Voličské masy 11. a 12. ledna v prezidentských volbách pod vlivem médií rozhodly jasně: do druhého kola postupují Miloš Zeman a kníže Schwarzenberg. Tím se ocitáme před volbou mezi „zemanem“, příslušníkem „nižší šlechty“, a knížetem, tj. vyšší šlechtou. Stejné dilema, zda se přidat na stranu Trockého či Stalina, Stalina nebo Hitlera. Trocký i Stalin měli v době souboje o moc stejný program, ale Stalin zvítězil, protože byl prostě lidovější politik, tak jako Zeman, který zakládá svou kulturní identitu na chutích obyčejného, manuálně pracujícího člověka: jaternice, tlačenka, cigarety a becherovka.

To ovšem dělá i Schwarzenberg, který sice občas zajde do drahé restaurace na dobré jídlo, ale nejraději má to, co sedláci. Stalinský režim byl identický s tím nacistickým, ale konzervativně-liberální Západ, podporující fašismus proti komunismu, se postavil proti Hitlerovi teprve tehdy, když churchillovské křídlo konzervativní strany pochopilo, že svou šílenou politikou zájmy imperialismu spíše rozvrací. V případě, kdy vládnoucí síly stojí sjednocené, nezbývá než se vymezit vůči nim jako celku. Naopak bojují-li jednotlivé frakce vládnoucí třídy mezi sebou, z hlediska levice je taktické podpořit tu progresivnější z nich, tu, co je nalevo, a rozkol mezi nimi tak prohloubit a sebe naopak sjednotit.