O potřebě radikální levice

Adam Votruba

Vznik radikálně levicové nekomunistické strany by posunul veřejný diskurs více doleva a umožnil by nastolit témata, na která si sociální demokracie netroufá.

V současných krajských volbách zaznamenala komunistická strana nemalý volební úspěch. V části veřejnosti to vzbudilo pohoršení, mnohdy i lehkou hysterii, část lidí to možná pozoruje s jistým zadostiučiněním. Zaslechl jsem nářky některých novinářů nad tím, jak máme krátkou historickou paměť, když 23 let po listopadu „znovu volíme komunisty“. Kladu si otázku, proč se titíž novináři nepozastavovali nad krátkou pamětí neoliberální pravice, která v posledních třiceti letech jakoby dočista zapomněla na Velkou hospodářskou krizi a to, co z ní povstalo. Krátká paměť je zjevně obecným problémem lidstva, to ale není téma, o kterém jsem chtěl mluvit.

Mnozí komentátoři postřehli, že na úspěchu komunistů má lví podíl politika současné vlády a rovněž polistopadová pravicová rétorika. Je tu nepochybná skutečnost, že mnoha lidem se vede v posledních letech podstatně hůře a to i vinou současné vlády. Je tu také antikomunistické paradigma, které umožnilo polistopadové pravici opakovaně vyhrávat volby a diskreditovat celou levici (nejen komunistickou) pouhým odkazem na minulý režim.

Poválečná politika západoněmecké pravice i levice byla chytrá v tom, že se snažila zabránit návratu nacismu vybudováním sociálně spravedlivého státu. Polistopadová politika české pravice stavěla na přesvědčení, že levice jako taková odešla na smetiště dějin a s ní i idea sociální spravedlnosti. Hlasy pro komunisty znamenají možná instinktivní způsob, jak vyjádřit svůj odpor proti současnému establishmentu. Tak dlouho stávající mocenská elita kritizovala komunisty, až jim nahnala ty voliče, kteří jednají podle ne vždy platného hesla: „Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“. (Mimochodem existují lidé, kteří v dobách komunismu vstoupili např. do jezuitského řádu z toho důvodu, že ho komunistická historiografie bezmezně haněla.)

Domnívám se, že volební úspěch komunistické strany je jednou z indicií, které naznačují, že potřebujeme radikální levici, aniž bych chtěl tvrdit, že komunisté jsou nebo by měli být takovou levicí. Potřebujeme radikální levici především z toho důvodu, aby vrátila do veřejné diskuze určitá tabuizovaná témata. Komunisté nic takového nedělají a ani nejsou pro takový úkol vhodní, resp. důvěryhodní.

Uvědomuji si, že se pouštím na tenký led fikce, pokud chci hovořit o neexistujícím a údajně chybějícím politickém proudu, a uvědomuji si také, že to byli často podobným způsobem uvažující intelektuálové, kteří při konkrétní realizaci stranických politických projektů selhávali. Nicméně beru takovouto „publicistickou sci-fi“ jako nástroj, jak cosi říci o současném stavu společnosti.

Problémem současné politické situace je, že sociálně demokratická levice tahá za kratší tanec provazu. Je spíše v defenzivě. Veřejná diskuze jako celek je vychýlena značně doprava a levice při obhajobě svého programu nezřídka musí používat liberálně-ekonomické argumenty. Určitá témata jsou v současném paradigmatu zcela tabu, např. téma opětovného zestátnění některých zprivatizovaných služeb. Přitom nevhodné tabuizování jistých témat může být příslovečnou cestou do pekel. (Projevilo se to za třetí republiky, kdy nekomunistické strany musely každý pokus o nezávislou státní politiku omlouvat s tím, že to v žádném případě neznamená zpochybnění našeho spojenectví se Sovětským svazem. Kdyby toto spojenectví někdo zpochybnil, byla by větší šance dotáhnout věci k lepšímu konci.)

