Pravda a láska v jižních Čechách
Richard F. VlasákAutor komentuje petici proti zvolení Vítězslavy Baborové do funkce radní pro oblast školství a kultury. Jde podle něj o důkaz úpadku jihočeské levice i pravice.
Když jsem podepisoval petici proti zvolení paní Baborové do funkce krajské radní pro oblast školství a kultury, doufal jsem, že diskuse k ní připojená povede na jedné straně k jasnému „ne" komunistické minulosti (1948-1968; 1969-1989) a rehabilitaci komunismu skrze rozhodnutí Jiřího Zimoly připustit KSČ(M) k resortu školství a kultury a za druhé jsem si přál, aby vedla k jasnému „ne" současné politické situaci, v níž moc nad lidmi mají nevolení páni kmotři, kteří ovládají nejen jejich domovskou ODS, ale i jiné politické subjekty v kraji.
Doufal jsem v hlubší reflexi současné situace a místo toho jsem bohužel svědkem nejen zastydlého antikomunismu, ale i hloupého „pseudolevičáctví“.
Na jedné straně není třeba osobně napadat paní Baborovou, byť se mi nemusí líbit její slovník i způsoby uvažování, nebo znova a znova kopat do mrtvého lva, a ukazovat si třiadvacet let po revoluci, jací jsme to demokrati, když nadáváme komunistům, a na druhé straně není nutné zaměňovat podporu této petice za akt, jenž hraje do karet současné pravici.
Oba přístupy si pletou nepřítele. KSČM je nástupkyní zločinecké organizace KSČ, která přispěla k duchovnímu, hospodářskému i politickému úpadku této země. Dokud od ní nezazní jasné ne ke stalinským čistkám nebo normalizační biafře ducha, nemůže být považována za demokratickou stranu.
Je příznačné, že se KSČM nehlásí k obrodnému hnutí v šedesátých letech, které vyvrcholilo pražským jarem, dobou intelektuálního rozkvětu, který tak úzce souvisí s fenomény jako „socialismus s lidskou tváří", filmová nová vlna nebo křesťansko-marxistický dialog.
To znamená, že KSČM není stranou autentické levice, ale stranou, která moc pojímá jako nástroj uchopení vlády a peněz a v důsledku zakonzervování současného systému, který s demokracií sdílí pouze mechanismus voleb nebo dělby moci a nikoliv étos občanské angažovanosti a liberální demokracie.
Že se nejedná o duchamorné téma, budiž patrné i z praktické politiky KSČM v jižních Čechách. Vzpomeňme ostudnou spolupráci na parcelování NP Šumava, odvolání Juraje Thomy, nebo zapojení představitelů do firem s městkou účastí, neschopnost kritizovat mocenské centrum Hluboká, nebo nápadné ticho při kauzách ROP (evropské dotace), ČEZ (110 milionů korun ročně se rozkutálí a nikdo neví kam) nebo při stavbách silnic 2. a 3. třídy.
Za celou dobu své novinářské praxe jsem neviděl KSČM, aby se v jižních Čechách chopila levicových témat, jako je podpora regionálního školství, pomoc sociálně vyloučeným a podobně, nebo aby její představitelé vstupovali do debaty s konstruktivními návrhy.
KSČM je stranou estabilishmentu, bohužel podobně jako ČSSD, která kromě participaci na všech právě popsaných nešvarech sabotovala kandidaturu svého někdejšího předsedy Vladimíra Špidly na post senátora. Také díky tiché podpoře KSČM a ČSSD zvítězil exponent hlubockého režimu Tomáš Jirsa (prosím, nedejte na novinová prohlášení zástupců obou stran z té doby, praxe byla jiná).
Nyní k pravici: současnou situaci, kdy se KSČM podílí z vůle lidu na moci v kraji, zavinila nikoliv lidská hloupost nebo zapomnětlivost, ale zásadní fauly na demokratický systém ze strany tak zvané pravice. Ostatně dlouhodobé snahy ovládat jihočeský tisk pomocí inzerce jsou stejně hloupé a ostudné jako někdejší censura, byť rafinovanější a méně viditelné.
