Obama obhájil prezidentský úřad, Kongres si strany rozdělí
Petr JedličkaPrezidentský nominant Demokratické strany dokázal zvítězit ve všech státech, kde byly jeho šance větší než konkurenta, a ještě ve třech nerozhodnutých. Demokraté si upevnili většinu v Senátu. Sněmovna reprezentantů však zůstává v rukou republikánů.
Prezidentem Spojených států zůstane Barack Obama. Američané o tom rozhodli v úterních volbách. Nominant Demokratické strany zvítězil ve všech státech, kde byly jeho šance větší než hlavního konkurenta — republikánského kandidáta Mitta Romneyho. Navíc vyhrál i ve třech dalších státech, ve kterých měl on i Romney přibližně stejnou podporu: v Nevadě, Virginii a New Hampshire.
Podle výsledků ze středečního rána bude pro dosavadního prezidenta hlasovat 303 volitelů, kteří zastupují 25 států a Kolumbijský okresek, v němž leží hlavní město. Jeho soupeř pak získá podporu 206 volitelů ze 24 států. Doposud nebyl stanoven vítěz na Floridě; k celkovému vítězství však stačí hlasy 270 volitelů.
Mitt Romney již porážku uznal a Obamovi poblahopřál.
„Já a (viceprezidentský kandidát) Paul Ryan jsme dali do tohoto souboje všechno,“ řekl republikán v bezprostřední reakci na výsledky. „Volby jsou u konce a národ si vybral (...) my se budeme i nadále držet našich zásad a programu,“ doplnil Romney.
Barack Obama se v prvním povolebním projevu zavázal, že bude spolupracovat s předáky Republikánské strany v Kongresu na opatřeních, jež sníží rozpočtový schodek, zreformují daňový systém a inovují imigrační politiku země. „Všemi pády i vzestupy projdeme stejně společně jako jeden národ,“ uvedl doslova.
Sílu mandátu staronového prezidenta výrazně ovlivní právě parlamentní volby, které se konaly zároveň s prezidentskými. Demokraté podle již téměř končených výsledků obhájili, resp. upevnili většinu v Senátu. Sněmovnu reprezentantů budou i nadále kontrolovat republikáni. Síly v Kongresu tak budou rozložené podobně jako v posledních dvou letech.
Důsledky volby
Podle znaleckých komenářů zaručil výsledek parlamentních voleb Obamovi, že Kongres nezvrátí výdobytky, který dosáhl v prvním funkčním období. Pozorovatelé v této souvislosti mluví zejména o reformě zdravotnictví, jež má být zaváděna do praxe od roku 2014. Zároveň bude však prezident nucen přizpůsobovat veškeré návrhy zákonů alespoň části republikánského tábora.
První z reforem, na níž se musí Obama dohodnout s opozicí, je podle agenturních analýz balíček úspor a daňových změn, jenž bude snižovat americký schodek. Příslušný zákon je třeba schválit do konce roku. Jinak budou dle loňské dohdy provedeny automatické škrty, které by nyní podnítily dle mnoha ekonomů recesi.
×
Diskuse
Nevím, jestli neumím počítat do pěti, ale těch 303 jistých volitelů mi připadne jako docala jasný a ne těsný výsledek.
Ještě dnes ráno v rádiu to bylo pořád o tom, že to bude jeden z nejtěsnějších výsledků v historii. Že ta média pořád baví, dělat ze sebe takové ko..ty? :-)
Stejně tak by mě zajímalo, v čí prospěch vlastně všechny ty věštecké agentury pracují. Bylo tady u nás hodně hluku ohledně těch ulítnutých odhadů před volbami do krajů. Napadali jsme je zde, proč tak poškozovali levici a vyzdvihovali pravici. Ale ono kdyby se chtělo, mohlo by se to napadat i zprava. Tím, že pravicové preference nevypadali tak špatně, mohli pravicový voliči, kteří už přece jen taky mají Kalouse, Drábka a Nečase plné zuby odjed v klidu na chaty, s tím, že nebude zas tak zle. Ale kdyby preference odhadovaly správně jaký výprask ODS dostane, tak by třeba šli přece jen pravici podržet. Byl tu o tom ostatně článek, že ty preference samy sebe ovlivňují, atd. atd. Jestli to ale dělali ve prospěch pravice, tak mzslím, že dopad mohl být přesně opačný.
Jediné kde to má podlemě nesporný účelný dopad, je, když pozdvihnou nějakou stranu potácející se pod prahem 5%. Když z ní udělají najednou volitelnou stranu. A nebo teda i opačně, pokud ze spousty místních iniciativ u nás v krajských dělaly nevolitelné strany a oby přesto měly podporu třeba 15%.
Tam je účel zcela evidentní.
U velkých stran to pomáhání jedné v preferencích. Může mít podle mě úplně opačný efekt.
Z toho hlediska by mě teda zajímalo, v čí prospěch vlastně pořád v té americe vykřikovaly, že to budou nejtěsnější volby.