Jaké by to mohlo mít důsledky, pokud by zde existovala radikálnější levicová strana, která by se prezentovala důsledně jako demokratická a zároveň by nastolovala témata, která jsou pro sociální demokracii příliš kontroverzní nebo se jim věnuje jen okrajově? Co by se stalo, kdyby zde byla strana nastolující např. požadavek důsledně státní železniční dopravy? Co by se stalo, kdyby taková strana podepřela vhodnými argumenty požadavek bezplatného vysokého státního školství spolu s odmítnutím jakýchkoliv subvencí pro soukromé školy? A kdyby požadovala razantněji než sociální demokracie progresivní zdanění a omezení sponzorských darů politickým stranám na úroveň výše běžného členského příspěvku?

Patrně by takovou stranu zpočátku média nebrala vážně. V ideálním případě by se stala předmětem osočování z toho, že chce opět znárodňovat. Pokud by však působil její program na představitele pravice jako červený hadr, mohlo by jí to spíše prospět, neboť by se zásluhou svých nepřátel mohla zviditelnit. Částečně by snad mohla těžit z nostalgie po komunistickém režimu, aniž by s ním byla přímo spojena (podobně jako německá „Die Linke“). Přínos by však nemusel být v tom, že by strana tohoto druhu měla šanci získat v brzké době podíl na moci, ale že postupně posune veřejnou diskuzi natolik doleva, aby se zhruba po dvaceti letech stala demokratická levice sdostatek silnou pro uzavírání celospolečensky uspokojivých kompromisů.

Tony Judt ve své knize „Zle se vede zemi“ píše, že podobná témata by měla do hry vracet sociálně demokratická levice. To považuji za sporné. Pokud podstatná část společnosti není na téma zestátnění určitých služeb (kde pro to existují důvody) připravena, pak by mohlo něco takového levici spíše oslabit. Silnou stránkou sociálně demokratické levice byla vždy schopnost uzavírat kompromisy. Problém je, že neoliberální pravice je naladěna poměrně ofenzivně a o dlouhodobé kompromisy nestojí. Souhlasím s Tony Judtem, že v demokratických kompromisech spočívá přednost sociální demokracie.

Existuje však znepokojivá otázka: Nebyl úspěch sociálně-demokratického kompromisu 50. a 60. let dán především tím, že za sociální demokracií stál ještě „zlý muž v pozadí“ v podobě komunismu? Po pádu komunismu se nezměnila jenom ideová pozice sociální demokracie, ale i její pozice strategická.

V současné době je komunismus celosvětově zdiskreditován. Málokde na světě existuje významnější politická strana, která by byla schopna předjíždět sociální demokraty zleva. České komunisty za takovou sílu považovat nelze, byť určitým způsobem levicovější jsou. Tuto úlohu sotva mohou sehrát politické projekty Miloše Zemana a Jiřího Paroubka, pro něž by se v lecčems hodilo jízlivé označení „strany ješitných vysloužilců“. Takový úkol také nemohou už ze své podstaty plnit občanská hnutí, byť i ta jistě mají svůj smysl.

Vrátím-li se obloukem opět k momentální situaci na české politické scéně po posledních krajských volbách, pak bychom mohli pro leckoho překvapivý úspěch komunistů číst také jako varování: Pokud se nám nepodaří nastolit sociálně citlivý celospolečenský konsenzus, pak z toho mohou těžit agresivně naladěné politické síly, přičemž dnešní čeští komunisté jsou jen slabým odvarem toho, co vše se pod takovým pojmem může skrývat. Pokud se nám nepodaří udržet sociální smír, pak nastoupí třídní boj. Obávám se však, že z předáků pravice nikdo nynější situaci takto nechápe.

    Diskuse
    October 18, 2012 v 20.29
    odkud se zjeví radikální levice?
    Úvahy o potřebě (nové) levicové strany se pravidelně objevují již několik let. Naposledy tady Tomáši Schejbalovi odpověděl Petr Šťastný: „Pokud cítíte, že tuto stranu je třeba založit tak to udělejte.“

    Nechci se dotknout ostatních, ale mám pocit, že když toto téma rozvíjejí lidé jako Adam Votruba nebo Michael Hauser, je to důvod zamyslet se nad ním trochu důkladněji.

