Obama už zvítězil

Jiří Pehe

Barack Obama možná nezvolil nejlépe pořadí priorit svého prvního prezidentského období, ale prosazení zdravotnické reformy a zabránění možnému kolapsu globálního finančního systému jsou i tak velkými úspěchy.

Barack Obama se od svého zvolení prezidentem v roce 2008 potýká s paradoxem: jak být úspěšným prezidentem, když toho nejdůležitějšího zápisu do knih historie už dosáhl tím, že se stal prvním Afroameričanem, který byl zvolen americkým prezidentem? Tento téměř politický zázrak způsobil, že i očekávání spojovaná s Obamou byla naprosto nepřiměřená.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Nemálo Američanů si myslelo, že pokud dosáhl afroamerický politik, jmenující se navíc Barack Hussein Obama, na zvolení prezidentem nejmocnější země na naší planetě, pak snad dokáže všechno. Rychle se samozřejmě ukázalo, že ani Obama, který sám sebe vykresloval ve vztahu k washingtonskému establishmentu jako outsidera, ve skutečnosti nemůže uniknout logice politického provozu v USA.

Nebylo to možné zejména v zahraniční a bezpečnostní politice, kde nejen zdědil od svého předchůdce dvě války, a kde nového prezidenta okamžitě po nástupu do funkce „semelou“ nejrůznější výbory, podvýbory a poradci, jakož i přístup k informacím tajných služeb, které mu dosud byly nedostupné. Možné to nebylo úplně ani v domácí politice, kde Obama zdědil od Bushe největší zadlužení země v historii, to vše umocňováno ekonomickou krizí.

Rychle se ukázalo, že Obama politik, chycený ve washingtonském soukolí, není táž osoba, která dokáže svojí rétorikou rozpalovat davy. Jako politik se ukázal být místy váhavý, příliš akademický. Ve zpětném pohledu se také zdá, že si nenastavil úplně správně priority.

Jako první velkou politickou bitvu zvolil boj o zdravotnickou reformu, což byla v kontextu ekonomické krize a Bushova dědictví zřejmě chyba. Souboj nakonec těsně vyhrál, ale jen za cenu těžkých kompromisů, pokud jde o podobu reformy, a za cenu ztráty podpory mnoha voličů, což následně vedlo k velkému vítězství republikánů ve volbách do Kongresu uprostřed Obamova prezidentství.

Lze přitom argumentovat, že hlavním problémem, který Obama už později nedokázal vyřešit, když bojoval s  republikány o rozpočty, byl daňový systém země, který zvýhodňuje bohaté, a negeneruje dostatek příjmů pro federální vládu. Jde jak o nesmírnou složitost daňového systému, v němž se i zkušení daňoví poradci ztrácí v pralese výjimek a úlev, které zvýhodňují majetné lidi, ale také o celkovou nízkou míru zdanění.

Jinými slovy, mnoho Obamových voličů doufalo, že jeho první kroky povedou ke snížení rozdílů mezi bohatými Američany a těmi ostatními. To se nestalo, takže paradoxně právě během Obamovy vlády vznikla hnutí jako Okupujte Wall Street!

Obama přitom mohl využít jak krize, tak obrovských dluhů, které zdědil od Bushe k tomu, aby argumentoval, že Ameriku nebude možné ozdravit bez vyšších příjmů pro vládu, která by tak nejen mohla začít snižovat zadlužení, ale také by mohla investovat do poněkud zanedbaných sektorů, jako je dopravní infrastruktura nebo školství.

Je sice jisté, že republikáni by tvrdili, že zvyšování daní, a potažmo federálních výdajů, není správná cesta, a že je třeba daně naopak dál snižovat a šetřit na výdajové straně, ale alespoň by Obama i v praktické rovině přenesl spor s pravicí do polohy „věčného“ střetu mezi keynesiánstvím a ekonomickým neoliberalismem. Mohl a měl nabídnout řešení ekonomické situace, které by bylo v souladu s jeho politickou orientací.