Nechte žabomyších válek na téma, která strana se na současnosti podepsala nejvíce. KSČ pokřivila lidem páteř, ODS za soustavné asistence dalších stran, spolků i lobby ji nenapřímila a na shrbeného naložila náklad korupce, lží a pseudomorálky typu „špinavé peníze neexistují“. Nechme toho a zkusme stav věcí veřejných napravit jednoznačným ano liberální demokracii masarykovského a havlovského ražení.
Jinak stávkujme, protestujme, sepisujme petice, vypovězme občanskou poslušnost a žádejme zásadní reformy systému, do něhož jsou zapojeny všechny strany. Buďme důslední a nenechme se rozdělit, ale naopak zástupci levice i pravice shodněme se na několika základních bodech v oblasti práva, správy i politické kultury, které budeme bezpodmínečně vyžadovat.
Připomínáme si výročí úmrtí Václava Havla, vzpomeňme si na jeho slova vepsaná do titulku tohoto příspěvku, jež korespondují s českým dějinným příběhem touhy po svobodě, demokracii a důstojnosti každého člověka před Bohem i lidmi navzájem.
Delegáti mimořádného sjezdu KSČ, který proběhl ve dnech 20. – 21. 12. 1989 v Praze, schválili následující Prohlášení k občanům ČSSR.
Vážení spoluobčané,
v této osudové i nadějné chvíli našich národů, celé naši vlasti, obrací se na vás mimořádný sjezd KSČ. Naše slovo je zároveň vyznáním. Draze vykoupené poznáním, že veškeré politické a ekonomické úspěchy jsou pomíjivé, protože věčný je jenom člověk a jeho mravní hodnoty, jeho osud, jeho radosti a starosti, naděje a zklamání, jeho víra a pochybnosti — zkrátka všechno, co vyjadřuje podstatu jeho života.
Tak chápeme veřejnou lekci, která nám, komunistům, byla udělena v posledních týdnech. Naše doznání všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii není jen prázdné gesto.
Protože naše bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ. Omlouváme se naší mládeži i všem občanům, kteří byli postiženi neoprávněnými represemi, omlouváme se dětem těch rodičů, které trpěly postihy ještě v dalších generacích. Omlouváme se za veškerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.
Rovněž cítíme povinnost vyjádřit politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77. Jsme si vědomi i odpovědnosti celé naší členské základny, že tomu nedokázala zabránit.
Proto se strana rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě dopouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům. Dáme plný průchod takovému hodnoceni všech skutečností, které bez předpojatosti zhodnotí míru odpovědnosti osob i institucí státu a strany v uplynulých čtyřech desetiletích s plným respektováním všeho nesporného a trvalého, čeho bylo dosaženo v průběhu národně demokratické revoluce i při výstavbě socialismu v naší vlasti. Přitom budeme vždy starostlivé dbát pravidla chovat se pozorně k dějinám, neboť jinak bychom se dopustili dalších chyb, dokonce na svých matkách a otcích, sami na sobě. Proto nedopustíme ani snižování pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti.
Bezpráví, které neodpovědní činitelé státu a strany spáchali na mládeži 17. listopadu tohoto roku, se nesmí už nikdy opakovat.
"Pokud se omluvili, tak to není TA správná omluva", jakou si představují pravicoví voliči. Ano, komunisté to patrně mohou napravit jedině tím, že "nebudou", že přestanou existovat!
Pomohlo by to pak konečně? Byl by svět bez komunistů bezpečnější a krásnější? Voliči sociální demokracie mají prý nárok, aby bylo respektováno bohumínské usnesení. A co voliči komunistů? Ti nemají nárok na nic? Asi ne, neměli být totiž tak "blbí" a volit komunisty, řekl by pravicový občan. A pokud tak "blbí" bylí, nemohou očekávat nic jiného, než anulování výsledku své volby. A proč? Protože práva těch občanů, co jsou "anti", jsou přece důležitější, než jejich práva, ne?
Pravicoví spoluobčané, promiňte, že ještě žijeme!
Proč jim nikdo nevyčítá, že svým jednáním směřují proti zásadám demokracie, tak jak je od počátku vykládala ústy V. Klause pravice? Demokracie potřebuje jasnou řeč, aby demokratické síly mohly reflektovat jak své působení, tak to, zda zachovávají integritu.
