Při sledování čtvrteční „Prezidentské debaty“ v České televizi jsem byl zaskočen jejím pojetím. Očekával jsem klasickou politickou debatu, kterou známe například z nedělních Otázek Václava Moravce. Místo toho jsem byl svědkem spíše variace na talentové soutěže jako jsou Česko Slovensko má talent nebo X Factor. Prezidentští kandidáti nejlépe zaujmou diváky nějakým vtipným bonmotem nebo talentem usnout kdykoliv a kdekoliv, a když začíná být nuda, sbor nám zazpívá písničku.

Pak jsem si uvědomil, že toto pojetí není dané případnou bulvárností České televize, ale tím, jak je prezidentská volba vnímána ve společnosti. Lidé se proměnili ve fandy a fanynky svých kandidátů, lidé o volbě mluví často emotivně, dokonce i Andrej Babiš píše do týdeníku 5+2 dny, který vlastní, že bychom měli volit Karla Schwarzenberga. Do prezidentských kandidátů jsou vkládány velké naděje, přestože prezidentské pravomoce naplnění těchto nadějí příliš neumožňují. Proč je pro většinu lidí přesto přímá volba prezidenta tak důležitá?