Dálnice D8 se stává symbolem obrany práv občanů
Miroslav PatrikSoudní spory ve věci vedení koridoru dálnice D8 dokládají, že právo veřejnosti zasahovat do rozhodování o veřejných stavbách je i 23 let po revoluci stále malé.
Bez nadsázky lze konstatovat, že příprava, schvalování a výstavba dálnice D8 z Prahy do Ústí nad Labem přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří je již osmnáct let symbolem snahy angažované veřejnosti hájit veřejný prostor a ovlivňovat rozhodování politiků a veřejné správy. Je tak symbolem snahy o vytváření prvků participativní demokracie.
Když česká vláda v čele s Václavem Klausem v listopadu 1993 schválila novodobou koncepci rozvoje dálnic a silnic České republiky, včetně vedení dálnice D8 přes chráněné území, což zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. bez povolení výjimky zakazuje, bylo nepochybné, že veřejná moc tento svůj plán jen tak snadno neprosadí. O dvaceti letech později před vánocemi 2012 je trasa dálnice přes České středohoří bez dlouhého tunelu napadena dvaceti sedmi žalobami a veřejnost vede se státem překvapivě vyrovnanou „soudní partii“. Aktuální stav je tento: 8 výher a 8 proher.
Tento souboj se státní mocí mohl být na první pohled zcela beznadějný, neboť stát, na rozdíl od veřejnosti, disponuje velkou mocí, velkým vlivem a obrovským množstvím peněz. Vyhrát nad výkonnou a legislativní mocí (a mnohdy i nad nekvalitní mocí soudní) je totiž v českých podmínkách „divokého kapitalismu“ téměř nemožné. Krátkodobě to jít může, dlouhodobě ovšem nikoliv. Stát je totiž takové kasino, které nikdy s nikým legálně prohrát nemůže.
Boj o ochranu evropsky unikátní „sopečné krajiny“ Českého středohoří je přitom bojem o občanská práva angažované veřejnosti mluvit do toho, jak se bude s veřejnými prostředky nakládat, jak bude ekonomický a sociální rozvoj ovlivňovat náš životní prostor, tj. prostředí pro existenci lidského i mimolidského společenství.
Některé rozsudky se totiž stávají důležitým stavebním kamenem obrany veřejného prostoru proti rozpínající se výkonné moci, neboť čeští úředníci si rádi vykládají zákony ve prospěch státu a svůj, nikoliv ve prospěch veřejného zájmu dodržovat zákony a zohledňovat názory dotčené veřejnosti. Proto je u nás mj. tak vysoké vnímání korupce mezi úředníky a politiky.
Spor o posledních pět kilometrů dálnice stále nekončí
Krajský soud v Ústí nad Labem vydal dne 20. prosince 2012 rozsudek, kterým zčásti uznal žalobu občanského sdružení Společnost ochránců životního prostředí proti vydání územního a stavebního rozhodnutí pro téměř pět kilometrů dálnice D8 v Českém středohoří. Tento rozsudek je pro občanskou společnost zásadní a současně i absurdní.
Ačkoliv žaloba byla podána proti společnému rozhodnutí, tak krajský soud alibisticky přistoupil na to, že uznal jen žalobu proti územnímu rozhodnutí a stavební povolení ponechal v platnosti. Přitom z logiky věci by se dalo očekávat, že pokud zruší územní rozhodnutí, tak musí automaticky v ten samý okamžik zrušit i stavební povolení, neboť územní rozhodnutí je podkladem pro stavební povolení. Správně měl tedy ve stejné vteřině zrušit územní rozhodnutí i stavební povolení. Tím by ovšem samozřejmě narazil na silnou politickou nevoli.
I kdybychom připustili, že všechny orgány moci výkonné jednají ve zlé víře a podvádějí a soudy jsou prolezlé neschopnými soudci, kteří nejsou schopni zajistit účinnou ochranu, pak za situace, kdy už dálnice D8 stojí celá od Prahy po hranice se Saskem, vyjma pár kilometrů u Velemína a dalších obcí, je z mého pohledu domáhání se další soudní ochrany přinejmenším problematické.
Výsledkem těchto soudních řízení, a tedy stavění po kouscích, je přitom zhoršení kvality života a ochrany zdraví obyvatelů dotčených obcí (např. zde lze najít celkem autentický názor starosty Velemína: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/212411000370726/), divoké zvěře a mám takový dojem, že ovzduší současná situace taktéž nepomáhá. Představte si, že bydlíte na hlavním tahu do severního Německa a že máte pustit děti hrát si ven nebo jen otevřít okno. O komfortu cestování pro ostatní ani nemluvě.
