojenci v České republice, Španělsku, Řecku, Itálii, USA jsou naproti tomu zásadně neuvědomělí.

Lze uvést i další příklady, kdy hodnotíme určité jednání nikoliv podle jeho podstaty, ale podle toho, kdo ho dělá; tedy skrze pomyslné „stavovské rozdíly“. Chcete-li, aby Váš hlas byl ve společnosti vážen a respektován, není až tak důležité to, co říkáte, ale jestli patříte ke správnému klubu. Pokud jste liberál nebo konzervativec a jste-li navíc přívrženec současného establishmentu, můžete se vyslovovat i proti demokracii a nebudete vnímán jako extremista.

Mezi jinými to ukázal např. Roman Joch, když se vyslovil v tom smyslu, že pravice má právo nastolit diktaturu, pokud by levice svou politickou impotencí ohrozila západní civilizaci. Tímto názorem se Joch nijak zvlášť neliší od pánů Mussoliniho a Hitlera, jde však o obecně uznávaného intelektuála, který často vystupuje v médiích jako odborník na politiku. Iniciativa ProAlt se dostala do zprávy ministerstva vnitra o extremismu pouze za to, že si údajně dovolila kritizovat současný establishment a finanční systém. (Na její kritice nebylo přitom ani zbla nedemokratického.)

Společnost přirozeně tíhnoucí ke stabilitě nemůže nedbat stavovských rozdílů. Zdá se, že mainstreamová média nemohou zřejmě z podstaty věci psát jinak než ve prospěch mocných. Za tímto účelem se drží několika jednoduchých nevyřčených pravidel: Politický útlak je třeba kritizovat, pokud se děje v zemích, jejichž režimy chápeme jako nepřátelské. Vytváří se tak dojem, že u nás jsme na tom lépe. Obdobného výsledku dosáhneme, budeme-li poukazovat na útlak za minulého režimu.

Protestuje-li někdo proti mocenským elitám doma či ve spřátelených režimech, není vhodné prokazovat těmto událostem zvláštní publicitu. Pokud je už nevyhnutelné přinést o takových protestech nějakou informaci, pak je vhodné ukázat, že protestující vlastně nevědí, co chtějí, že jsou zmatení, případně, že nechtějí poctivě pracovat apod.

Když probíhaly demonstrace studentů proti plánovaným změnám vysokého školství, tvrdily zprávy televize Nova, že většina jimi dotázaných studentů nevěděla, proti čemu vlastně protestuje. Redaktor televize ale nepoložil studentům otázku, proti čemu zde protestují, jak bychom snad očekávali — otázal se jich poněkud sofistikovaněji: „Vy sami jste ten zákon četli?“ Měl nejspíš na mysli nový zákon o vysokých školách. Takový zákon ovšem v té době ani neexistoval, existovaly pouze plány a vyjádření politiků o tom, co by měl nový zákon obsahovat, které se mimoto stále měnily. Bylo jistě pro redaktory překvapením, že vysokoškoláci si neexistující zákon nepřečetli.

Stanice CNN zase dovedně bagatelizovala protesty Occupy Wall Street. Mimo jiné i v jejím zpravodajství zazněla magická věta o zmatených demonstrantech: „Ale zdá se, že nikdo z nich neví, proti čemu vlastně protestují.“ Do záběrů z demonstrace, které si vybíraly většinou lidi v různých kostýmech, zazněl komentář redaktorky: „Vážně jsem nabyla dojmu, že se tito lidé prostě rozhodli bavit tím, že čtou knihy, hrají na bendžo, na bongo, prodávají jídlo, cvičí jógu, pracují na počítačích, hrají hry na notebooku nebo mobilním telefonu.“ A aby byl divák přesvědčen, že to s námi bankéři z Wall Streetu myslí opravdu dobře (dosud jsme se ovšem nedozvěděli, že se protestuje proti nim), zaznívá v závěru zprávy ještě tato věta: „Zkontrolovali jsme účty u jedné banky a zatímco tito lidé odpočívali, banka investovala do nákupu státních dluhopisů deset miliard dolarů. Tyto peníze jsou určeny pro pracovníky, kteří ztratili práci v General Motors.“

Kdysi jsem četl o jednom experimentu, který provedli vědci na našich nejbližších příbuzných — na šimpanzích. Byl vyroben automat, který po stisknutí páčky vydá ze sebe banán. Vědci naučili hlavního samce v tlupě, jak má stisknout páčku, aby kýžený banán získal. Pak ho vrátili k tlupě i s příslušným automatem. Ostatní členové tlupy se od něj brzy naučili s touto technickou novinkou zacházet. Byl-li vyškolen v ovládání automatu mladý a společensky bezvýznamný člen šimpanzí tlupy, pak ho sice ostatní se zájmem sledovali a pokoušeli se mu i banány sebrat, ale nikoho ani nenapadlo zatáhnout za páčku. Nikdo se přece nenechá poučovat od „looserů“, když sám rozumí světu lépe. Inu, stavovské rozdíly zřejmě patří k naší genetické výbavě.