„Je to typická zamindrákovaná nešťastná ženská, tak tři roky ji žádnej chlap nevopíchal.“ To si vyslechnou ženy, které vidí svět jinak. Které si uvědomily, že žijeme ve stereotypech a škatulkách. Že žijeme ve světě, kde ženská práva jsou daleka rovnosti těm mužským, ve světě, kde ženské tělo je věc veřejná. V ujišťování, že když ona říká „ne“, znamená to „jo“ a že když si vezme krátkou sukni, chce si „zapíchat”.

Protože já sama jsem byla jako mladá žena znásilněna opilým mužem, protože to byl chlap jak hora, navíc můj šéf, držela jsem hubu a krok a myslela si, že to byla moje vina. Ten pocit vnitřní špíny bych žádnému chlapovi nepřála zažít.