    Může se začít třeba otázkou: Čím to je, že taková strana od roku 1989 nevznikla.
    Uvádí-li se německá Die Linke jako příklad, případně vzor takové strany, je radno podívat se blíže na vývoj této strany, abychom se neoddávali klamným fantasiím.
    Je překvapivé, a svým způsobem i hodně deprimující, jakým fantasiím – s kladným i záporným znaménkem – jsou lidé schopni se oddávat ohledně KSČM, strany, která jim tady funguje takříkajíc „pod nosem“. Označovat KSČM za levicovou stranu lze s určitou dávkou licence; označit ji za radikální levici by bylo naprostým nesmyslem.

    Adam Votruba má, jako ostatně pokaždé, nejen bystré postřehy, ale také vzácnou schopnost politického myšlení v historických souvislostech.
    Jen bych ho chytil za slovo v té předposlední větě. Při pohledu na Drábka, Schwarzenberga, Bendu a další, bych řekl, že není namístě mluvit o třídním boji jenom v budoucím čase.

    Takže poznámka k té radikalitě:
    Pokud snad české zákony „hlásání“ něčeho takového jako „třídní boj“ či „třídní nenávist“ nějak sankcionují, je to v rozporu nejen s uznávánými a formálně kodifikovanými principy lidských, občanských a sociálních práv, ale především se samotnou realitou v níž žijeme. (Kdo se nad tím dnes zamýšlí? Kdo se ještě dnes zamýšlí nad stupiditou lustračního zákona a nad tím, co všechno jím bylo zamlženo a napácháno?)
    October 18, 2012 v 20.44
    Skutečný třídní boj totiž zakázán není, neboť jak pravil Egon Bondy: Vedou ho kapitalisté proti všem ostatním lidem. Proto nelze zakazovat ani obranu proti tomuto třídnímu boji.
    October 19, 2012 v 10.01
    Jenže jaká je obrana proti tomuto třídnímu boji, paní Hájková? Všechna ta vítězství levice ve volbách nic nezvrátí, přinesou maximálně nějaké kosmetické změny. Vedoucí levicových stran by měli objíždět Evropu a společně ladit programy proti nadnárodnímu kapitálu. Jedině společný postup má šanci na nějaký úspěch. My se můžeme radovat, že v proběhlých volbách uspěla levice, ale co to přineslo? Neoliberální revoluce se nezastaví, bude se jen možná prosazovat nepatrně jiným způsobem. Pravice udělala totiž z levice to, co potřebovala. Stejně jako z odborů v USA v padesátých letech. Zkorumpovala její čelné představitele tím, že ze senátu, parlamentu, krajských a obecních zastupitelství udělala lukrativní joby. Tím jednak zrušila jejich přímou vazbu na voliče /sytý hladovému nevěří/ a navíc je vystavila pokušení zbohatnout i nezákoně, neboť v těchto orgánech se jedná o velké finance. Navíc při rychlosti neoliberálního převratu je i při převzetí vlády v zemi levice natolik ochromena předešlým zadlužováním, nutnosti dodržovat dříve podepsané závazky a tlakem nadnárodních vlastníků většiny hospodářství, že se může pokusit jen o nepatrné přibrždění notně rychlého sešupu. Kapitál se spojil, proletáři se rozdrobili. Tahle cesta skončí v pekle, protože chamtivci jsou sice natolik poučeni, že obranu proti sobě vyblokovali, ale svoji chamtivost nezvládnou.
    October 19, 2012 v 12.21
    ... dřív se říkávalo: "nejsou lidi..."
    Luďkovi Ševčíkovi:
    To, že chybí koordinovaná ofensiva evropské (světové) levice je nad slunce jasné.

    1) Občanům není nic platné pokud se např. předáci Socialistické internacionály nebo "socialističtí" europoslanci na svých zasedáních vzájemně poplácávají po ramenou. Jiří Paroubek se chlubil svými styky se zahraničními (např. rakouskými) socialisty, ale co společně udělali, aby oslovili občany?

    2) Sklony k autismu a narcistickému sebeuspokojení, jež jsou u intelektuálů beztak dost rozšířené, se po svém projevují i v institucích jako jsou Friedrich-Ebert-Stiftung nebo Rosa-Luxemburg-Stiftung. - Co tyto poměrně slušně dotované nadace udělaly proto, aby vznikl a rozvíjel se levicový tisk? Namísto toho vydávají brožury na křídovém papíře. - Internetové portály nikdy nebudou s to nahradit ani tiskoviny ani osobní setkávání lidí.

