Krajský soud v Ústí nad Labem na základě správní žaloby občanského sdružení Společnost ochránců životního prostředí v úterý 24. července 2012 podle očekávání zrušil územní a stavební rozhodnutí pro posledních 4,7 kilometrů dálnice D8, neboť trpí zásadní vadou.

Viníkem je zřejmě Ministerstvo životního prostředí, které v roce 1995 nezajistilo účast veřejnosti při výběru variant. Přesné důvody zrušujícího rozsudku budou totiž známé až asi za měsíc.

Kritika schvalování dálnice D8, která v délce 16,4 kilometrů prochází Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří, začala na jaře roku 1994, kdy se občanská sdružení a část veřejnosti domáhala posouzení různých koridorů a variant této dálnice, a to i mimo území Českého středohoří. Leč vyslyšena nebyla. A to ani v roce 1996, kdy se vybírala konkrétní varianta procesem EIA, to znamená při hodnocení vlivů na životní prostředí (podrobný popis novodobé přípravy dálnice D8 jsme v Deníku Referendum už popsali).

Argument byl přitom tento: koncepční otázky o posouzení různých koridorů a variant nejsou na pořadu dne, neboť už o nich bylo dávno rozhodnuto. Ano, bylo, ale za zavřenými dveřmi bez veřejnosti, což je nezákonné.

Nyní, po téměř dvaceti letech se opět potvrzuje, že tehdejší požadavek veřejnosti „být u toho a mluvit do toho“ byl zcela oprávněný, a že Ministerstvo životního prostředí společně s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, s nejasnou úlohou Ministerstva dopravy, tehdy v letech 1994 až 1995 utajeným způsobem vybralo jen jeden koridor dálnice se dvěma variantami.

Tím tak navždy skončila jakákoliv veřejná diskuse o vhodné variantě dálnice, například s dlouhým tunelem, která by ochránila tu nejcennější část krajiny Českého středohoří.

Toto nezákonné počínání politiků a úředníků z minula se tak nyní stává těžkým dědictvím, s kterým se stále potýkáme. Od té doby se v porušování zákonů ve jménu Velkého dobra jménem dálnice D8 bez pořádného tunelu pokračovalo a současně probíhala pomlouvačná kampaň proti těm, kteří trvají na zásadách právního státu.

Pohled do minulosti

Přitom věc byla od počátku zcela jasná. Občanská sdružení a část odborné a laické veřejnosti se chtěla v novém demokratickém státě aktivně podílet na veřejném dění a v tomto případě podle zákona nechat posoudit jakoukoliv trasu dálnice s dlouhým tunelem.

Údajný boj proti dálnici tak byla jen fikce vymývačů mozků, neboť to byl a je boj za její jinou variantu, která by byla schovaná pod zemí. I taková trasa by totiž splnila základní cíl dálnice: přesun významné části automobilů z nevyhovujících silnic I. třídy. Tento jednoduchý, zákonný nárok tehdejší politicko-stranická moc ruku v ruce se státním investorem v letech 1994 - 1996 arogantně a nezákonně prostě odmítla.

A veřejnost překvapivě nerezignovala, jak je u nás obvyklým zvykem, neboť za svá občanská práva důrazně, leč legálními prostředky, a trpělivě bojovala dále. Skoro jako v nějakém hollywoodském filmu. Jen ty kulisy jsou takové levně české s tragikomickým motivem. Vítězové sporu jsou všichni nebo spíše nikdo!

Krajský soud v Ústí nad Labem ale nyní nezrušil územní rozhodnutí poprvé. Premiéra byla již v červnu 2010, kdy po sedmi letech „pečlivého bádání“ dospěl k názoru, že územní rozhodnutí z roku 2003 pro celou dálnici je skutečně nezákonné. Současně ale umožnil asi ze dvou třetin dálnici D8 rozestavět, takže bylo nutné vydat už jen dvě poslední dílčí územní rozhodnutí na úseky, pro které ještě nebyla vydána stavební povolení.

Druhé územní rozhodnutí pro sto metrů dálnice krajský soud zrušil již po třech měsících od podání žaloby Dětmi Země v únoru 2012. Stavba byla ale už dva měsíce hotová, takže rozsudek má jen právní cenu — nějaký soud poprvé od roku 1996 potvrdil, že na začátku schvalování dálnice D8 byla z účasti vyloučena veřejnost.