Ještě dnes ráno v rádiu to bylo pořád o tom, že to bude jeden z nejtěsnějších výsledků v historii. Že ta média pořád baví, dělat ze sebe takové ko..ty? :-)
Stejně tak by mě zajímalo, v čí prospěch vlastně všechny ty věštecké agentury pracují. Bylo tady u nás hodně hluku ohledně těch ulítnutých odhadů před volbami do krajů. Napadali jsme je zde, proč tak poškozovali levici a vyzdvihovali pravici. Ale ono kdyby se chtělo, mohlo by se to napadat i zprava. Tím, že pravicové preference nevypadali tak špatně, mohli pravicový voliči, kteří už přece jen taky mají Kalouse, Drábka a Nečase plné zuby odjed v klidu na chaty, s tím, že nebude zas tak zle. Ale kdyby preference odhadovaly správně jaký výprask ODS dostane, tak by třeba šli přece jen pravici podržet. Byl tu o tom ostatně článek, že ty preference samy sebe ovlivňují, atd. atd. Jestli to ale dělali ve prospěch pravice, tak mzslím, že dopad mohl být přesně opačný.
Jediné kde to má podlemě nesporný účelný dopad, je, když pozdvihnou nějakou stranu potácející se pod prahem 5%. Když z ní udělají najednou volitelnou stranu. A nebo teda i opačně, pokud ze spousty místních iniciativ u nás v krajských dělaly nevolitelné strany a oby přesto měly podporu třeba 15%.
Tam je účel zcela evidentní.
U velkých stran to pomáhání jedné v preferencích. Může mít podle mě úplně opačný efekt.
Z toho hlediska by mě teda zajímalo, v čí prospěch vlastně pořád v té americe vykřikovaly, že to budou nejtěsnější volby.
JK
Ale ony ty volby byly velmi těsné. Počet volitelů v USA samozřejmě souvisí s počtem hlasů pro jednotlivé kandidáty jen nepřímo. V drtivé většině států totiž dostává vítězný kandidát VŠECHNY volitelské hlasy z příslušného státu, i když tam proti němu hlasovaly miliony nebo dokonce desítky milionů lidí. Volby rozhodlo několik desítek tisíc lidí v Ohiu, ve Virginii a na Floridě, mohlo to klidně dopadnout i naopak.
To vše je způsobeno tím, že amerického prezidenta vlastně volí jednotlivé státy, de fakto tedy nejsou jedny federální volby, ale padesát voleb v jednotlivých státech, z nichž každý volí svého prezidenta. Na tento aspekt amerického federalismu se v Evropě často zapomíná (třeba v souvislosti s reformou zdravotnictví, kterou sám Romney pomohl zavést ve svém Massachussets, ale odmítá ji na federální úrovni).
Ve většinovém systému se může stát (a často se stává, třeba pro zvolení M. Thatcherové nebo G.W. Bushe), že vyhraje kandidát, který nedostane absolutní většinu hlasů. V tenisu je to ostatně zrovna tak (snadno můžete vyhrát většinu míčků, dokonce i většinu gamů, a přesto prohrát celý zápas). Tihle Anglosasové....
Predikce výsledků je tedy v tomto systému velmi obtížná, rozhodují desetitisíce hlasů v systému, kde volí přes sto milionů lidí. Těch agentur pro výzkum mínění je spousta, a živí se svou důvěryhodností, kdyby něco "vykřikovaly" v něčí prospěch, tak si kopou samy hrob. Není třeba hledat nějaké spiknutí, svět je prostě složitý a předpovědi obvykle nevyjdou.
To vše je způsobeno tím, že amerického prezidenta vlastně volí jednotlivé státy, de fakto tedy nejsou jedny federální volby, ale padesát voleb v jednotlivých státech, z nichž každý volí svého prezidenta. Na tento aspekt amerického federalismu se v Evropě často zapomíná (třeba v souvislosti s reformou zdravotnictví, kterou sám Romney pomohl zavést ve svém Massachussets, ale odmítá ji na federální úrovni).
Ve většinovém systému se může stát (a často se stává, třeba pro zvolení M. Thatcherové nebo G.W. Bushe), že vyhraje kandidát, který nedostane absolutní většinu hlasů. V tenisu je to ostatně zrovna tak (snadno můžete vyhrát většinu míčků, dokonce i většinu gamů, a přesto prohrát celý zápas). Tihle Anglosasové....
Predikce výsledků je tedy v tomto systému velmi obtížná, rozhodují desetitisíce hlasů v systému, kde volí přes sto milionů lidí. Těch agentur pro výzkum mínění je spousta, a živí se svou důvěryhodností, kdyby něco "vykřikovaly" v něčí prospěch, tak si kopou samy hrob. Není třeba hledat nějaké spiknutí, svět je prostě složitý a předpovědi obvykle nevyjdou.
Jj díky za upřesnění. O tom jak fungují ti jejich volitelé představu mám, už jsem si to kdysi hledal. Ale dnes jsem to nějak pozapoměl reflektovat. Takže to tedy beru částečně zpět a přiznávám zjednodušení.
ale, že má tedy o tolik volitelů víc, tak to teda znamená, že sice těsně, ale nakonec vyhrál ve většině těch "zlomových" státech.
no je to stejně postavené na hlavu, ten jejich systém.
Ale blbost je přece to, že rozhoduje těch 10000 hlasů v těch "zlomových státech. Tak rozhoduje přece i to, že v ty ostatní státy mají stabilně rozdělené cca 50:50. Když ve čtyřech těchto státech vyhraje proti očekávání třeba Dem. strana nad Republikány, tak pak může být jedno co Florida či Ohio. "Všechny" hlasy jsou důležité. To o těch rozhodujících státech, potažmo pár hlasech v nich je takové klišé, založené na to, že teda zbytek amíků jsou prostě jen příslušníci klanu a budou ho hájit i na cestě do koncentráku. Chvála těm váhavcům :-)
ale, že má tedy o tolik volitelů víc, tak to teda znamená, že sice těsně, ale nakonec vyhrál ve většině těch "zlomových" státech.
no je to stejně postavené na hlavu, ten jejich systém.