Místo toho se Obama pustil do nákladné zdravotnické reformy, kterou bylo možné v kontextu hospodářské a daňové politiky zděděné od Bushe v podstatě financovat jen dalším zadlužováním. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že jeho vítězství v boji o prosazení této reformy je samo o sobě obdivuhodné. Stal se prvním demokratickým prezidentem za posledních 70 let, kterému se to podařilo.

Nemalým úspěchem také bylo Obamovo počínání během prvních fází finanční krize, kdy se jeho administrativě, i za cenu enormního nárůstu zadlužení země, podařilo zastavit - v podobě finančních injekcí do automobilového průmyslu a některých finančních ústavů - dominový efekt, který mohl vést ve svých důsledcích až ke kolapsu globálního finančního systému.

Obama také splnil, co slíbil, pokud jde o ukončení americké vojenské přítomnosti v Iráku, a začal s přípravou na americký odchod z Afghánistánu. Na rozdíl od Bushe, jehož administrativa vystavěla svoji zahraniční politiku na „válce s terorismem“, Obama prakticky i symbolicky (v podobě dopadení Úsámy bin Ládina) tuto válku vyhrál.

Bylo by samozřejmě možné vyjmenovat i řadu neúspěchů, od drtivé porážky demokratů ve volbách v roce 2010 až po nenaplnění slibů zrušit americkou věznici na Guantanamu. Méně zřejmý je neúspěch v oživení ekonomiky, na který rádi poukazují republikáni. Obama zdědil hned na začátku svého prezidentství krizi a zadlužení kolosálních rozměrů. Budeme-li jeho ekonomickou politiku poměřovat hloubkou této krize, nebo ji srovnáme s tím, jak se jí podařilo (ne)řešit v Evropě, je těžké o nějakém výrazném neúspěchu mluvit.

Celkově lze tedy říct, že i kdyby Obama nebyl zvolen prezidentem i podruhé (přičemž jeho nezvolení se při podrobné analýze volebních preferencí den před volbami nejevilo jako příliš pravděpodobné), zapíše se jeho jméno tak jako tak do historie jako jedno z nejvýznamnějších mezi americkými prezidenty. Nikdo už mu nevezme to, že svým zvolením prolomil rasové bariéry i na úrovni nejvyšší politiky a nastartoval tak éru, kterou někteří američtí komentátoři nazývají „post-rasová Amerika“.

Nikdo mu už také nevezme, že jako první v řadě mnoha demokratických prezidentů dokázal prosadit reformu zdravotnictví. A nikdo mu nevezme, že jeho administrativa přijala opatření, kterými zabránila možnému kolapsu globálního finančního systému.

    Diskuse
    "Lze přitom argumentovat, že hlavním problémem, který Obama už později nedokázal vyřešit, když bojoval s republikány o rozpočty, byl daňový systém země, který zvýhodňuje bohaté, a negeneruje dostatek příjmů pro federální vládu. Jde jak o nesmírnou složitost daňového systému, v němž se i zkušení daňoví poradci ztrácí v pralese výjimek a úlev, které zvýhodňují majetné lidi, ale také o celkovou nízkou míru zdanění."
    Jiří Pehe, politolog

    "10% nejbohatších platí přes 70% všech daní a téměř polovina (47%) všech Američanů je neplatí vůbec. Sto milionů - jedna třetina národa - se stala příjemcem takzvanýchentitlement ("oprávnění"), například food stamps-kuponů opravňujících k nákupu potravin."
    Ota Ulč, spisovatel (MFDnes, 3.11., Měl by podruhé vyhrát Obama?)
    November 5, 2012 v 23.56
    Ota Ulč je pravičák
    a antikomunista, pokud vím.