    3) Masarykova druhdy dělnická , dnes demokratická akademie svého času odmítla poskytovat své prostory Socialistickému kruhu (SOK) s odůvodnění, že to je příliš levicové. (Dnes už se vzájemné vztahy patrně zlepšily.)

    4) Nadace Člověk v tísni vyrábějí tiskoviny o "správné" interpretaci dějin, které nabízejí školám. Přichází snad něco takového i s druhé strany?

    5) Možná se nad tím konečně zamyslí pánové Špidla, Zaorálek a Novotný? Možná pochopí, že nestačí se občas na pódiu ukázat s Bělohradským, Pehem či dokonce s Kellerem? Možná přemluví pana ("přítele"?) Hulínského, aby na dobrou věc pustil chlup z té hromady peněz. ke kterým díky kariéře v ČSSD přišel? .....

    Připojuji upozornění na sérii 17 videozáznamů zachycujících "Dny antikapitalismu 2012":
    * http://www.youtube.com/playlist?list=PL33F7F8FF07FDA850 *
    Mám obavy, zda to v červnu nebylo poslední setkání levice v Galerii Lapidarium......)
    --- Mj. tam Roman Sikora čte své "Pohřbívání" ---
    October 19, 2012 v 19.02
    Pane Ševčíku,
    všechny přece nelze zkorumpovat. Chamtivost přece časem musí narazit na nějaké limity. Píšete "tahle cesta skončí v pekle". Co když má nakonec pravdu Žižek s tím svým: "Sejdeme se v pekle nebo v komunismu"?
    Bojíte se spíš toho pekla?
    October 19, 2012 v 22.28
    Máte pravdu paní Hájková, že všechny nelze zkorumpovat. Na takové se pak používají jiné prostředky. Většina politiků však nemá náturu Jana Husa.
    Slušní lidé nemají ani ponětí, jak je chamtivost motivující a co všechno pro ni jsou tihle, svým způsobem nemocní, schopni udělat. Někde jsem četl a plně tomu věřím, že normální lidé si ani nedokáží představit, jaké zločiny chamtivci konají, takže kdyby jim to někdo vykládal, tak mu to neuvěří. Tím pádem se tomu ani nesnaží zabránit.
    Nebojím se ani pekla ani komunismu. Bojím se ale, že už nás čeká jen to peklo. A je mi nesmírně líto, že místo skutečně smysluplného života, kdy by každý mohl vytvářet to nejlepší pro lidskou civilizaci, čeho je schopen a kdy by jsme se mohli jako LIDÉ kulturně a společensky povznést, jsme v područí malé skupiny chamtivců, která nás nutí produkovat a kupovat nesmyslné výrobky pro zvýšení jejich zisků. Že díky tomuto područí žijeme v 21. století na nižší lidské úrovní, než naši předkové před tisíci lety, neboť slušnost, charakter a morální bezúhonost jsou neznámé pojmy. Že pro cizí zisky se mezi sebou vraždíme a necháváme hladem, nebo nedostatkem lékařské péče, umírat miliony svých souputníků. Raději toho nechám, vždy, když si tohle uvědomím, mám z toho depku. Je mi líto, že musím žít v takovém, s prominutím, posraném světě, v němž se ani nežije, jen přežívá. Možná je vina ve mě, neboť mě nenaplňuje nabalovat si a valit před sebou svoji kuličku. Možná by stačilo nepřemýšlet, nevidět, neslyšet a nechat se kolébat neoliberální propagandou. Vždyť takhle žije spousta i velmi vzdělaných lidí.
    October 20, 2012 v 9.05
    Moc jsem zbytečně všechno okecával. Jiní to dokáží krátce a lépe:
    Budem o něco se rvát,
    až tu nezůstane stát
    na kameni kámen,
    a jestli není žádnej Bůh,
    tak nás vezme země - vzduch,
    no, a potom amen.
    A to všechno proto jen,
    že pár pánů chce mít den
    bohatší králů,
    přes všechna slova, co z nich jdou,
    hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou.
    October 20, 2012 v 10.30
    Ženy musí vyvinout více vlastní aktivity
    Svět se nezmění, dokud se do toho pořádně neopřou ženy. Jenže to by musely přestat se pouze přizpůsobovat mužům, pouze vytvářet jejich doplněk. Většina žen o tom zatím bohužel takhle nepřemýšlí.
    October 20, 2012 v 13.37
    Ženy ostatně dovedou být i velmi radikální, když na to přijde.
    October 20, 2012 v 18.15
    Cherchez la femme ? (Evě Hájkové)
    Byly popsány určité historicko-sociologické fenomény a vzorce chování, např.:

    - výrazné postavení ženy v židovské tradici;
    - historické situace: ženy v husitském hnutí, ve Velké francouzské revoluci, ve španělské občanské válce, v protifašistickém odboji, …..
    - rozdíly v postavení ženy v rodině (a pospolitosti) venkovské a městské – a změny související s vylidňováním venkova;
    - posuny, k nimž ve společenském postavení žen dochází od osvícenské epochy;

    Můžeme sami pozorovat
    - převážně represivní ("ochranářský") přístup v islámské tradici;
    - zatvrzelý odpor katolické hierarchie k ženám (včetně vskutku perverzního mariánského kultu);
    - společenský dopad, jaký měl otevírající se přístup žen k vyššímu vzdělání od 19. století;
    - feminizaci základního školství;
    - že vývoj feministických hnutí má i svá úskalí a slepé uličky.
    atd. atp.

    Bylo opakovaně konstatováno – a těžko to vyvracet – že ženská otázka je součástí otázky sociální (August Bebel, Masaryk, S.K.Neumann, …).

    Když už jste to tedy nakousla, nechcete vysvětlit, proč ženy dovedou „někdy“ být radikální?
    Právě tak totiž mohu tvrdit, že ženy dovedou být radikálně konservativní či bytostně konformní. Anebo úplně jiné. (A to nemyslím jen tu drobnost, o kterou tu nedávno zavadil Martin Profant.)
    October 20, 2012 v 19.53
    Jestli myslíte ten Profantův názor, že ženy umějí být fúrie, tak s tím docela souhlasím. Umějí. Když se zlobí matky, tak to je potom skutečný dies irae. Jinak je pochopitelně jasné, že ženy mohou být různé, samozřejmě i pravicové, konzervativní atd. A samozřejmě nejsou nijak lepší než muži, ačkoliv možná jsou v průměru o něco méně egoistické, méně soupeřivé a určitě méně agresivní, což jsou vlastnosti, které svět potřebuje jako sůl. Soupeřivost a agresivita ovšem nijak nesouvisí s radikálností. Radikálnost spočívá v něčem jiném a zdůraznila jsem ji vlastně jen proto, že článek je o potřebě radikální levice. Myslím si totiž, že ženy mají možná víc důvodů než muži radikálně svět změnit. Že jim tenhle svět zkrátka nevyhovuje víc než mužům a že by se mohly, uměly a měly kvůli tomu i pořádně spravedlivě rozhořčit. A že by mohly začít ten svět aktivně měnit podle vlastních představ. Ale to by se musely nad tím nejdřív zamyslet a představit si, jaký svět by vlastně chtěly. Hodně žen si zatím myslí, že se světu musí prostě jen přizpůsobovat, ale přece jen se to pomalu mění. A nejen v Evropě.
    Já vlastně nevím, jestli mohu nějak mluvit za ostatní ženy, protože patrně nejsem typická žena ani typická feministka. Možná to ani správně nevidím...
    October 21, 2012 v 4.33
    Pro pana Ševčíka (nejen)
    V+W k diskuzi o radikální levici:

    Bereme na potaz učené bakaláře.
    Et item doktory, et item rektory.
    Proč jenom chudák trhan
    patří do žaláře?
    Vždyť mezi boháči
    jsou taky potvory!
    Kdyby nás chudáky lépe znal
    pán král,
    snad by nám odpověď dal.

    Hej, pane králi, nebuď líný,
    vem hadry a di mezi lid,
    poznáš, co je živořit z dřiny,
    uvidíš za den tolik špíny,
    do smrti nebudeš mít klid.