Ale blbost je přece to, že rozhoduje těch 10000 hlasů v těch "zlomových státech. Tak rozhoduje přece i to, že v ty ostatní státy mají stabilně rozdělené cca 50:50. Když ve čtyřech těchto státech vyhraje proti očekávání třeba Dem. strana nad Republikány, tak pak může být jedno co Florida či Ohio. "Všechny" hlasy jsou důležité. To o těch rozhodujících státech, potažmo pár hlasech v nich je takové klišé, založené na to, že teda zbytek amíků jsou prostě jen příslušníci klanu a budou ho hájit i na cestě do koncentráku. Chvála těm váhavcům :-)
LŠ
November 7, 2012 v 12.19
Pane Konvalinko, 2 miliony ve skutečných voličích není "velmi těsné". To je jen přání otcem myšlenky. Tedy i kdyby "tihle Anglosasové", což je dnes směšné vztahovat na Amíky, volili klasicky, Obama by vyhrál stejně s přehledem. Ony zmiňované agentury ovšem "vykřikovaly" před volbami něco v něčí prospěch, ne že ne, jen ne ve prospěch vítězů, ale těch, kteří je živí. Protože pokud by se živily svojí důvěryhodností, tak by pošly hlady, neboť tu už dávno nemají.
Těsnost výsledku je v tomto případě vskutku relativní. Obama získal 50,20 procenta z odevzdaných platných hlasů, Romney 48,43 procenta. V absolutních číslech zvítězil prezident o cca 2 miliony 200 tisíc hlasů ze 116 milionů a 606 tisíc odevzdaných. 2,2 milionu je jistě dost. Ale v roce 2008 zvítězil Obama s mnohem větším náskokem – s 365 voliteli proti 173 McCainovým a o 9,5 milionu hlasů.
Průzkumy se přitom tento rok příliš nemýlily (zde přehled všech důležitých http://is.gd/TatXR1). To ujišťování o nerozhodném souboji v masmédiích bylo dáno tím, že americká média jako NYT, WSJ, WP, NBC a CNN odkazovala na průzkumy z víkendu a důsledně zohledňovala statistickou chybu. Jak jsme psali již ve včerejší zprávě, Obama odskočil ve čtyřech z devíti nerozhodnutých států až v posledních dnech.
A k tomu systému: Je pravda, že americký volební systém (prezidenta) dává tradičně větší váhu nerozhodným státům s pestrým zastoupením obyvatelstva nejrůznějších skupin - nejčastěji Ohiu a Floridě. Ale jak naznačuje Martin Ševčík: stádiu, kdy rozhoduje to, zda jedna určitá skupina v jednom určitém státě přijde k volbám, musí předcházet dvouletá předvolební práce po celých USA. To, že jsou výsledky takto těsné a že je rozhodují zpravidla ti stejní, je dáno i získáváním voličského jádra v primárkách, dokonalým zvládnutím řemesla politických kampaní, schopností neustále se připravovat, kontrolovat, usmívat, dělat vtipy, pózovat a řečnit, dále pak umem přesvědčit důležité vlivové skupiny, zlehčovat vlastní neúspěchy a zdůrazňovat úspěchy, získávat až nekritickou podporu spolustraníků, bravurně odpovídat na všechny možné otázky a elegantně odrážet kritiku ... Zkrátka: volby v USA nejsou jen onen akt 6. listopadu. Mitt Romney nebyl optimální kandidát, ale kdyby zastupoval stranu například Herman Cain, Rick Santorum nebo Sarah Palinová, vyhrál by Obama drtivě, systém nesystém.
Průzkumy se přitom tento rok příliš nemýlily (zde přehled všech důležitých http://is.gd/TatXR1). To ujišťování o nerozhodném souboji v masmédiích bylo dáno tím, že americká média jako NYT, WSJ, WP, NBC a CNN odkazovala na průzkumy z víkendu a důsledně zohledňovala statistickou chybu. Jak jsme psali již ve včerejší zprávě, Obama odskočil ve čtyřech z devíti nerozhodnutých států až v posledních dnech.
A k tomu systému: Je pravda, že americký volební systém (prezidenta) dává tradičně větší váhu nerozhodným státům s pestrým zastoupením obyvatelstva nejrůznějších skupin - nejčastěji Ohiu a Floridě. Ale jak naznačuje Martin Ševčík: stádiu, kdy rozhoduje to, zda jedna určitá skupina v jednom určitém státě přijde k volbám, musí předcházet dvouletá předvolební práce po celých USA. To, že jsou výsledky takto těsné a že je rozhodují zpravidla ti stejní, je dáno i získáváním voličského jádra v primárkách, dokonalým zvládnutím řemesla politických kampaní, schopností neustále se připravovat, kontrolovat, usmívat, dělat vtipy, pózovat a řečnit, dále pak umem přesvědčit důležité vlivové skupiny, zlehčovat vlastní neúspěchy a zdůrazňovat úspěchy, získávat až nekritickou podporu spolustraníků, bravurně odpovídat na všechny možné otázky a elegantně odrážet kritiku ... Zkrátka: volby v USA nejsou jen onen akt 6. listopadu. Mitt Romney nebyl optimální kandidát, ale kdyby zastupoval stranu například Herman Cain, Rick Santorum nebo Sarah Palinová, vyhrál by Obama drtivě, systém nesystém.
