Obama obhájil prezidentský úřad, Kongres si strany rozdělí
Petr JedličkaPrezidentský nominant Demokratické strany dokázal zvítězit ve všech státech, kde byly jeho šance větší než konkurenta, a ještě ve třech nerozhodnutých. Demokraté si upevnili většinu v Senátu. Sněmovna reprezentantů však zůstává v rukou republikánů.
Prezidentem Spojených států zůstane Barack Obama. Američané o tom rozhodli v úterních volbách. Nominant Demokratické strany zvítězil ve všech státech, kde byly jeho šance větší než hlavního konkurenta — republikánského kandidáta Mitta Romneyho. Navíc vyhrál i ve třech dalších státech, ve kterých měl on i Romney přibližně stejnou podporu: v Nevadě, Virginii a New Hampshire.
Podle výsledků ze středečního rána bude pro dosavadního prezidenta hlasovat 303 volitelů, kteří zastupují 25 států a Kolumbijský okresek, v němž leží hlavní město. Jeho soupeř pak získá podporu 206 volitelů ze 24 států. Doposud nebyl stanoven vítěz na Floridě; k celkovému vítězství však stačí hlasy 270 volitelů.
Mitt Romney již porážku uznal a Obamovi poblahopřál.
„Já a (viceprezidentský kandidát) Paul Ryan jsme dali do tohoto souboje všechno,“ řekl republikán v bezprostřední reakci na výsledky. „Volby jsou u konce a národ si vybral (...) my se budeme i nadále držet našich zásad a programu,“ doplnil Romney.
Barack Obama se v prvním povolebním projevu zavázal, že bude spolupracovat s předáky Republikánské strany v Kongresu na opatřeních, jež sníží rozpočtový schodek, zreformují daňový systém a inovují imigrační politiku země. „Všemi pády i vzestupy projdeme stejně společně jako jeden národ,“ uvedl doslova.
Sílu mandátu staronového prezidenta výrazně ovlivní právě parlamentní volby, které se konaly zároveň s prezidentskými. Demokraté podle již téměř končených výsledků obhájili, resp. upevnili většinu v Senátu. Sněmovnu reprezentantů budou i nadále kontrolovat republikáni. Síly v Kongresu tak budou rozložené podobně jako v posledních dvou letech.
Důsledky volby
Podle znaleckých komenářů zaručil výsledek parlamentních voleb Obamovi, že Kongres nezvrátí výdobytky, který dosáhl v prvním funkčním období. Pozorovatelé v této souvislosti mluví zejména o reformě zdravotnictví, jež má být zaváděna do praxe od roku 2014. Zároveň bude však prezident nucen přizpůsobovat veškeré návrhy zákonů alespoň části republikánského tábora.
První z reforem, na níž se musí Obama dohodnout s opozicí, je podle agenturních analýz balíček úspor a daňových změn, jenž bude snižovat americký schodek. Příslušný zákon je třeba schválit do konce roku. Jinak budou dle loňské dohdy provedeny automatické škrty, které by nyní podnítily dle mnoha ekonomů recesi.
V zahraniční politice USA se velké změny neočekávají. Obama chce být dle vlastních slov aktivnější v boji za zmírnění klimatických změn. To je však práce na řadu let, jež navíc předpokládá politickou shodu.
V plánu je také výměna ministryně zahraničí a ministra obrany. Ani zde ovšem znalci neočekávají, že si Obama vybere ministry s radikálně jiným přístupem, než jaký praktikovali Hillary Clintonová a Leon Panetta.
Obama dále před volbami slíbil reformu imigrační politiky, energetiky a volebního systému. Všechny příslušné závazky však zatím formuloval jen obecně.
Dick Mayer z BBC pak ještě připomíná, že velký posun zvláště ve vnitřních záležitostech může prezident způsobit svojí pravomocí jmenovat soudce Nejvyššího soudu. V současném senátu nejvyššího justičního tělesa v USA mají převahu konzervativci, ovšem jen o jeden hlas. Pětasedmdesátiletý Anthony Kennedy se přitom chystá do důchodu, což dává Obamovi jedinečnou příležitost poměr obrátit.
