Není na čase zakázat politickou reklamu?
Milan HanyšPolitická reklama zapleveluje veřejný prostor, ohlupuje, polarizuje a strany činí závislé na bohatých sponzorech. Nebylo by lepší, kdyby byla prostě zakázána? Politici by nás museli přesvědčovat jinak: činy, diskuzí, nebo kvalitním programem.
Miliardář Karel Janeček je sice podivín a některé jeho nápady na reformu politického systému jsou spíše pošetilé nástřely, které je lepší ani nedomýšlet, leč na jednom bych se s ním shodl: politickou reklamu by bylo nejlepší zakázat. Když máme zakázanou reklamu na tabák, proč nezakázat, či neregulovat také placenou reklamu politických stran? Pro takovou regulaci lze nalézt hned několik argumentů.
Politická reklama - k čemu?
Za prvé, reklama na politickou stranu škodí zdraví. Jako přivandrovalec do velkoměsta každodenně trpím tím, že obličejům, které vídám z televizní obrazovky, internetu, nebo novin, nemohu uniknout ani v metru. Všude se na člověka valí známé obličeje a prázdné slogany. Vlastně nejlíp je mi, když jsem před volbami někde na venkově, či v zahraničí a přijedu si jen na den odvolit. Člověk už pak jen otevře schránku narvanou letáky a s úlevou hodí všechny ty drahé povoskované papíry do koše. Takže první argument zní: škodí zdraví a životnímu prostředí, zvyšuje tlak, může způsobit pád na eskalátoru, škobrtnutí v tramvaji, u slabších povah nevolnost, nervové tiky, nebo migrénu.
Druhý a daleko vážnější argument je ten, že taková reklama v několikerém ohledu škodí demokracii. Předně je strašně drahá a strana, která se chce vůbec dostat do parlamentu, dnes potřebuje desítky milionů. Jistěže potřebuje také nějaký nápad, charismatickou osobu atd., ale bez obrovské kupy peněz se neobejde žádná. Možná jen partaje protestní jako komunisté, nebo generační jako piráti potřebují trochu méně. Standardní politická strana bez velkého balíku peněz nemá šanci.
Nákladné kampaně a transparentní financování
méně „sebepropagačních“, „nadživotněvelikostních“ propagací v politice, tím více demokracie.
Je otázkou, zda politická strana, která neumí dobře zorganizovat volební kampaň, je schopna splnit úkol mnohem náročnější - dobře spravovat zemi. Autor článku chce omezit možnosti politické reklamy, ale tím také omezí možnosti, aby strany předvedly své schopnosti, jak umí řídit volební kampaň a jak mohou v budoucnu řídit stát.
Jistě by šlo jmenovat i opačné případy, zejména politických stran na jedno volební období, kdy strana relativně dobře zvládla volební kampaň, ale v parlamentu a ve vládě se neosvědčila, voliči sami jejího zvolení litovali.
Uvedl jsem tedy rozporuplný vliv politické reklamy na výsledek politické strany, a proto se přikláním k tomu, že je lepší nezasahovat do svobody politického soutěžení.
Autor článku dělí politickou reklamu na tu, která by měla být povolena, a zakázána. Zakázat chce například billboardy. Jistě by to nějaký účinek mělo, ale dá se to částečně důvtipně obejít; politická strana se tajně domluví se svým spřáteleným subjektem, který billboardy objedná za ni, a tam se bude místo politické strany propagovat jiný produkt tak důvtipně, že se tím zároveň budou propagovat programové myšlenky té politické strany... Politické strany a jejich příznivci by u všech zákazů našli vychytralé způsoby, jak je obejít.
Autor článku dále rozlišuje placenou a neplacenou kampaň, ovšem není jasné, jak se rozezná placená a neplacená kampaň. Například „když si soukromá osoba dá do okna volební plakát své oblíbené strany“, považuje to autor za neplacenou kampaň. Co když ale politická strana uplatí nebo alespoň vyzve občany, aby si nalepili na okno její plakát? Mnoho recesistů to udělá i zadarmo nebo za pár korun, a i kdyby takové uplácení bylo zakázané, je těžko prokazatelné a dalo by se obejít...
Autorovi článku se nelíbí, když se na něj kouká politik z každého billboardu, ale jak se mu bude líbit, až na něj bude koukat politik z každého okna? Politické strany přece ve vlastním zájmu vybírají takové formy politické reklamy, které jsou pro její potenciální voliče nejpřijatelnější a nejméně odpudivé. Ale jestliže se možnosti politické reklamy omezí, budou muset přistoupit k takovým formám politické reklamy, které budou pro občany méně přijatelné a více odpudivé.
Na Deníku Referendu jsem se setkal s mnohými diskutéry, kteří neunesli neúspěch jimi favorizovaného politického směru, nesportovně ho svádějí na špatná pravidla voleb, hledají naprosto nesmyslné a vylhané chyby, ba zločiny u politických protivníků, a dokonce popírají demokracii v naší zemi. Jestliže se přidají zákazy (navrhované v článku) do volební kampaně, budou mít tito nefér lidé další záminky, jak křivě obviňovat politické protivníky z nedodržování a obcházení těchto zákazů. I samy politické strany budou mít další prostor k obviňování svých konkurentů z nedodržení a obcházení nových pravidel, což k politické kultuře určitě nepřispěje. Místo debaty o politice, programu a problémech občanů se bude debatovat o dodržování pravidel. Čím jednodušší pravidla a čím méně zákazů, tím lépe.