    Fandím Obamovi, Americe, Evropě a sociálnímu státu. Za Romneyho to bude vše horší.
    No a?
    Mně šlo spíš o to, že téměř v jeden den politolog Pehe tvrdí, že USA jsou daňovým rájem pro bohaté, a spisovatel Ulč, že bohatí úpí pod daňovou knutou a vlastně financují 3/4 daňových příjmů.......

    Nevybírá si náhodou každý jen to, co se mu hodí do krámu?
    Jak je to s těmi intelektuály?
    November 6, 2012 v 8.18
    Martin Šimsa / Aleš Morbicer
    Citáty, které vložil Aleš Morbicer jsou zajímavé přinejmenším tím, že jde o hlasy dvou lidí, kteří v USA pobývali.
    S jeho "No a?" musím souhlasit, protože jak připomíná Zdeněk ZBOŘIL:
    „Masaryk říkal: Používáš-li pravicový a levicový, věčně se budeš zmítat v nejistotě, co to pravice a levice vlastně znamená a koho to označuje. To je berlička politického marketingu, že jsme politické spektrum rozdělili na pravicové a levicové, abychom nemuseli vysvětlovat, že myslíme dobré a špatné, a to, co pravice a levice vlastně chce. Slova pravice a levice mají svůj význam v žurnalistické zkratce, jsou stigmatizující podle toho, na jaké straně kdo stojí“

    K Obamovi:

    Daniel VESELÝ
    ① Proč je třeba, aby v amerických volbách vyhrál Barack Obama (http://blisty.cz/art/65881.html)
    ② Barack Obama symbolem změny není (http://blisty.cz/art/41271.html)

    Oskar KREJČÍ
    ③Obama vs. Romney a zahraniční politika
    (http://www.blisty.cz/art/65877.html)
    ④Obama a změna ve světě
    (http://www.vip-vs.sk/clanky-prispevky-blogy/77-krejci-obama-a-zmena-ve-svete)
    DV
    November 6, 2012 v 10.36
    Naprosto příšerný propagandistický text
    Autor zjevně neví, že žádnou skutečnou reformu zdravotnictví BO neprotlačil, jak to kritizuje R. Nader a D. Kucinich. Pehe ignoruje naprosto brilantní kritiky autorů, kteří vyvracejí jeho tvrzení o úspěšném ozdravení US ekonomiky za BO, Paul Street, Dean Baker a řada dalších.

    Pehe ignoruje skutečnost, že BO dle mého soudu zadupal ústavní práva ještě hlouběji do země než jeho předchůdce - má vlastní "seznam smrti", kde figurují jeho "nepřátelé" včetně 17-leté dívky (byl o tom článek v "levicových" New York Times). Jak prohlásil N. Chomsky, G.W. Bush nechal lidi jenom mučit, Obama je rovnou zabíjí. Obama nechal bezpilotním náletem v Jemenu například usmrtit 17-letého chlapce, který se narodil v USA.

    BO schválil kontroverzní zákon NDAA, díky němuž budou moci být i američtí občané uvězněni na "dobu neurčitou". BO zintenzivnil bezpilotní válku nad Pákistánem, otevřel/prohloubil nové fronty boje s terorismem (Jemen, Somálsko..) Zahájil neústavní válku (Libye) atd. atd....

