Regulace politické reklamy v České republice
Petra HavlíkováPravidla propagace politických stran jsou v českém prostředí spíše volná a žádoucím krokem by bylo zavedení její regulace. Ta by však mohla přinést mnohá nová nebezpečí.
Případ statečného brněnského řidiče městské hromadné dopravy Josefa Prokeše otevřel širší téma, než by se mohlo zdát. Účelem tohoto textu není vracet se ke kauze, která doufejme sama o sobě dopadla dobře — řidič a otec, který jen tak neohne svůj hřbet, nebude muset jezdit s autobusy s přinejmenším necitlivou reklamou a dopravní podnik města Brna se bude zabývat svým etickým kodexem reklamy.
Je politická reklama regulovatelná?
Díky kauze se ale otevřel prostor bavit se o ještě těžším tématu — regulaci politické reklamy. Zákon o regulaci reklamy, který se zaměřuje na reklamu podnikajících subjektů, se té politické záměrně nevěnuje. Upravuje pouze situace, v nichž by někdo svou reklamou napadal něčí politické přesvědčení, a stanovuje zákaz šíření anonymních oznámení týkajících se voleb v době od jejich vyhlášení do ukončení hlasování.
V roce 2015 byl také novelizován zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který zakazuje takzvané „politické obchodní sdělení“, které definuje jako „sdělení, jehož cílem je přímo nebo nepřímo propagovat politickou stranu, politické hnutí nebo politika, vytvořit nebo podpořit obraz vnímání politické strany, politického hnutí nebo politika, zvýšit šanci politické strany, politického hnutí nebo politika na úspěch ve volbách nebo ovlivnit postoje, chování či motivaci občanů jako voličů.“
Volební zákon o volbách do Parlamentu České republiky pak v rámci etických požadavků stanovuje, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě. O kandidátech, kandidátkách a politických stranách nebo koalicích zejména nesmějí být zveřejňovány nepravdivé údaje.
A to je v podstatě k regulaci politické reklamy všechno.
Dá se říct, že česká regulace politické reklamy je soustředěna převážně na formu, tedy regulaci toho, kdo, kde a jakým způsobem může politickou reklamu mít. Méně už na obsah, jemuž dává pouze neurčité mantinely čestnosti a poctivosti. A má k tomu velmi dobrý důvod: omezení politické soutěže může být v právním státě nebezpečnější než kdekterá politická reklama, jež by se ostatně měla diskvalifikovat sama. Zákony zkrátka odrážejí předpoklad, že přece nikdo nebude volit stranu, která chce přes palubu vzdělávacího systému házet děti.