FO
Skutečně těsný byl výsledek voleb 2000 - rozdíl půl procenta (půl milionu) hlasů, Gore celkově více hlasů, rozhodl jeden stát.
Letošní výsledek je mnohem podobnější volbám 2004, aspoň co do rozdílu v počtu hlasů celostátně. Jenže tehdy měl Bush nakonec podstatně méně hlasů volitelů než teď Obama.
Také je zajímavé, že se "swing states" rozdělily na dvě části - skutečně těsné (Colorado, Ohio, Virginie a především Florida), a pak takové, kde i při celkově vyrovnaných volbách zvítězil Obama o víc než pět procent (Nevada, Iowa, Wisconsin, Pensylvánie, New Hampshire). Někde (Nevada) to je zřejmě trvalý trend, "zmodrání" státu. Uvidíme za čtyři roky.
Letošní výsledek je mnohem podobnější volbám 2004, aspoň co do rozdílu v počtu hlasů celostátně. Jenže tehdy měl Bush nakonec podstatně méně hlasů volitelů než teď Obama.
Také je zajímavé, že se "swing states" rozdělily na dvě části - skutečně těsné (Colorado, Ohio, Virginie a především Florida), a pak takové, kde i při celkově vyrovnaných volbách zvítězil Obama o víc než pět procent (Nevada, Iowa, Wisconsin, Pensylvánie, New Hampshire). Někde (Nevada) to je zřejmě trvalý trend, "zmodrání" státu. Uvidíme za čtyři roky.
Vážený pane docente,
očekával bych, že si alespoň s čísly budete umět jakžtakž poradit. No, nevadí – alespoň jste zábavný…
❶ „Ale ony ty volby byly velmi těsné.“
-- Celkem hlasovalo: 116,606,199 voličů. Z toho dostal 1. Obama: 58,537,310 (50.20%) hlasů, a 2. Romney: 56,363,885 (48.34%) hlasů. – Je rozdíl 2,173,425 hlasů „velmi“ těsný nebo jenom „těsný“?
❷ „Volby rozhodlo několik desítek tisíc lidí v Ohiu, ve Virginii a na Floridě…“
-- Na Floridě vyhrál Obama před Romneym o pouhých 46.039, v Ohiu o 100.763 a ve Virginii o 106.726 hlasů. – (Celostátně těch „několik“ desítek tisíc bylo 217 desítek tisíc.)
❸ „…z příslušného státu, i když tam proti němu hlasovaly miliony nebo dokonce desítky milionů lidí.“
-- Mluvit O DESÍTKÁCH MILIÓNŮ „v příslušném státu“ je nepodařený žert: V Kalifornii – jediném státě, kde to snad je ČISTĚ TEORETICKY možné – jako na potvoru z těch, kdo přišli k volbám, hlasovalo 5.474.746 pro Obamu a pro Romneyho bylo 3.542.862 voličů.
V Texasu, New Yorku nebo na Floridě by – vzhledem k počtu oprávněných voličů – o 10 miliónů mohl vyhrát jen ten, kdo by vyhrál naprosto drtivě. V Texasu jasně zvítězil Romney s 4.542.012 hlasy proti Obamovým 3.285.200.
❹ „…mohlo to klidně dopadnout i naopak.“
-- Tak to Vám fakt bude sotva někdo zkoušet vyvracet.
❺ „V tenisu je to ostatně zrovna tak (snadno můžete vyhrát většinu míčků, dokonce i většinu gamů, a přesto prohrát celý zápas).“
Ale proboha CO je „ostatně zrovna tak“??!
očekával bych, že si alespoň s čísly budete umět jakžtakž poradit. No, nevadí – alespoň jste zábavný…
❶ „Ale ony ty volby byly velmi těsné.“
-- Celkem hlasovalo: 116,606,199 voličů. Z toho dostal 1. Obama: 58,537,310 (50.20%) hlasů, a 2. Romney: 56,363,885 (48.34%) hlasů. – Je rozdíl 2,173,425 hlasů „velmi“ těsný nebo jenom „těsný“?
❷ „Volby rozhodlo několik desítek tisíc lidí v Ohiu, ve Virginii a na Floridě…“
-- Na Floridě vyhrál Obama před Romneym o pouhých 46.039, v Ohiu o 100.763 a ve Virginii o 106.726 hlasů. – (Celostátně těch „několik“ desítek tisíc bylo 217 desítek tisíc.)
❸ „…z příslušného státu, i když tam proti němu hlasovaly miliony nebo dokonce desítky milionů lidí.“
-- Mluvit O DESÍTKÁCH MILIÓNŮ „v příslušném státu“ je nepodařený žert: V Kalifornii – jediném státě, kde to snad je ČISTĚ TEORETICKY možné – jako na potvoru z těch, kdo přišli k volbám, hlasovalo 5.474.746 pro Obamu a pro Romneyho bylo 3.542.862 voličů.