Třetí územní rozhodnutí pro posledních 4,7 kilometrů dálnice soud zrušil nyní, a to již za dva a půl měsíce od podání žaloby sdružením Společnost ochránců životního prostředí. A přestože odůvodnění bude známé asi až na konci srpna, lze předpokládat, že bude stejné jako v únoru: stát a státní investor ze strachu z požadavku veřejnosti posoudit varianty dálnice s dlouhým tunelem raději rozhodl bez její účasti. Pro jistotu.

Z politického hlediska jsou viníky tehdejší ministři životního prostředí František Benda (KDS/ODS), který se za svůj způsob vedení ministerstva stal Ropákem 1994, a Jiří Skalický (ODA). Oba totiž mohli zákonnost výběru koridoru a varianty dálnice zajistit v souladu se zákonem. Ale prostě to neudělali.

Co bude dál po rozsudku?

Nyní stát a státní investor musejí řešit dvě otázky. První, kdo zaplatí osm miliard korun z celkových asi deseti až dvanácti miliard korun. Buď my, nebo Evropská komise. Ta se ale logicky zatím moc nemá k tomu, aby vyhověla žádosti českého státu poskytnout tuto částku z Operačního programu Doprava. Druhou otázkou je, zda se výstavba dálnice opravdu na několik měsíců, než se vydá nové územní a stavební rozhodnutí, zastaví či nikoliv.

Podle předběžné kontroly Evropského účetního dvora z května 2012 by Evropská komise neměla naší žádosti z roku 2009 na poskytnutí těchto osmi miliard korun vyhovět, neboť při výběru varianty nebyla zajištěna účast veřejnosti, územní rozhodnutí pro celou dálnici i to dílčí jen pro sto metrů byla zrušena soudem a výběrové řízení mělo příliš zužující podmínky.

Ze zprávy tak nepřímo vyplývá, že poskytnutí těchto peněz nemusí zajistit ani dostavba této dálnice do roku 2015. Zjištěné chyby se také týkají i nesprávného výpočtu ekonomické efektivnosti stavby a především průběhu a výsledku výběrového řízení s diskriminačními kritérii, které mohlo vyhrát jen sdružení firem, jehož členem byl Metrostav. A to se také stalo.

Výběrové řízení na stavbu dálnice D8 totiž vyhrálo sdružení pod vedením firem EUROVIA CS, a. s., a Metrostav, a. s., které mělo podle smlouvy z 25. září 2007, podepsané za Ředitelství silnic a dálnic ČR tehdejším generálním ředitelem Alfrédem Brunclíkem, tuto dálnici postavit nejpozději za tři roky a tři měsíce a za 9,9 miliard korun (bez DPH).

Neuspělo tak sdružení včele s firmami Skanska, a. s., a STRABAG, a. s., a ani žádná zahraniční firma, ačkoliv zájemci z Německa projevili o stavbu dálnice také zájem.

Když se Děti Země v roce 2007 dověděly, jak byly podmínky výběrového řízení účelově nastavené, tak jim bylo jasné, že takto objektivně nemůže vyhrát žádná kvalitní firma, natož ze zahraničí. Nyní jsou tyto pochybnosti o férovosti výběrového řízení potvrzeny, takže na osm miliard korun můžeme asi zapomenout.

Co se týče odpovědi na druhou otázku, tak podle zákona nelze samozřejmě bez územního a stavebního rozhodnutí stavět žádnou stavbu. A to ani dálnici, která má být údajně hotová za dva až tři roky.

První scénář tedy může být takový, že do skončení nového hodnocení vlivů variant dálnice na životní prostředí bude výstavba dálnice na zbývajícím úseku délky 4,7 kilometrů pozastavena na několik měsíců. Tento proces bude asi jen formální, nicméně bude muset proběhnout a stavební stroje stavbu opustit.

Druhý a zřejmě realističtější scénář může být takový, že stát a státní investor prohlásí, že z bezpečnostního, dopravního a finančního hlediska je nutné ve výstavbě pokračovat. Prostě se řekne, že dodržování zákonů je pro jiné stavby a investory, nikoliv pro dálnici D8, kterou zajišťuje stát.

A během pokračující její výstavby proběhnou formálně potřebné procedury k vydání nového stanoviska o vlivu dálnice na životní prostředí a nové územní a stavební rozhodnutí. Nicméně i tak by to mělo být pro stát a pro všechny investory tvrdou poučnou lekcí, že porušovat zákony není v demokratickém právním státě opravdu žádoucí.

Všichni jsme vítězové, všichni jsme poražení!

