Krajský soud v Ústí nad Labem na základě správní žaloby občanského sdružení Společnost ochránců životního prostředí v úterý 24. července 2012 podle očekávání zrušil územní a stavební rozhodnutí pro posledních 4,7 kilometrů dálnice D8, neboť trpí zásadní vadou.

Viníkem je zřejmě Ministerstvo životního prostředí, které v roce 1995 nezajistilo účast veřejnosti při výběru variant. Přesné důvody zrušujícího rozsudku budou totiž známé až asi za měsíc.

Kritika schvalování dálnice D8, která v délce 16,4 kilometrů prochází Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří, začala na jaře roku 1994, kdy se občanská sdružení a část veřejnosti domáhala posouzení různých koridorů a variant této dálnice, a to i mimo území Českého středohoří. Leč vyslyšena nebyla. A to ani v roce 1996, kdy se vybírala konkrétní varianta procesem EIA, to znamená při hodnocení vlivů na životní prostředí (podrobný popis novodobé přípravy dálnice D8 jsme v Deníku Referendum už popsali).

Argument byl přitom tento: koncepční otázky o posouzení různých koridorů a variant nejsou na pořadu dne, neboť už o nich bylo dávno rozhodnuto. Ano, bylo, ale za zavřenými dveřmi bez veřejnosti, což je nezákonné.

Nyní, po téměř dvaceti letech se opět potvrzuje, že tehdejší požadavek veřejnosti „být u toho a mluvit do toho“ byl zcela oprávněný, a že Ministerstvo životního prostředí společně s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, s nejasnou úlohou Ministerstva dopravy, tehdy v letech 1994 až 1995 utajeným způsobem vybralo jen jeden koridor dálnice se dvěma variantami.

Tím tak navždy skončila jakákoliv veřejná diskuse o vhodné variantě dálnice, například s dlouhým tunelem, která by ochránila tu nejcennější část krajiny Českého středohoří.

Toto nezákonné počínání politiků a úředníků z minula se tak nyní stává těžkým dědictvím, s kterým se stále potýkáme. Od té doby se v porušování zákonů ve jménu Velkého dobra jménem dálnice D8 bez pořádného tunelu pokračovalo a současně probíhala pomlouvačná kampaň proti těm, kteří trvají na zásadách právního státu.

Pohled do minulosti

Přitom věc byla od počátku zcela jasná. Občanská sdružení a část odborné a laické veřejnosti se chtěla v novém demokratickém státě aktivně podílet na veřejném dění a v tomto případě podle zákona nechat posoudit jakoukoliv trasu dálnice s dlouhým tunelem.

Údajný boj proti dálnici tak byla jen fikce vymývačů mozků, neboť to byl a je boj za její jinou variantu, která by byla schovaná pod zemí. I taková trasa by totiž splnila základní cíl dálnice: přesun významné části automobilů z nevyhovujících silnic I. třídy. Tento jednoduchý, zákonný nárok tehdejší politicko-stranická moc ruku v ruce se státním investorem v letech 1994 - 1996 arogantně a nezákonně prostě odmítla.

A veřejnost překvapivě nerezignovala, jak je u nás obvyklým zvykem, neboť za svá občanská práva důrazně, leč legálními prostředky, a trpělivě bojovala dále. Skoro jako v nějakém hollywoodském filmu. Jen ty kulisy jsou takové levně české s tragikomickým motivem. Vítězové sporu jsou všichni nebo spíše nikdo!

Krajský soud v Ústí nad Labem ale nyní nezrušil územní rozhodnutí poprvé. Premiéra byla již v červnu 2010, kdy po sedmi letech „pečlivého bádání“ dospěl k názoru, že územní rozhodnutí z roku 2003 pro celou dálnici je skutečně nezákonné. Současně ale umožnil asi ze dvou třetin dálnici D8 rozestavět, takže bylo nutné vydat už jen dvě poslední dílčí územní rozhodnutí na úseky, pro které ještě nebyla vydána stavební povolení.