V Texasu, New Yorku nebo na Floridě by – vzhledem k počtu oprávněných voličů – o 10 miliónů mohl vyhrát jen ten, kdo by vyhrál naprosto drtivě. V Texasu jasně zvítězil Romney s 4.542.012 hlasy proti Obamovým 3.285.200.
❹ „…mohlo to klidně dopadnout i naopak.“
-- Tak to Vám fakt bude sotva někdo zkoušet vyvracet.
❺ „V tenisu je to ostatně zrovna tak (snadno můžete vyhrát většinu míčků, dokonce i většinu gamů, a přesto prohrát celý zápas).“
Ale proboha CO je „ostatně zrovna tak“??!
LŠ
November 7, 2012 v 17.16
Pořád se domnívám, že hovořit o několika desítkách tisících lidech ve třech státech jako o těch, kdo rozhodli, znamená přistoupit na retoriku poražených, kteří tímto svoji prohru chtějí umenšit. Vždyť co by bylo platné Obamovi, kdyby sice zvítězil v Ohiu, Virginii, nebo na Floridě, ale jinde ne? Je to hloupost, každý hlas v každém státě měl hodnotu a to i přes zbytečně překombinovaný volební systém.
Ještě pro lepší obrázek o těsnosti – porovnání rozdílů z posledních dekád. Letošní výsledek má nejblíže tomu z roku 1976, kdy ovšem volil demokraty ještě celý jih včetně Texasu, a republikány zase západ včetně Kalifornie, dnes už tradišní bašty demokratů.
2012 (Obama vs. Romney) 303/206 volitelů, na prosté hlasy rozdíl 1,8 procenta, resp. 2,2 milionu hlasů
2008 (Obama vs. McCain) – 365/173 volitelů, na prosté hlasy rozdíl 7,2 procenta, resp. 9,5 milionů hlasů
2004 (W. Bush vs. Kerry) – 286/251, rozdíl 2,4 procenta, 3 miliony hlasů
2000 (W. Bush vs. Gore) – 271/266, rozdíl 0,5 procenta, 0,5 milionu hlasů (ovšem ve prospěch poraženého Gora)
1996 (Clinton vs. Dole) 379/159, rozdíl 8,5 procenta, 8,2 milionů hlasů
1992 (Clinton vs. Bush) 370/168, rozdíl 5,5 procenta, 6 milionů hlasů
1988 (Bush vs. Dukakis) 426/111, rozdíl 7,7 procenta, 7 milionů hlasů
1984 (Reagan vs. Mondale) 525/13, rozdíl 18,2 procenta, 17 milionů hlasů
1980 (Reagan vs. Carter) 489/49, rozdíl 9,7 procenta, 8,5 milionů hlasů
1976 (Carter vs. Ford) 297/240, rozdíl 2,1 procenta, 1,7 milionu hlasů
1972 (Nixon vs. McGovern) 520/17, rozdíl 23,2 procenta, 18 milionů hlasů
2012 (Obama vs. Romney) 303/206 volitelů, na prosté hlasy rozdíl 1,8 procenta, resp. 2,2 milionu hlasů
2008 (Obama vs. McCain) – 365/173 volitelů, na prosté hlasy rozdíl 7,2 procenta, resp. 9,5 milionů hlasů
2004 (W. Bush vs. Kerry) – 286/251, rozdíl 2,4 procenta, 3 miliony hlasů
2000 (W. Bush vs. Gore) – 271/266, rozdíl 0,5 procenta, 0,5 milionu hlasů (ovšem ve prospěch poraženého Gora)
1996 (Clinton vs. Dole) 379/159, rozdíl 8,5 procenta, 8,2 milionů hlasů
1992 (Clinton vs. Bush) 370/168, rozdíl 5,5 procenta, 6 milionů hlasů
1988 (Bush vs. Dukakis) 426/111, rozdíl 7,7 procenta, 7 milionů hlasů
1984 (Reagan vs. Mondale) 525/13, rozdíl 18,2 procenta, 17 milionů hlasů
1980 (Reagan vs. Carter) 489/49, rozdíl 9,7 procenta, 8,5 milionů hlasů
1976 (Carter vs. Ford) 297/240, rozdíl 2,1 procenta, 1,7 milionu hlasů
1972 (Nixon vs. McGovern) 520/17, rozdíl 23,2 procenta, 18 milionů hlasů
JS
November 8, 2012 v 6.26
volby ve většinovém systému budou téměř vždycky těsné
Diskuse o tom, zda jsou volby těsné nebo ne jsou zbytečné. Je to jednoduše dané vlastnostmi toho systému. Většinový systém přirozeně vede na 2 dominantní kandidáty (kvůli taktickému hlasování), a tito nežijí ve vzduchoprázdnu, ale adaptují svoje programy na maximální volební zisk, a tím, pokud ani jeden neudělá zásadnější chybu, výsledek vyjde těsný.
Představa, že politici nabízejí nějaké ideje, a podle toho buď zvítězí nebo ne, je naivní - je tam zpětná vazba, skrz kterou politici ideje adaptují podle přání voličů. (A pak se vedou nesmyslné diskuse, jak a zda se "politický systém vyprázdnil" - samozřejmě, co jste čekali?)
Stejný jev lze pozorovat i v poměrném systému, kde se pak ta těsnost projeví ve volbě mezi pravicí a levicí (resp. těmi stranami, které se tak označují).