Je však nutné si přiznat, že vítězi sporu o zákonnost rozhodování státu o dálnici D8 přes České středohoří jsou tři. Prvním je angažovaná veřejnost, která se nevzdala, získala zkušenosti a znalosti a také mnohá zadostiučinění od soudů, veřejného ochránce práv, státních i evropských kontrolorů, mnoha odborníků a občanů a jejich sdružení, včetně pozornosti mnohých sdělovacích prostředků, že její soustavná kritika porušování českých zákonů byla oprávněná.

Druhým vítězem je ale také stát a státní investor Ředitelství silnic a dálnic ČR. Dálnice D8 se totiž od roku 2007 staví a zřejmě bude dostavěna, ačkoliv se při jejím schvalování systematicky porušovaly zákony. Stát tak hrdinně dokázal, že tuto dálnici umí postavit navzdory zákonům a veřejné kritice a tlaku.

A třetím vítězem jsou externí advokátní kanceláře, které si Ministerstvo dopravy v čele s občanským demokratem Alešem Řebíčkem a Ředitelství silnic a dálnic ČR včele s Alfrédem Brunclíkem najímaly pro zastupování v soudních sporech. A mnohé pro „stát“ externě pracují stále jako třeba pražská advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři. Ministerstvo i investor se zřejmě neumějí soudně bránit samy.

Každá taková advokátní kancelář si totiž bez ohledu na výsledek soudního sporu účtuje kolem tří až čtyř tisíc korun za hodinu, takže za jeden soudní spor může od státu dostat několik stovek tisíc korun.

Dvojí zastupování státu za jeden spor nás pak může stát třeba až milión korun. A takových soudních sporů proti dálnici D8 je kolem patnácti... Prostě úžasný státní džob pro byznys, i když samozřejmě legální.

Nyní však může litoměřické občanské sdružení Společnost ochránců životního prostředí se svým předsedou Lubomírem Studničkou, které vyhrálo soudní spor o téměř pět kilometrů dálnice D8, slavit. A to hned dvakrát.

Za získání cenného vítězného rozsudku a za již dvacet let své činnosti. Hlavním motivem jejich vzniku v srpnu 1992 byla totiž snaha účastnit se schvalování a výstavby dálnice D8 přes České středohoří a zkusit prosadit variantu s dlouhým tunelem. Sice se mu tento ambiciózní cíl splnit nepodařilo, ale svého práva aspoň dálnici připomínkovat a upozorňovat na chyby se za tu dobu nevzdalo. Až do posledního rozhodnutí.

Současné vedení Ministerstva životního prostředí včele s Tomášem Chalupou (ODS), Ministerstva dopravy s Pavlem Dobešem (LIDEM) a Ředitelství silnic a dálnic ČR s Davidem Čermákem mají v rukou další dopravní stavby. Přitom mnohé z nich mají podobné problémy s posuzováním variant, zvláště v tom „vyniká“ území Jihomoravského kraje se silnicemi R43, R52 a R55.

Velkou vzpruhou pro veřejnost proto byl rozsudek Nejvyššího správního soudu z 21. června 2012, který právě z důvodu neposouzení alternativní silniční koncepce s jinými variantami těchto silnic zrušil celé Zásady územního rozvoje. A nové budou tak za dva roky.

Je proto nyní na těchto třech lidech a jejich úřadech, jak si budou dále počínat. Zda podobně nezákonně jako před téměř dvaceti lety u dálnice D8 nebo naopak konečně zajistí rovnocennou spoluúčast veřejnosti a zohlední její návrhy.

Další z aktuálních sporných dopravních staveb je plánovaný jez u Děčína za 4,2 miliard korun. Ředitelství vodních cest ČR včele s Janem Skalickým přitom zatím provádí stejnou prapodivnou politiku, jaká stála u dálnice D8. I přes důrazná opakovaná varování veřejnosti a odborníků několik let odmítá posoudit zvýšení plavebních podmínek na Labi bez výstavby jezu, ačkoliv je tato varianta požadována již od roku 2005.

Buď se tedy vedení obou těchto ministerstev a obou státních dopravních investorů vydá cestou porušování zákonů a omezování práv občanů jako u dálnice D8, nebo naopak budou ctít skutečnost, že tu chceme mít opravdu demokratický právní stát, takže nelze tyto snahy vrchnostensky přezírat s očekáváním, že se vše nějak ututlá či se na vše nějak zapomene. Nic takového nelze naivně očekávat!