Při sledování čtvrteční „Prezidentské debaty“ v České televizi jsem byl zaskočen jejím pojetím. Očekával jsem klasickou politickou debatu, kterou známe například z nedělních Otázek Václava Moravce. Místo toho jsem byl svědkem spíše variace na talentové soutěže jako jsou Česko Slovensko má talent nebo X Factor. Prezidentští kandidáti nejlépe zaujmou diváky nějakým vtipným bonmotem nebo talentem usnout kdykoliv a kdekoliv, a když začíná být nuda, sbor nám zazpívá písničku.

Pak jsem si uvědomil, že toto pojetí není dané případnou bulvárností České televize, ale tím, jak je prezidentská volba vnímána ve společnosti. Lidé se proměnili ve fandy a fanynky svých kandidátů, lidé o volbě mluví často emotivně, dokonce i Andrej Babiš píše do týdeníku 5+2 dny, který vlastní, že bychom měli volit Karla Schwarzenberga. Do prezidentských kandidátů jsou vkládány velké naděje, přestože prezidentské pravomoce naplnění těchto nadějí příliš neumožňují. Proč je pro většinu lidí přesto přímá volba prezidenta tak důležitá?

Nabízí se srovnání s volbami do Poslanecké sněmovny. Její složení ovlivňuje fungování země více, než osoba prezidenta, přesto se dá očekávat větší účast ve volbách prezidentských. Argument, že při volbách do parlamentu není koho vybírat, neobstojí. Však kandidátů na prezidenta je devět, zatímco stran kandiduje minimálně dvacet.

Co tedy dostalo z tepla domova k urnám lidi, kteří běžně nevolí? Myslím, že jde především o to, že se volba prezidenta jeví zábavnou. Volba prezidenta sice nemá na český politický život takový reálný vliv jako volby do Poslanecké sněmovny, přesto se na ni soustředí více lidí, protože i více lidí pobaví. Je to první příležitost zvolit si přímo jednoho člověka do „čela“ státu. Na to, že je Česko parlamentní republikou, pomalu všichni zapomínají.

Bohužel se tedy zdá, že je pro lidi důležitější se při volbě pořádně pobavit, než výsledek volby samotné. Takový lid je poté velmi jednoduše manipulován podle principu „chléb a hry“. Těmi hrami jsou nejenom talentové soutěže, ale právě i volba prezidenta, která lidem může dávat falešnou naději na změnu.

Poslední dobou končí většina článků v Deníku Referendum sdělením, koho bude dotyčná/ý volit, a tak ani já nechci zůstat pozadu a uvedu zde, že jdu volit Jiřího Dienstbiera. Přesto mi přijde důležitější, že půjdu volit i ve všech dalších volbách, protože jsou srovnatelně nebo více důležité. A byl bych rád, kdyby lidé udělali totéž a více si uvědomovali svou odpovědnost za chod země.