Ptám se sám sebe, co mne na letošní kampani vlastně zaujalo, jestli jsem byl něčím překvapen. Chvíli přemýšlím, ale nic mne nenapadá. Čekal jsem ji více inovativní, občas se sice blýskl vtipný slogan nebo pěkná fotografie kandidáta, ale to je tak vše. Sympatické bylo upozorňování zelených na nesmyslnost předvolebních průzkumů, ale před čtyřmi lety jim nevadily. V každém případě doháníme zavedené demokracie ve způsobu oslovování voličů, například stoupá podíl negativní reklamy. Občanští demokraté se jí ještě před čtyřmi lety vyhýbali, dnes ji využívají velmi intenzivně. V některých zemích tvoří negativní reklama šedesát až osmdesát procent z celé volební kampaně.

Letos se ukázalo, jaký význam mají v politice peníze. Nemám na mysli pouze Věci veřejné, ale i další subjekty. Když jsem jel minulý týden z Uherského Hradiště do Olomouce, zkusil jsem v určitém úseku počítat billboardy politických stran. Z obce Spytihněv po Otrokovice jsem jich napočítal téměř padesát. Polovinu jich měla sociální demokracie, Zdeněk Škromach za sebou třeba i pětkrát po pár metrech. Ta rozhazovačnost na mne nepůsobila dobře. Sociální demokracie v čase krize.