Volební systém, konkrétní výsledky
Američané nevolí přímo prezidenta, ale tzv. prezidentské volitele. Těchto přísluší každému státu USA předem daný počet, který je odvislý od počtu obyvatel v dané oblasti. Ve většině států platí, že prezidentský kandidát, jenž získá většinu hlasů, získá i všechny volitele daného státu. V počtu volitelů tak letos Obama vyhrál s daleko větším náskokem, než by odpovídalo prostému vyjádření podpory.
Podle zpřesněných, i když stále ne definitivních čísel hlasovalo pro Obamu letos 60 milionů 662 tisíc Američanů. Romneymu vyjádřilo podporu 57 milionů 821 tisíc voličů. V procentuálním vyjádření tak získal stávající prezident podporu 50,40 procenta zúčastněných voličů; jeho úhlavní soupeř pak 48,01 procenta.
Obamu volila také tento rok většina žen (celkem 55 procent) a chudších Američanů (72 procent z populace s platem do 100 tisíc dolarů za rok). V drtivé většině mu podporu vyjádřili také Afroameričané a Američané hispánského původu.
Ve srovnání s posledními volbami (rok 2008) získal Obama o 2,5 procenta, resp. o 9,5 milionu hlasů méně. Méně hlasů dostal ale i republikánský nominant, neboť pro Johna McCaina se před čtyřmi lety vyslovilo 59 milionů 935 tisíc Američanů.
Romney nicméně dokázal zvítězit ve dvou státech, v nichž McCain prohrál — v Indianě a Severní Karolíně. Proto získal o 33 volitelů více než jeho předchůdce.
Vedle Obamy a Romneyho se o nejvyšší úřad ucházeli také zástupci menších stran. Nejlépe si vedli bývalý guvernér Nového Mexika Gary Johnson za libertariány (přibližně jeden milion 139 tisíc, tedy 0,95 procenta hlasů) a specialistka na vnitřní lékařství Jill Steinová za zelené (396 tisíc, tj. 0,33 procenta hlasů).
Celkově bylo doposud posčítáno téměř 120 milionů platných hlasů. V roce 2008 šlo o 131 milionů. Procentuální údaj o volební účasti není kvůli neukončenému sčítání na Floridě k dispozici; kvalifikované odhady však hovoří o 55 až 57 procentech.
Největší pokles v účasti byl zaznamenán v Texasu a rovněž na východním pobřeží — v oblasti, kterou nedávno zpustošila bouře Sandy.
(Staro)nový prezident bude formálně zvolen až shromážděním zmiňovaných volitelů, které je plánováno na 17. prosince. Druhé čtyřleté funkční období pak začne Obamovi 20. ledna.
Další informace:
The Nation Election 2012: Field Reports, Results and Analysis
CommonDreams.org President Obama Re-Elected
BBC News Barack Obama says: 'Best is yet to come'
BBC News US election: A vote for the status quo
Al Džazíra Democrats retain US senate majority
The Guardian US election 2012: winners and losers
The Guardian Barack Obama: celebration time — then straight back to work for the president
Ještě dnes ráno v rádiu to bylo pořád o tom, že to bude jeden z nejtěsnějších výsledků v historii. Že ta média pořád baví, dělat ze sebe takové ko..ty? :-)
Stejně tak by mě zajímalo, v čí prospěch vlastně všechny ty věštecké agentury pracují. Bylo tady u nás hodně hluku ohledně těch ulítnutých odhadů před volbami do krajů. Napadali jsme je zde, proč tak poškozovali levici a vyzdvihovali pravici. Ale ono kdyby se chtělo, mohlo by se to napadat i zprava. Tím, že pravicové preference nevypadali tak špatně, mohli pravicový voliči, kteří už přece jen taky mají Kalouse, Drábka a Nečase plné zuby odjed v klidu na chaty, s tím, že nebude zas tak zle. Ale kdyby preference odhadovaly správně jaký výprask ODS dostane, tak by třeba šli přece jen pravici podržet. Byl tu o tom ostatně článek, že ty preference samy sebe ovlivňují, atd. atd. Jestli to ale dělali ve prospěch pravice, tak mzslím, že dopad mohl být přesně opačný.
