Neochota k diskusi

Jiří Kubička

Situace po skončení druhého kola prezidentské volby ukázala, že jakožto občané nejsme často schopni přijmout názorovou pluralitu, která je ovšem jedním ze základních předpokladů funkční demokracie.

„Známkou vzdělané mysli je myšlenku pochopit, aniž bychom s ní nutně souhlasili.“ - Aristoteles

Tento citát koluje po Internetu, Aristotelovi je připisován mylně, to však na mém souhlasu s ním nic nemění.

Jak jsme na tom s kultivací či vzděláváním našich myslí my — nemyslím politiky, ale obyčejné občany jako jsem třeba já, tedy občan který nikam nekandiduje?

Přímá volba prezidenta

Myslím si, že je to lepší než v devadesátých letech, ale ne v té míře, jak bych si přál. Budu uvádět hlavně příklady z povolební kampaně, ne proto, že bych se do ní chtěl zapojovat, ale protože jsou v čerstvé paměti.

Jsem ze  zvyku či zlozvyku čtenářem papírových novin a kupuji si různé, mezi nimi občas i Právo. V prvním povolebním týdnu jsem si ráno v trafice kupoval tatranku a Právo. Trafikant podotkl, že je to nebezpečná kombinace. Na otázku, jak to myslí, odpověděl, že by mi ta tatranka z toho nadšení mohla zaskočit. Byl bych býval rád s tím mužem setrval v delším srdečném rozhovoru, ale ujel by mi autobus do práce. Kdyby na to byl čas, rád bych se ho zeptal: Proč si myslí, že podle toho, že si kupuji Právo, se pozná, koho jsem volil, a dokonce že jsem z výsledku volby nadšen? Ví, co vlastně Právo o Zemanovi psalo? Kdybych se mu přiznal, že jsem četl i třeba Mein Kampf, usoudil by, že jsem nácek? Proč je ta záležitost pro něj tak důležitá, že jedná proti vlastnímu ekonomickému zájmu a odrazuje své zákazníky?

Nevím, zda by ten člověk na takovou diskusi přistoupil, a tak ho nechci nijak odsuzovat: možná měl své dobré důvody, které neznám. Ovšem podobné interakce se odehrávají i mezi lidmi, kteří působí veřejně, a tím také za ně nesou větší zodpovědnost, přinejmenším tím, že dávají dobrý nebo špatný příklad.

×
Diskuse
February 18, 2013 v 9.19
Dobrá,
opravdu dobrá analýza. Autor poukazuje na možný strach voličů přiznat se ke své volbě. Ale v Praze to není nic nepochopitelného. Dodnes tam po ulicích chodí lidé s plackami KS a s podezřením se dívají na ty, kteří je nemají. Nabízí se přímo paralela s jistými bojůvkami v jistých dobách.
Jen ta "vzdělaná mysl KS". Přehánět autor nemusel. Udělat z KS muže se "vzdělanou myslí" dalo PR agentůram zabrat možná stejně, jako s Hanou Zaňákovou, proto po první televizní debatě už papír z ruky nepustil.