Já to prohlášení znám - netýká se padesátitisícové KSČM z tohoto tisíciletí, ale více jak milionové Komunistické strany Československa z prosince 1989.
Proto nemá praktický význam - není artikulací KSČM a pro mne nikdy nebude.
Ústřední výbor - nota bene někdy z roku 1990 nebo 1991 - mně v této souvislosti také moc nezajímá, pokud se nějak omlouval ...
KSČM se zuby nehty brání tomu alespoň schválit na sjezdu (ústřední výbor mně nezajímá) pouhopouhý odkaz na toto prohlášení.
Ani toto nebyli nikdy schopni udělat.
Potom se nesmí divit, že se jim neomluva vytýká.
Já osobně jejich omluvu k ničemu nepotřebuji a nežádám ji od nich.
Oni sami by se ale neměli divit ...
Svými celoživotními upřímnými postoji si vynutila respekt
a obdiv všech poctivých a slušných lidí dobré vůle. - Zápal bojovnice vydržel poměrně dlouho ("Drž hubu, Čulíku ... !!" volala neohroženě ještě koncem devadesátých let.), a snad teprve v posledních letech začal její ženský šarm poněkud blednout, a raději se přitulila k G.Bushovi, než aby měla "pravdu s Putinem".
Proto si naše dnešní "mládež nová, mládež..." bude brát za vzor Jiřinku, a ne nějaké zastydlé komoušské učitelky. Komouši už svými úlisnými a prolhanými metodami nikdy více žádnou Jiřinku neomámí, ani Jiřinku Bohdalovou...
KSČM je nástupkyní zločinecké KSČ (to je povinná mantra asi jako „Óm mani padmé húm“ či „zdrávas Maria milostiplná...“) a dokud se neomluví, rozuměj, neuzná vedoucí úlohu Soukromého vlastnictví a nikdy jinak, budeme je tlouci novinami, televizí, a nakonec i policií po hlavě. A kdyby nestačila policie, máme ještě zocelenou armádu, vycvičenou v humanitě střílením po všech koutech světa. Máme na co navazovat. Na přístup poctivé české šlechty až po první Masarykovu republiku, kdy jsme však trpěli přílišnou šlechetností a útlocitností bohatých zneužívanou závistivou bandou chudých.
Buďme důslední a nenechme se rozdělit, ale naopak shodněme se na několika základních bodech v oblasti práva, správy i politické kultury, které budeme bezpodmínečně vyžadovat.
Proto navrhuji takovou miniústavu, kterou podepíše každý volič. (kdo nepodepíše, tedy nevolí).
1) Soukromé vlastnictví je nedotknutelné
2) volební hlasy sčítá Kubice a jím určený team
3) abychom se vyhnuli fízlování minulé STB, která namátkově kontrolovala dopisy, je dovoleno sledovat všechny levičáky pod vodou, na zemi i ve vzduchu všemi prostředky včetně kamer, odposlechů v ložnici i na WC . Kdo je totiž bez viny nemá co skrývat. Vyhodnocení odposlechů provádí vrchní Pravičák určený Prozřetelností.
4) v oblasti soudnictví současná svobodně demokratická praxe ukazuje, že spravedlnost je určována kvalitou advokátů – obhájců, a jejich schopnosti jsou zase přímo úměrné odměně, kterou pobírají. Z tohoto důvodu bude vše zjednodušeno dle následujícího: „čím vyšší složená odměna k rukám soudu, tím nižší trest“. Sazebník určí vrchní Pravičák v prováděcí vyhlášce.
5) k této ústavě nikdo nesmí přidat či ubrat ani čárku, jinak bude odeslán do detention campu na Guantanamu, kde bude podroben křesťansko-humanitním metodám George W. Bushe.
Připomínáme si výročí úmrtí Václava Havla, vzpomeňme si na jeho slova, jež korespondují s českým dějinným příběhem touhy po svobodě, demokracii a důstojnosti každého člověka před Bohem i lidmi navzájem. Ano, vzpomeňme na ta krásná slova. Ale o to rychleji zapomeňme na jeho mnohé skutky a mnohá slova podporující zabíjení a zbrojení. Jsou jako jed otravující celou společnost.