Naopak přímá volba (referendum) tuto vlastnost nemá - otázka zda chcete třeba někde postavit dálnici sama sebe asi těžko zmodifikuje tak, aby se lidé v tom názoru rozdělili na 2 poloviny - narozdíl od politiků jí je výsledek ukradený.
Ještě k těm volbám, chtěl jsem to napsat pod článek Saši Uhlové o objektivitě, zaujala mě tato poznámka:
http://www.realclimate.org/index.php/archives/2012/11/trying-to-shoot-the-messenger/
Představa, že politici nabízejí nějaké ideje, a podle toho buď zvítězí nebo ne, je naivní - je tam zpětná vazba, skrz kterou politici ideje adaptují podle přání voličů. (A pak se vedou nesmyslné diskuse, jak a zda se "politický systém vyprázdnil" - samozřejmě, co jste čekali?)
Stejný jev lze pozorovat i v poměrném systému, kde se pak ta těsnost projeví ve volbě mezi pravicí a levicí (resp. těmi stranami, které se tak označují).
Naopak přímá volba (referendum) tuto vlastnost nemá - otázka zda chcete třeba někde postavit dálnici sama sebe asi těžko zmodifikuje tak, aby se lidé v tom názoru rozdělili na 2 poloviny - narozdíl od politiků jí je výsledek ukradený.
Ještě k těm volbám, chtěl jsem to napsat pod článek Saši Uhlové o objektivitě, zaujala mě tato poznámka:
http://www.realclimate.org/index.php/archives/2012/11/trying-to-shoot-the-messenger/
November 8, 2012 v 7.06
Představa, že politici nabízejí nějaké ideje, a podle toho buď zvítězí nebo ne, je naivní…?
Pane Samohýle, řekl bych, že se mýlíte ve všech třech bodech:
① Přinejmenším v minulosti politici ideje nabízeli (namátkou Robespierre, Bismarck, Masaryk, Lenin, Mussolini, Franklin D. Roosevelt, Adenauer, Aldo Moro, Olof Palme, …..).
② Rovněž nelze tvrdit, že by ty ideje byly bez vlivu na jejich vítězství (či porážky).
③ Takže ta představa není naivní, byť se tak naivnímu pohledu může jevit.
Pochopitelně je také významné, co míníme těmi „idejemi“...
① Přinejmenším v minulosti politici ideje nabízeli (namátkou Robespierre, Bismarck, Masaryk, Lenin, Mussolini, Franklin D. Roosevelt, Adenauer, Aldo Moro, Olof Palme, …..).
② Rovněž nelze tvrdit, že by ty ideje byly bez vlivu na jejich vítězství (či porážky).
③ Takže ta představa není naivní, byť se tak naivnímu pohledu může jevit.
Pochopitelně je také významné, co míníme těmi „idejemi“...
AM
Ano, V MINULOSTI ano. Ale dnes?
Na toto téma nedávno řekl náš pan prezident:
"Stále větší spoutávání našeho života už nepřehledným počtem zákonů, příkazů a nařízení nás demotivuje a činí méně svobodnými. Navíc většinou nejsou projevem skutečné vůle voličů. Prostřednictvím médií se daří prosazovat zájmy malých, ale mocných - a často i mezinárodně propojených - nátlakových a lobbystických skupin, schovaných v různě pojmenovaných nevládních organizacích. Exemplárním případem jejich úspěchu je to, co se událo kolem tzv. obnovitelných zdrojů energie, kdy naše zákony umožnily ničím neospravedlnitelné zisky těm, kteří se při přípravě těchto zákonů dokázali rychleji zorientovat, nebo si je dokonce ušili sobě na míru."
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/projev-prezidenta-vaclava-klause-k-28-rijnu-fjt-/domaci.aspx?c=A121028_155143_domaci_jan
Vynechme teď, co se nám Václav Klaus snaží vsugerovat, a podívejme se, co skutečně říká - jak je možné, že si nějaké tajemné skupiny mohou "šít zákony sobě na míru" a přicházet tak k neoprávněným ziskům na úkor daňových poplatníků???
Pokud vím, tak jediný zákonodárný orgán tohoto státu je Parlament.
Cože nám to vlastně Václav Klaus říká?
Na toto téma nedávno řekl náš pan prezident:
"Stále větší spoutávání našeho života už nepřehledným počtem zákonů, příkazů a nařízení nás demotivuje a činí méně svobodnými. Navíc většinou nejsou projevem skutečné vůle voličů. Prostřednictvím médií se daří prosazovat zájmy malých, ale mocných - a často i mezinárodně propojených - nátlakových a lobbystických skupin, schovaných v různě pojmenovaných nevládních organizacích. Exemplárním případem jejich úspěchu je to, co se událo kolem tzv. obnovitelných zdrojů energie, kdy naše zákony umožnily ničím neospravedlnitelné zisky těm, kteří se při přípravě těchto zákonů dokázali rychleji zorientovat, nebo si je dokonce ušili sobě na míru."
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/projev-prezidenta-vaclava-klause-k-28-rijnu-fjt-/domaci.aspx?c=A121028_155143_domaci_jan
Vynechme teď, co se nám Václav Klaus snaží vsugerovat, a podívejme se, co skutečně říká - jak je možné, že si nějaké tajemné skupiny mohou "šít zákony sobě na míru" a přicházet tak k neoprávněným ziskům na úkor daňových poplatníků???