Jediné kde to má podlemě nesporný účelný dopad, je, když pozdvihnou nějakou stranu potácející se pod prahem 5%. Když z ní udělají najednou volitelnou stranu. A nebo teda i opačně, pokud ze spousty místních iniciativ u nás v krajských dělaly nevolitelné strany a oby přesto měly podporu třeba 15%.
Tam je účel zcela evidentní.
U velkých stran to pomáhání jedné v preferencích. Může mít podle mě úplně opačný efekt.
Z toho hlediska by mě teda zajímalo, v čí prospěch vlastně pořád v té americe vykřikovaly, že to budou nejtěsnější volby.
To vše je způsobeno tím, že amerického prezidenta vlastně volí jednotlivé státy, de fakto tedy nejsou jedny federální volby, ale padesát voleb v jednotlivých státech, z nichž každý volí svého prezidenta. Na tento aspekt amerického federalismu se v Evropě často zapomíná (třeba v souvislosti s reformou zdravotnictví, kterou sám Romney pomohl zavést ve svém Massachussets, ale odmítá ji na federální úrovni).
Ve většinovém systému se může stát (a často se stává, třeba pro zvolení M. Thatcherové nebo G.W. Bushe), že vyhraje kandidát, který nedostane absolutní většinu hlasů. V tenisu je to ostatně zrovna tak (snadno můžete vyhrát většinu míčků, dokonce i většinu gamů, a přesto prohrát celý zápas). Tihle Anglosasové....
Predikce výsledků je tedy v tomto systému velmi obtížná, rozhodují desetitisíce hlasů v systému, kde volí přes sto milionů lidí. Těch agentur pro výzkum mínění je spousta, a živí se svou důvěryhodností, kdyby něco "vykřikovaly" v něčí prospěch, tak si kopou samy hrob. Není třeba hledat nějaké spiknutí, svět je prostě složitý a předpovědi obvykle nevyjdou.
ale, že má tedy o tolik volitelů víc, tak to teda znamená, že sice těsně, ale nakonec vyhrál ve většině těch "zlomových" státech.
no je to stejně postavené na hlavu, ten jejich systém.
Ale blbost je přece to, že rozhoduje těch 10000 hlasů v těch "zlomových státech. Tak rozhoduje přece i to, že v ty ostatní státy mají stabilně rozdělené cca 50:50. Když ve čtyřech těchto státech vyhraje proti očekávání třeba Dem. strana nad Republikány, tak pak může být jedno co Florida či Ohio. "Všechny" hlasy jsou důležité. To o těch rozhodujících státech, potažmo pár hlasech v nich je takové klišé, založené na to, že teda zbytek amíků jsou prostě jen příslušníci klanu a budou ho hájit i na cestě do koncentráku. Chvála těm váhavcům :-)
Průzkumy se přitom tento rok příliš nemýlily (zde přehled všech důležitých http://is.gd/TatXR1). To ujišťování o nerozhodném souboji v masmédiích bylo dáno tím, že americká média jako NYT, WSJ, WP, NBC a CNN odkazovala na průzkumy z víkendu a důsledně zohledňovala statistickou chybu. Jak jsme psali již ve včerejší zprávě, Obama odskočil ve čtyřech z devíti nerozhodnutých států až v posledních dnech.