    A vůbec velkomožní páni,
    přijďte se na nás podívat,
    vy páni, kteří jste tím vinni,
    že bída z lidí lotry činí,
    že vlky z lesů žene hlad.

    Myslete si, že jsme jen lůza,
    že se nás nemusíte bát.
    Jednou však popadne Vás hrůza,
    až pod okny vám budeme řvát.

    Hej, křečkové a bařtipáni,
    je čas, budeme účtovat,
    pánové, sami jste tím vinni,
    že bída z lidí vlky činí,
    že nás proti vám žene hlad.

    October 21, 2012 v 7.19
    A já ateistka k tomu přidám citát z Bible pro ty, kteří opakují mantru, že dluhy se musejí platit - slova jednoho z proroků: "Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje. Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevzchopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán vplen..."
    Staří Římané zase říkali: "Kolik máš otroků, tolik máš nepřátel".
    Výrazné nerovnosti mezi lidmi prostě neprodukují nic dobrého.
    October 21, 2012 v 7.41
    Bohumíru Molnárovi
    No, však si Jiří Voskovec za takové názory šel na chvíli sednout do karantény na Ellis Island...... A Werich si to odseděl na Kampě.
    October 21, 2012 v 9.09
    Pro mě bylo šokem, když jsem nedávno dozvěděl, jaké peripetie musel Voskovec v USA prožívat. Padesáta léta byla vyhrocená a plná bezpraví nejen u nás. Ovšem ten strach, který na Západě panoval ze socialismu, pak přinesl alespoň budování sociálních států. Dnes se pánové nebojí ničeho, domnívají se, že mají vše pod kontrolou. Strašákem zvaným Krize likvidují sociální výdobytky předešlých generací. Přitom nejen u nás vzrůstá počet dolarových milionářů. Četl jsem nedávno otřesnou hovadinu nějakého snad ekonoma, který tvrdil, že peníze, o které přichází stát a potažmo všichni ti, kteří to financujeme, prostě zmizely, nikomu na druhé straně nepřibyly. Za takové blbce nás někdo má!
    A když jsme se pustili do citátů, dovolím si můj nejmilejší: "Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí." Domnívám se, že tohle neplatí jen na církev.
    October 21, 2012 v 17.44
    Pene Ševčíku...
    Když vyasfaltujete cestu která nikam nevede, tak ty peníze prostě zmizí. Resp, promění se v ten asfalt, zářivé barvy postranních čar. A možná zbyde i na krásná světla kolem silnice. Ale protože ta silnice nikam nevede, tak prostě ty peníze vyšly nazmar (taky by se účetně dala odlišit investice od spotřeby, ale to by asi bylo nadýl...:-). (a mzdy stavebníků i případný bakšiš pak byl určitě jen menší procento vynaložených nákladů... a to i v zemi, která je na žebříčku TI někde kolem padesátky.)
    October 21, 2012 v 20.32
    ještě k radikalitě žen ...
    Evě Hájkové:

    Narazil jsem na článek "Mateřství pod vlajkou národa" v Novém prostoru.(http://www.novyprostor.cz/clanky/337/materstvi-pod-vlajkou-naroda.html). - docela zajímavé k našemu odbočení od autorova tématu k aktivitě a případné radikalitě žen.
    October 21, 2012 v 21.26
    Je vidět, že v dnešní době se dá namíchat téměř cokoliv s čímkoliv - agresivita s mateřstvím, emancipace s antifeminismem, radikálnost s konzervativismem. Doufám, že něco takového nebude mít úspěch.
    October 22, 2012 v 9.33
    Pane Lobpreisi, jestli byly peníze investovány účelně, či neúčelně, v něčí kapse skončily. O investicích /i zmařených/ a podobných věcech mám nepatrné vědomosti, neboť účetnictvím a ekonomikou se živím už 20 let. V tom případě, který jsem popisoval, šlo zjevně o to, aby ovčané nabyli dojmu, že krize znamená ztrátu pro všechny. Zřejmě aby se utlumil hněv občanů na systém, který by jim ve 21. století vzhledem k obrovskému věteckotechnickému pokroku měl zvýšit a ne značně snižovat kvalitu života. Jenže je to úplně jinak, neboť jak víme z historie, krize vždy byla využitá někým pro zbohatnutí. A není těžké na netu zjistit, ke kdo na ní vydělává.
    October 22, 2012 v 9.48
    Pane Ševčíku
    Já nepochybně souhlasím s tím, že na čemkoli (i krizi) se dá vydělat. Docela by mne ale zajímalo, zda souhlasíte s názorem, že pokud se staví silnice z bodu (a) do bodu (b), tak je mnohen méně těch, kteří prodělali. (Tedy, že alespoň nějaký užitek z toho měli všichni...). Váš názor by mě zajímal právě jako člověka z oboru. Na stránkách DR se totiž často setkáváme s názorem, že když někdo vydělá, musí jiný prodělat. Myslím, že by se tu našlo i pár jedinců, kteří by si mysleli, že obě dvě strany rovnice si musí být rovné. Ale tak to přece není, ne?
    October 22, 2012 v 11.58
    Podle čínské filosofie při každém obchodě musí jedna strana prodělat a druhá vydělat. Tato filosofie je mnohem starší a tedy i praxi prověřenější, než filosofie Západu, která se snaží navodit onen pocit, že v obchodě vydělají obě strany. Já se kloním k té čínské, protože to jednak z logiky rozumu, jednak ze hry čísel přímo vyplývá. Tohle je věc neměnná. Takže se s tím musíme smířit a hlavně usilovat o to, aby prodělek ze strany státu, zaměstnanců a dalších oškubatelných skupin byl co možná nejmenší. Užitek z toho by pak relativně mohli mít všichni, jedni z toho, že si vydělali, druzí z toho, že prodělali málo.
    October 22, 2012 v 14.05
    Děkuji za sdělení názoru pane Ševčíku. Jsem o to raději, že se rozchází s mým....
    Čínskou filosofii moc neznám (koneckonců asi bude trochu jiná zen-budhistická a taoistická, abych zmínil ty dvě, se kterými mám nějaké osobní zkušenosti), dovolil bych si tedy oponovat alespoň proti té "logice rozumu" i "hře čísel" následujícím příkladem:
    Když máte Vy hodně hrušek a já hodně jablek, můžeme je mezi sebou vyměnit a tou směnou získáme oba (protože toho svého máme furt hodně, ale navíc jsme získali něco nového, co jsme neměli a chtěli).
    Přiznám se, že tento model považuji za velmi důležitý pro jakékoli další ekonomické úvahy... a mám pocit, že většina ekonomů jej bere stále za platný.
    (Možná z hlediska hodně pečlivě vedeného účetnictví na tom prodělalo sluníčko a příroda vůbec, ale uznejte sám, že slunce do země už "investovalo" hodně a zatím po nás nechce zpět ani nominál ani kupony... :-).
    Mimochodem, pokud bych přistoupil na Vaši představu ekonomiky jako uzavřeného systému (a tedy "hry s nulovým součtem"), myslím, že bych se dostal do světa ve kterém by bylo velmi obtížné řešit základní etické otázky. (protože by to vždy bylo něco za něco). "Můj" svět připouští, že existují řešení, na kterých můžeme vydělat oba... a musím se přiznat, že zatím pevně doufám, že tento náhled není v rozporu s pozorovaním. A přiznám se, že v takovém světě bych rád žil i nadále... taky proto, že bychom v něm mohli žít oba společně a nebýt přitom bratr bratru (ani sestře) vlkem.
    October 22, 2012 v 15.33
    Trochu do toho zamotáváte směnný obchod, pak etickou stránku věci atd. Já jsem v rozhořčení nad tvrzením onoho "ekonoma" napadal, že vydané peníze se na druhé straně nikde neobjevily. V účetnicví je vždy má dáti/dal. Jestliže někdo platí vysoké úroky ze státního dluhu, pak musí existovat někdo /a to konkrétní osoba - fyzická, právní/, která tyto peníze bere. Ztratit se může půl státního rozpočtu, ale jen papírově, vždy musely někomu doputovat. Většina ekonomů, o kterých se zmiňujete, nehraje s lidmi poctivou hru. Kdyby jí hráli, nesnažili by se z ekonomie dělat astrologii. Jejich ekonomické analýzy by byly přehledné, přesné a hlavně k věci. Jenže tyto analýzy by znamenaly ránu do vazu současnému ekonomickému systému. Z mnoha různých důvodů by dokázaly jeho neefektivitu a krátkodobost. Ti, kteří na tomto systému vydělávají, takové ekonomy nepotřebují. Nepotřebují veřejné publikování státního rozpočtu v hlavních médiích, nepotřebují jeho podrobný rozpis. Už jen to by je usvědčovalo ze lží. Proto u nás vykladačství ekonomických tabulek zprostituovalo, stejně jako novinářská práce. Já také nechci žít ve světě, kde je člověk člověku vlkem. Jenže k tomu nestačí zavřít oči a nepřát sluchu těm, kteří mi ukazují opak.
    October 22, 2012 v 16.29
    Kéž by to tak bylo...
    Snažil jsem se sělit, že za etický považuji pouze takový obchod na kterém vydělají obě strany. A snažil jsem se ukázat, že takový způsob obchodování je prakticky možný.
    Ale samozřejmě s Vámi souhlasím v tom že existují i obchody (=směny), kdy jedna strana vydělává mnohem více než ta druhá. Dokonce může občas jedna strana i prodělat.

