Původně jsem šéfredaktorovi Deníku Referendum slíbil, že nebudu psát o politice. Má pro to dva důvody, politický glosátor by napsal, že klíčové. Předně se nechám snadno oblafnout, stačí mi to dobře naservírovat, a pak už v tom mám guláš. A pak mám sklony mít rád i vyloženě kontroverzní osobnosti, tak nějak napříč politickým spektrem a někdy je mi jich líto, že se k nim veřejnost a strana nechovají zrovna uctivě. Bylo mi líto Jiřího Paroubka, který nepochybně byl slušnou politickou postavou, jen mu ujelo a zbytnělo ego, ale takových znám z mimopolitického života tolik, že bych se musel stýkat jen sám se sebou, což by ovšem mělo za následek hypertrofování vlastního „já“.

A pak je tu Vondra a Promopro, pletu se zřejmě kardinálně, nějak se mi nezdá, že právě tento Saša nemá lidskou tvář a je to prvotřídní pražský gauner, mně se jeví, že to na něj ušil Miroslav Kalousek. Ale vím já. Tak jsem Patočkovi řekl v hospodě, kde jsme domlouvali tyto sloupky, což mimochodem po zveřejnění vzbudilo šílenou vlnu rozhořčení, jakoby se dobré věci domlouvaly jinde, než v hospodě a jako kdyby člověk s velkými projekty nepřicházel vždy trošku pod vlivem alkoholu, že nebudu o politice psát. Výše uvedené vás o správnosti tohoto kontraktu jistě přesvědčilo.