A k tomu systému: Je pravda, že americký volební systém (prezidenta) dává tradičně větší váhu nerozhodným státům s pestrým zastoupením obyvatelstva nejrůznějších skupin - nejčastěji Ohiu a Floridě. Ale jak naznačuje Martin Ševčík: stádiu, kdy rozhoduje to, zda jedna určitá skupina v jednom určitém státě přijde k volbám, musí předcházet dvouletá předvolební práce po celých USA. To, že jsou výsledky takto těsné a že je rozhodují zpravidla ti stejní, je dáno i získáváním voličského jádra v primárkách, dokonalým zvládnutím řemesla politických kampaní, schopností neustále se připravovat, kontrolovat, usmívat, dělat vtipy, pózovat a řečnit, dále pak umem přesvědčit důležité vlivové skupiny, zlehčovat vlastní neúspěchy a zdůrazňovat úspěchy, získávat až nekritickou podporu spolustraníků, bravurně odpovídat na všechny možné otázky a elegantně odrážet kritiku ... Zkrátka: volby v USA nejsou jen onen akt 6. listopadu. Mitt Romney nebyl optimální kandidát, ale kdyby zastupoval stranu například Herman Cain, Rick Santorum nebo Sarah Palinová, vyhrál by Obama drtivě, systém nesystém.
Letošní výsledek je mnohem podobnější volbám 2004, aspoň co do rozdílu v počtu hlasů celostátně. Jenže tehdy měl Bush nakonec podstatně méně hlasů volitelů než teď Obama.
Také je zajímavé, že se "swing states" rozdělily na dvě části - skutečně těsné (Colorado, Ohio, Virginie a především Florida), a pak takové, kde i při celkově vyrovnaných volbách zvítězil Obama o víc než pět procent (Nevada, Iowa, Wisconsin, Pensylvánie, New Hampshire). Někde (Nevada) to je zřejmě trvalý trend, "zmodrání" státu. Uvidíme za čtyři roky.
očekával bych, že si alespoň s čísly budete umět jakžtakž poradit. No, nevadí – alespoň jste zábavný…
❶ „Ale ony ty volby byly velmi těsné.“
-- Celkem hlasovalo: 116,606,199 voličů. Z toho dostal 1. Obama: 58,537,310 (50.20%) hlasů, a 2. Romney: 56,363,885 (48.34%) hlasů. – Je rozdíl 2,173,425 hlasů „velmi“ těsný nebo jenom „těsný“?
❷ „Volby rozhodlo několik desítek tisíc lidí v Ohiu, ve Virginii a na Floridě…“
-- Na Floridě vyhrál Obama před Romneym o pouhých 46.039, v Ohiu o 100.763 a ve Virginii o 106.726 hlasů. – (Celostátně těch „několik“ desítek tisíc bylo 217 desítek tisíc.)
❸ „…z příslušného státu, i když tam proti němu hlasovaly miliony nebo dokonce desítky milionů lidí.“
-- Mluvit O DESÍTKÁCH MILIÓNŮ „v příslušném státu“ je nepodařený žert: V Kalifornii – jediném státě, kde to snad je ČISTĚ TEORETICKY možné – jako na potvoru z těch, kdo přišli k volbám, hlasovalo 5.474.746 pro Obamu a pro Romneyho bylo 3.542.862 voličů.
V Texasu, New Yorku nebo na Floridě by – vzhledem k počtu oprávněných voličů – o 10 miliónů mohl vyhrát jen ten, kdo by vyhrál naprosto drtivě. V Texasu jasně zvítězil Romney s 4.542.012 hlasy proti Obamovým 3.285.200.
❹ „…mohlo to klidně dopadnout i naopak.“
-- Tak to Vám fakt bude sotva někdo zkoušet vyvracet.
❺ „V tenisu je to ostatně zrovna tak (snadno můžete vyhrát většinu míčků, dokonce i většinu gamů, a přesto prohrát celý zápas).“
Ale proboha CO je „ostatně zrovna tak“??!