Pokud vím, tak jediný zákonodárný orgán tohoto státu je Parlament.
Cože nám to vlastně Václav Klaus říká?
Mluví o „skutečné vůli voličů“ – neboť má onu schopnost rozpoznat lépe než voliči sami, co skutečně chtějí, schopnost, která se zdá být typickým privilegiem politiků. Zajímavé na tom je, že dokud se neprocpou do poslaneckých či jiných křesel, tato jejich schopnost je nevyvinutá či přnejmenším (i jim samotným) skrytá.
Klaus také mluví o „zájmech malých, ale mocných“ – a to už je evidentně psychopatologické a má co do činění s jeho charakterem; říká nám tím mj., že on sám se k malým či jejich představitelům nepočítá.
Nicméně: nátlakové (ne nutně „tajemné“) skupiny zkrátka všude existují a fungují v rámci sociálního a třídního rozvrstvení společnosti. Mnoho z nich možná k daňovým poplatníkům patří jen na papíře a fakticky daně neplatí (legálně: dostali daňové prázdniny, nebo – častěji – nelegálně: ignorují zákony nebo je obcházejí).
Tyto skupiny nejsou ani tajemné ani virtuální, nýbrž skutečné, a mají dokonce jména a adresy: Goldman Sachs (u nás Vladimír Dlouhý), ING DiBa (u nás Jiří Rusnok) nebo třeba „Less & Forest“. Ty jsou ale pro Václava Klause nezajímavé, protože jsou sice mocné, ale ne malé – a hlavně neprosazují žádné ekologické či sociální nesmysly.
Leč i tento Klausův (Kalouskův, Mackův, etc,) názor je vyjádřen jako formuluje určitých idejí, podobně jako tomu bylo u Thatcherové nebo jejích odpůrců.
Jiří Dienstbier nabízí jiné ideje než Petr Hulínský (jehož idea se jmenuje taekwondo) a také jiné než nabízejí Klaus nebo Zeman.
Chcete pořád tvrdit, že dnes už politici ideje nenabízejí?
Klaus také mluví o „zájmech malých, ale mocných“ – a to už je evidentně psychopatologické a má co do činění s jeho charakterem; říká nám tím mj., že on sám se k malým či jejich představitelům nepočítá.
Nicméně: nátlakové (ne nutně „tajemné“) skupiny zkrátka všude existují a fungují v rámci sociálního a třídního rozvrstvení společnosti. Mnoho z nich možná k daňovým poplatníkům patří jen na papíře a fakticky daně neplatí (legálně: dostali daňové prázdniny, nebo – častěji – nelegálně: ignorují zákony nebo je obcházejí).
Tyto skupiny nejsou ani tajemné ani virtuální, nýbrž skutečné, a mají dokonce jména a adresy: Goldman Sachs (u nás Vladimír Dlouhý), ING DiBa (u nás Jiří Rusnok) nebo třeba „Less & Forest“. Ty jsou ale pro Václava Klause nezajímavé, protože jsou sice mocné, ale ne malé – a hlavně neprosazují žádné ekologické či sociální nesmysly.
Leč i tento Klausův (Kalouskův, Mackův, etc,) názor je vyjádřen jako formuluje určitých idejí, podobně jako tomu bylo u Thatcherové nebo jejích odpůrců.
Jiří Dienstbier nabízí jiné ideje než Petr Hulínský (jehož idea se jmenuje taekwondo) a také jiné než nabízejí Klaus nebo Zeman.
Chcete pořád tvrdit, že dnes už politici ideje nenabízejí?
AM
November 8, 2012 v 10.45
Ale samozřejmě, že je nabízejí - ale prakticky už ty v podstatě nic neznamenají.
Co třeba biopaliva? Jaký je praktický důsledek téhle akce?
Těžařské firmy jako Shell založily v Brazílii své filiálky, které ročně mýtí miliony hektarů deštného pralesa, dřevo prodávají a na získané půdě pěstují monokultury. Pokud jsou problémy, najímají si řezníky, kteří jsou schopni místní obyvatele upálit zaživa. Pohádkově úrodná půda a nepředstavitelně cenný biosystém se během pár let mění v místo, kde se sotva udrží odolné traviny...
Pro středoevropana nepředstavitelné drancování, které ovšem přináší ten Klausem tolik obdivovaný hospodářský růst.
Ideje dostávají na prdel, jako už dlouho ne.
Ze stran se stávají sekty...
Co třeba biopaliva? Jaký je praktický důsledek téhle akce?
Těžařské firmy jako Shell založily v Brazílii své filiálky, které ročně mýtí miliony hektarů deštného pralesa, dřevo prodávají a na získané půdě pěstují monokultury. Pokud jsou problémy, najímají si řezníky, kteří jsou schopni místní obyvatele upálit zaživa. Pohádkově úrodná půda a nepředstavitelně cenný biosystém se během pár let mění v místo, kde se sotva udrží odolné traviny...
Pro středoevropana nepředstavitelné drancování, které ovšem přináší ten Klausem tolik obdivovaný hospodářský růst.
Ideje dostávají na prdel, jako už dlouho ne.
Ze stran se stávají sekty...