    Možná by bylo zajímavé pozorovat, ve kterých případech je příčinou výše zmíněného nepoměru regulace (či jiné selhání trhu) a kdy jde o pouhé využití neodstatečně informované druhé strany (což - samo o sobě nemusí být neetické - i v tom případu s jablky a hruškami.... mě osobně asi zrovna nebude vadit, pokud Vám dám třeba o 3 jablka víc, než by byl "optimálně spravedlivý" směnný kurz...)

    Podle mne v komerční i nekomerční sféře lépe uzavírají obchod dobře informovaní partneři. Zejména to pomáhá udržet ten partnerský vztah dlouhodobě.

    Takže si nemyslím, že bych zavíral oči... já se právě naopak snažím je nezavírat a nacházet ty možnosti výhodné pro všechny.

    October 22, 2012 v 17.47
    Pan Lobpreisi, vy máte víru, že to je tak, jak to píšete. Že existují obchody, na kterých vydělávají obě strany. Já vím, že to není možné. Pokud tím narušuji vaši víru, která vám přináší klid na duši, tak se omlouvám. Bez ironie, věřte mi. Jen bych chtěl pro upřesnění uvést, že není nikde dáno, že vydělat musí jen prodávající. To ani náhodou. Ale obě strany to být nemohou.
    October 22, 2012 v 17.48
    ...a pane Ševčíku
    ...ještě k mému příkladu se silnicí, já to asi napsal nesrozumitelně.... Když stavím silnici, přijde mi normální zaplatit bagry, asfalt, kopáče, stavebníka, projektanta, atd. Ale snažil jsem se vysvětlit, že když silnice vede nějak smysluplně, ty vynaložené náklady přináší další užitek a nevyšly nazmar.
    Ale pokud postavím silnici, co končí uprostřed lesa, tak se ty peníze opravdu skutečně ztratily.
    Od lidí je snad lze ještě získat zpět (a to i od těch kopáčů), asfalt jde možná taky ještě vytrhat a použít. Ale propálené pohonné hmoty už zřejmě zmizely úplně.
    Tak já se domnívám, že ten ekonom myslel toto...
    October 22, 2012 v 20.28
    Prosba
    nemohl byste mi prosím pane Ševčíku poslat odkaz na ten článek?
    October 23, 2012 v 15.29
    Já se omlouvám za pozdní odpověď, měl jsem dost práce. Odkaz vám bohužel poslat nemohu, už přesně nevím, jestli jsem to četl v novinách, nebo na netu. Takže bohužel.
    October 23, 2012 v 18.14
    Nic se neděje...
    každopádně díky za rozhovor... a tady posílám článek, co myslím celkem souzní s mým názorem, kdyby se Vám na to třeba někdy chtělo kouknout: http://www.mises.cz/clanky/racionalni-rozhodovani-a-smena-41.aspx
    + Další komentáře