2012 (Obama vs. Romney) 303/206 volitelů, na prosté hlasy rozdíl 1,8 procenta, resp. 2,2 milionu hlasů
2008 (Obama vs. McCain) – 365/173 volitelů, na prosté hlasy rozdíl 7,2 procenta, resp. 9,5 milionů hlasů
2004 (W. Bush vs. Kerry) – 286/251, rozdíl 2,4 procenta, 3 miliony hlasů
2000 (W. Bush vs. Gore) – 271/266, rozdíl 0,5 procenta, 0,5 milionu hlasů (ovšem ve prospěch poraženého Gora)
1996 (Clinton vs. Dole) 379/159, rozdíl 8,5 procenta, 8,2 milionů hlasů
1992 (Clinton vs. Bush) 370/168, rozdíl 5,5 procenta, 6 milionů hlasů
1988 (Bush vs. Dukakis) 426/111, rozdíl 7,7 procenta, 7 milionů hlasů
1984 (Reagan vs. Mondale) 525/13, rozdíl 18,2 procenta, 17 milionů hlasů
1980 (Reagan vs. Carter) 489/49, rozdíl 9,7 procenta, 8,5 milionů hlasů
1976 (Carter vs. Ford) 297/240, rozdíl 2,1 procenta, 1,7 milionu hlasů
1972 (Nixon vs. McGovern) 520/17, rozdíl 23,2 procenta, 18 milionů hlasů
Představa, že politici nabízejí nějaké ideje, a podle toho buď zvítězí nebo ne, je naivní - je tam zpětná vazba, skrz kterou politici ideje adaptují podle přání voličů. (A pak se vedou nesmyslné diskuse, jak a zda se "politický systém vyprázdnil" - samozřejmě, co jste čekali?)
Stejný jev lze pozorovat i v poměrném systému, kde se pak ta těsnost projeví ve volbě mezi pravicí a levicí (resp. těmi stranami, které se tak označují).
Naopak přímá volba (referendum) tuto vlastnost nemá - otázka zda chcete třeba někde postavit dálnici sama sebe asi těžko zmodifikuje tak, aby se lidé v tom názoru rozdělili na 2 poloviny - narozdíl od politiků jí je výsledek ukradený.
Ještě k těm volbám, chtěl jsem to napsat pod článek Saši Uhlové o objektivitě, zaujala mě tato poznámka:
http://www.realclimate.org/index.php/archives/2012/11/trying-to-shoot-the-messenger/
① Přinejmenším v minulosti politici ideje nabízeli (namátkou Robespierre, Bismarck, Masaryk, Lenin, Mussolini, Franklin D. Roosevelt, Adenauer, Aldo Moro, Olof Palme, …..).
② Rovněž nelze tvrdit, že by ty ideje byly bez vlivu na jejich vítězství (či porážky).
③ Takže ta představa není naivní, byť se tak naivnímu pohledu může jevit.
Pochopitelně je také významné, co míníme těmi „idejemi“...
Na toto téma nedávno řekl náš pan prezident:
"Stále větší spoutávání našeho života už nepřehledným počtem zákonů, příkazů a nařízení nás demotivuje a činí méně svobodnými. Navíc většinou nejsou projevem skutečné vůle voličů. Prostřednictvím médií se daří prosazovat zájmy malých, ale mocných - a často i mezinárodně propojených - nátlakových a lobbystických skupin, schovaných v různě pojmenovaných nevládních organizacích. Exemplárním případem jejich úspěchu je to, co se událo kolem tzv. obnovitelných zdrojů energie, kdy naše zákony umožnily ničím neospravedlnitelné zisky těm, kteří se při přípravě těchto zákonů dokázali rychleji zorientovat, nebo si je dokonce ušili sobě na míru."
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/projev-prezidenta-vaclava-klause-k-28-rijnu-fjt-/domaci.aspx?c=A121028_155143_domaci_jan
Vynechme teď, co se nám Václav Klaus snaží vsugerovat, a podívejme se, co skutečně říká - jak je možné, že si nějaké tajemné skupiny mohou "šít zákony sobě na míru" a přicházet tak k neoprávněným ziskům na úkor daňových poplatníků???
Pokud vím, tak jediný zákonodárný orgán tohoto státu je Parlament.
Cože nám to vlastně Václav Klaus říká?