    Dle mého soudu je BO naprosto otřesným prezidentem, nicméně bych ho volil jako ultimativně menší zlo...:(
    November 6, 2012 v 13.9
    Ten výběr je v USA opravdu tristní. Nedával bych to ale za vinu BO, on také musí tancovat, jak jiní pískají. Navíc USA jsou, přes veškeré řeči, velmi konzervativní zemí. Naši zpravodajové tohle mívají zkresleno tím, že nesetkávají s většinovou populací, ale spíše s lidmi z řad intelektuálů a navíc proto, že jsou zpravodajové, tak se před nimi Američané více "hamují". Dnes jsem poslouchal reportáž ČR z USA. Dvanáctiletá holčička tam provedla takovou kritiku BO, že by se od ní mohli učit všichni severokorejští pionýři politickému zápalu. Vyznělo to opravdu otřesně! No a aby bylo všem jasno, kdo že je ten správný pro USA, tak nám to řekla i Olga Blechová-Matušková. Protože, jak řekla, ona ví, že co je vlevo, je špatně a co je vpravo, je správně. A tohle stačí lidem v 21. století k politické orientaci v USA /samozřejmě nejen tam/.
    DV
    November 6, 2012 v 13.29
    Ti lidé jsou skutečně neuvěřitelně hloupí
    Nazývat Obamu s jeho vřelými konexemi s Wall Street a Big Pharma, které mu před 4 lety daly přednost před republikánem McCainem (sic!), socialistou nebo snad komunistou, to je naprosto mimo mísu...
    November 6, 2012 v 13.45
    emigranti (k poznámce Luďka Ševčíka)
    Má zkušenost s českými (ale i ruskými a jinými) emigranty z USA je, že ti (kteří zůstali a neprchli zděšeně zpátky) bývají silně konformní (výrazy "pravicoví" nebo "konzervativní" sice lze také užít, ale něco přitom k vystižení toho emigrantského fenoménu chybí).

    Typické pro ně je, že si stěžují na přílišnou benevolenci své nové země k novým přistěhovalcům, nezdravé poskytování výhod černochům či indiánům (kasina!) a pod., zkrátka jako by neznali větší ctižádost než být pravými Američany.

    Jiří Pehe je v tomto ohledu trochu výjimkou. - Což vůbec neoslabuje námitku Daniela Veselého.
    Je jasné, a nemělo by nikoho udivovat, že odchovanec "Freedom House" píše propagandistické a koneckonců manipulativní články. Jen to dělá inteligentněji než druzí.

    -- A kdyby nebyl Obama (prověřený) "náš člověk", nedali by ho američtí koučové ani na lavičku náhradníků, natožpak aby ho pouštěli na hřiště !!
    November 6, 2012 v 15.33
    Já jsem pane Kopecký právě nějaký čas pracoval s člověkem, který ,myslím asi po čtyř leté emigraci v USA, "zděšeně prchl", jak vy píšete, zpět. Většina emigrantů se kterými jsem hovořil, před i po revoluci, si svou novou destinaci velice vychvalovalo, on byl první, který kritizoval /předtím byl v NSR, k ní tak kritický zdaleka nebyl/. Říkal, že na to, aby Evropan zůstal žít v USA, musel by si vyměnit mozek.
    Ale zpět k tomu Obamovi. Jasně, že to není žádný revolucionář. Člověk má někdy pocit, že se opravdu v USA střídají u vlády Kang a Kodos. Ale přeci jen tam nějaký ten rozdíl je a pro slušnou řádku Amíků je ten rozdíl podstatný.
    November 6, 2012 v 15.56
    Luďkovi Ševčíkovi
    Ano, souhlasím.
    Asi bude dobře častěji si klást otázku - a také se o tom bavit s lidmi, kteří mají osobní zkušenosti (tj. ne turisty a krátkodobými návštěvníky) -, v čem jsou rozdíly mezi Evropou a Severní Amerikou. A také kde jsou, po více než dvou stoletích, pořád ještě společné principy (čímž pochopitelně nemyslím jen kecy o společném křesťanském základu).

    * Když se řekne Čína nebo Indie, bez dalšího předpokládáme, že tu existují veliké rozdíly.
    * S USA možná (?) někdy podléháme klamu, jako by to byla JENOM obdoba evropské kultury, takové jakou ji známe. To nás pak vede k chybným úsudkům, nejen v drobnostech, ale i v důležitějších souvislostech....
    (A úplně jednoduchý příklad pro srovnání:
    Kolik městských lidí dnes nemá pořádně tušení o tom, že a jak se na vesnici žije jinak. Podobné je to se společenskými vrstvami.)
    + Další komentáře