JK
Čtu Váš příspěvek ze středy 7.11. a Vaši ironii opravdu nechápu. Opravdu je třeba řešit, jestli rozdíl 1.8% je těsný nebo velmi těsný? Jestli je dvě stě tisíc "několik desítek tisíc" nebo ne? V mém příspěvku šlo o něco jiného (většinový systém volitelů v jednotlivých státech, který může i malé rozdíly v počtu hlasů převést na velké rozdíly v počtu volitelů a je obtížne predikovatelný). Myslím, že dokonce ani nejsme ve sporu. Váš osobní tón opravdu nechápu, myslím, že tohle ani jeden z nás nemáme zapotřebí.
Samozřejmě, že nejde ani o čistě verbální otázku „těsných voleb“ nebo nějakých desítek tisíc. (A tentokrát čísla tohoto řádu nebyla opravdu zdaleka tak relevantní jako tomu bylo v roce 2000. To koneckonců sám zmíňujete.)
Vaše poučování o americkém volebním systému, o které tedy, jak říkáte, vlastně šlo, není možná tak nadbytečné, jak se jeví na první pohled: pakliže to tady někdo opravdu nevěděl, a to je klidně možné, má aspoň orientační výchozí bod, odkud může postupovat dál. Ba dokonce i nad těmi „desítkami miliónů“ se nakonec dá mávnout rukou; kdo občas nepřestřeluje?
A tak vlastně zbývají ty tenisové míčky.
Možná, že tohle přirovnání v jiném než společenském kontextu obstojně funguje.
V tomto případě je to ale úlet, je to více zavádějící než nějaké nepřesnosti v číslech. Např. proto, že politickou hru není rozumné redukovat na body a sety, na otázku zisků a ztrát. Média právě tuhle nerozumnost (z "dobrých" důvodů, které jsou ale racionální pouze v instrumentálním smyslu) podporují a rozšiřují, a to je vůči mládeži nemravnost. Ta z toho totiž zpravidla "nemá rozum" a v konečném efektu hrozí, že jej už ani nikdy mít nebude...
Ale nebudu to dál dlouze rozvádět. – Pokud by se to chtělo rozvést Vám, rád se dozvím, pakliže to ovšem nebyl jen náhodný (chce se říci bezmyšlenkovitý) slovní obrat, zda si vážně myslíte, že je to „zrovna tak“ a proč.
PS: Ne, taky si myslím, že to zapotřebí nemáme. Ony některé věci vypadají, bez toho, že by tu byl takový úmysl, jako umravňování nebo peskování. U stolu si toho člověk všimne hned…
A ta ironie, mimochodem, není přece adresována tolik Vám osobně, jako spíš názorovému typu, který představujete. Úplně neosobní ale být nelze – to by pak byla samá černá hrůza a šedá nuda.
Vaše poučování o americkém volebním systému, o které tedy, jak říkáte, vlastně šlo, není možná tak nadbytečné, jak se jeví na první pohled: pakliže to tady někdo opravdu nevěděl, a to je klidně možné, má aspoň orientační výchozí bod, odkud může postupovat dál. Ba dokonce i nad těmi „desítkami miliónů“ se nakonec dá mávnout rukou; kdo občas nepřestřeluje?
A tak vlastně zbývají ty tenisové míčky.
Možná, že tohle přirovnání v jiném než společenském kontextu obstojně funguje.
V tomto případě je to ale úlet, je to více zavádějící než nějaké nepřesnosti v číslech. Např. proto, že politickou hru není rozumné redukovat na body a sety, na otázku zisků a ztrát. Média právě tuhle nerozumnost (z "dobrých" důvodů, které jsou ale racionální pouze v instrumentálním smyslu) podporují a rozšiřují, a to je vůči mládeži nemravnost. Ta z toho totiž zpravidla "nemá rozum" a v konečném efektu hrozí, že jej už ani nikdy mít nebude...
Ale nebudu to dál dlouze rozvádět. – Pokud by se to chtělo rozvést Vám, rád se dozvím, pakliže to ovšem nebyl jen náhodný (chce se říci bezmyšlenkovitý) slovní obrat, zda si vážně myslíte, že je to „zrovna tak“ a proč.
PS: Ne, taky si myslím, že to zapotřebí nemáme. Ony některé věci vypadají, bez toho, že by tu byl takový úmysl, jako umravňování nebo peskování. U stolu si toho člověk všimne hned…
A ta ironie, mimochodem, není přece adresována tolik Vám osobně, jako spíš názorovému typu, který představujete. Úplně neosobní ale být nelze – to by pak byla samá černá hrůza a šedá nuda.
JK
Nějak si nerozumíme. Můj příspěvek byl celý o většinovém systému volby amerického presidenta prostřednictvím volitelů. Upozorňoval jsem na některé jeho paradoxy, které řadě lidí u nás nejsou jasné (jako například, jak se z "těsného" vítězství o 1.8% hlasů změní v drtivé vítězství o stovku nebo více volitelů, a proč je tak těžké takové vítězství správně předpovědět). Jako další paradox tohoto systému uvádím (často diskutovanou) situaci, kdy vyhraje někdo, kdo dostane méně hlasů, než jeho oponent (jako se to stalo M.Thatcherové nebo napředposled G. W. Bushovi). Tenisový zápas je jenom názorná ukázka, jak to matematicky funguje - "hraje" se o hlasy volitelů (sety), nikoli o všechny hlasy voličů (míčky). Nic víc jsem tím příkladem říci nechtěl, sport nesnáším, demokracie si vážím a nikoho jsem se nechtěl dotknout. Dobrou noc.
+ Další komentáře