Klaus také mluví o „zájmech malých, ale mocných“ – a to už je evidentně psychopatologické a má co do činění s jeho charakterem; říká nám tím mj., že on sám se k malým či jejich představitelům nepočítá.
Nicméně: nátlakové (ne nutně „tajemné“) skupiny zkrátka všude existují a fungují v rámci sociálního a třídního rozvrstvení společnosti. Mnoho z nich možná k daňovým poplatníkům patří jen na papíře a fakticky daně neplatí (legálně: dostali daňové prázdniny, nebo – častěji – nelegálně: ignorují zákony nebo je obcházejí).
Tyto skupiny nejsou ani tajemné ani virtuální, nýbrž skutečné, a mají dokonce jména a adresy: Goldman Sachs (u nás Vladimír Dlouhý), ING DiBa (u nás Jiří Rusnok) nebo třeba „Less & Forest“. Ty jsou ale pro Václava Klause nezajímavé, protože jsou sice mocné, ale ne malé – a hlavně neprosazují žádné ekologické či sociální nesmysly.
Leč i tento Klausův (Kalouskův, Mackův, etc,) názor je vyjádřen jako formuluje určitých idejí, podobně jako tomu bylo u Thatcherové nebo jejích odpůrců.
Jiří Dienstbier nabízí jiné ideje než Petr Hulínský (jehož idea se jmenuje taekwondo) a také jiné než nabízejí Klaus nebo Zeman.
Chcete pořád tvrdit, že dnes už politici ideje nenabízejí?
Co třeba biopaliva? Jaký je praktický důsledek téhle akce?
Těžařské firmy jako Shell založily v Brazílii své filiálky, které ročně mýtí miliony hektarů deštného pralesa, dřevo prodávají a na získané půdě pěstují monokultury. Pokud jsou problémy, najímají si řezníky, kteří jsou schopni místní obyvatele upálit zaživa. Pohádkově úrodná půda a nepředstavitelně cenný biosystém se během pár let mění v místo, kde se sotva udrží odolné traviny...
Pro středoevropana nepředstavitelné drancování, které ovšem přináší ten Klausem tolik obdivovaný hospodářský růst.
Ideje dostávají na prdel, jako už dlouho ne.
Ze stran se stávají sekty...
Vaše poučování o americkém volebním systému, o které tedy, jak říkáte, vlastně šlo, není možná tak nadbytečné, jak se jeví na první pohled: pakliže to tady někdo opravdu nevěděl, a to je klidně možné, má aspoň orientační výchozí bod, odkud může postupovat dál. Ba dokonce i nad těmi „desítkami miliónů“ se nakonec dá mávnout rukou; kdo občas nepřestřeluje?
A tak vlastně zbývají ty tenisové míčky.
Možná, že tohle přirovnání v jiném než společenském kontextu obstojně funguje.
V tomto případě je to ale úlet, je to více zavádějící než nějaké nepřesnosti v číslech. Např. proto, že politickou hru není rozumné redukovat na body a sety, na otázku zisků a ztrát. Média právě tuhle nerozumnost (z "dobrých" důvodů, které jsou ale racionální pouze v instrumentálním smyslu) podporují a rozšiřují, a to je vůči mládeži nemravnost. Ta z toho totiž zpravidla "nemá rozum" a v konečném efektu hrozí, že jej už ani nikdy mít nebude...
Ale nebudu to dál dlouze rozvádět. – Pokud by se to chtělo rozvést Vám, rád se dozvím, pakliže to ovšem nebyl jen náhodný (chce se říci bezmyšlenkovitý) slovní obrat, zda si vážně myslíte, že je to „zrovna tak“ a proč.
PS: Ne, taky si myslím, že to zapotřebí nemáme. Ony některé věci vypadají, bez toho, že by tu byl takový úmysl, jako umravňování nebo peskování. U stolu si toho člověk všimne hned…
A ta ironie, mimochodem, není přece adresována tolik Vám osobně, jako spíš názorovému typu, který představujete. Úplně neosobní ale být nelze – to by pak byla samá černá hrůza a šedá nuda.