Soudní ochrany se přece domáháme za určitým účelem, za hmatatelným výsledkem, pokud ovšem nemáme zvrácené potěšení z vedení soudních řízení. Pan Patrik zde láteří nad "akademickými výhrami", avšak ruku na srdce, dnes snad ani žalobci sami nevěří tomu, že bude možné realizovat jimi navrhovaný tunel, a dá se předpokládat, že i kdyby bylo zrušeno územní rozhodnutí, jediným výsledkem bude, že proběhne nové územní řízení, nové posouzení vlivů na živ. prostředí, jež si dovolím odhadovat, že skončí ve stylu: no když už jsme postavili 170 km, posledních 10 už valný vliv mít nebude) a dálnice bude dostavěna v podle současných plánu - jen později.
Samozřejmě lze argumentovat tím, že úkolem občanské společnosti je postavit se proti zvůli státu (a lobby, kmotrům a blablabla), že důležitý je princip a ukázat, že se jen tak nedáme a tak podobně, s postupujícím časem se však soudící se ekologické organizace zpronevěřují svému hlavnímu poslání, tj. ochraně životního prostředí.
Rozsudek totiz rika, ze i kdyz proces EIA byl pred X lety nezakonny, naprava nikdy nebude. To je podle me prohra ochrany verejneho zajmu prava verejnosti na prizniove zivotni prostredi a prava obcanskych sdruzeni ucinne ovlivnit predevsim zvracene napady investoru.
Pritom zalovat stanovisko EIA lze zalovat jen proti vydani uzemniho rozhodnuti, tzn. bez ohledu ma stav pripravy a schvalovani stavby. Zakon musime dodrzovat treba i vterinu prd zanikem prava, ne?
Co se tyce obcanu ve Velemine, jejich prava lze branit tremi zpusoby:
a) vlastni aktivitou, nikoliv pasivitou,
b) prostrednictvim volenych zastupců, kteri ovsem nemaji byt lini ci neschopni ci z jinyhc duvodu pasivni,
c) prostrednictvim zalozeni vlastniho obcanskeho sdruzeni...
Pokud nic z toho nevyuziji, pak se nemuzu divit, ze sva prava nehajim. Bohuzel, demokracie mj. znamena se take aktivne zajimat o deni kolem sebe.
V clanku nikde nepisu, ze se bude stavet nejaky tunel. Jen me mrzi, ze soud vydal rozsudek, ackoliv logika veci rika, ze je-li zruseny podklad pro vydani stavebniho povoleni, tj. uzemni rozhodnuti, pak je nutne zrusit i stavebni povoleni.
Nezbyva, nez podat tu kasacni stiznost a doufat, ze bude zruseno i stavebni povoleni. V opacnem pripade prohrava verejnost a verejny zajem, nikoliv nejaky Patrik ci dalnice D8. Jde proste o systemovou zasadni vec! :-)
Vaše poslední věta komentáře vlastně obsahuje myšlenku v posledním odstavci mého předchozího příspěvku. Má ekologická organizace bojovat za každou cenu o vymahatelnost práva, systémové zásadní věci, o kultivaci právního řádu, ústavně zaručená práva a všechny krásné právní principy i za cenu, že faktickým výsledkem její činnosti v konkrétním případě bude reálné zhoršení životního prostředí v dané oblasti, jakož i zhoršení zdraví a kvality života osob tam žijících? A na tom se zřejmě neshodneme.
OK, stavba tunelu nebo jiné trasy by byla lepší než plánovaná dostavba, ta je však stále lepší než současný stav. Jaký význam má vynakládání času, energie a peněz (využitelných o mnoho lépe) na něco, jehož výsledkem je jen zakonzervování současného stavu s následnou nemožností dosáhnout svých vlastních POZITIVNÍCH cílů, kdy doufáte de facto pouze v úřední deklaraci nezákonnosti postupu investora? Jsou i další náklady, např. podpora veřejnosti - když jsem naposledy sjížděl z D8 do Velemína a div jsem nesejmul srnku, ekoterorista byl ten nejjemnější termín, co v autě létal. Garantuji Vám, že 95 % firem by při podobném poměru očekávané výnosy / náklady do sporu nikdy nešlo.
Samozřejmě ale chápu argument, že když to nechám být, ukážu dalším zlým investorům slabost a o to více si budou dovolovat.
Jinak k aktivitě občanů Velemína: nerozumím argumentaci, kdy jim na jedné straně objektivně a aktivně škodím (třebaže pro správnou věc) dlouhá léta a pak je šmahem odbudu s argumentací vigilantibus iura, zvlášť v situaci, kdy jejich možnost aktivně přispět k ukončení soudních řízení a dostavění dálnice vidím jako spíše malou.