Veřejný prostor bude v nejbližích měsících zcela jistě opanován různými podobami předvolebního boje — v říjnu se Česká republika dočká voleb senátních a krajských, na počátku roku 2013 pak přijde první přímá volba prezidenta; svoji roli v kampani pochopitelně hrají i aktuální témata jako církevní restituce nebo další zvýšení DPH. Ulice se plní billboardy, kandidáti a kandidátky vyrážejí „do terénu“ lovit hlasy a média mají v končící okurkové sezóně zase o čem psát.

Odpovědnost proti spravedlnosti

První věc, která jen trochu všímavého čtenáře udeří do očí při letmém pročtení titulků článků vztahujících se ke kampani, je zcela odlišná prezentace témat zejména dvou největších parlamentních stran — ODS a ČSSD. „Darujete miliardy církvím a berete je rodinám, útočí v kampani ČSSD“. „ODS nabídne „šanci pro zodpovědné“, kampaní míří proti populismu levice“ - dva ilustrativní příklady za všechny, jen shodou okolností oba z portálu idnes.cz. Na jedné straně tu máme agresivní, doslova útočící ČSSD a na straně druhé ODS s rozvahou nabízející zodpověnost a odsuzující „populismus levice“. Není těžké uhodnout, která ze stran více konvenuje spíše pragmatickému, neemotivnímu a údajně také neideologickému vkusu spojenému s českou politickou kulturou, již média přijala za svou.

ODS ve svých prohlášení i kampaních často používá hesla, která působí velmi „racionálně“, „rozumně“ nebo právě „odpovědně“, což pochopitelně vytváří falešně neutrální dojem, který se pak odráží i v mediálním diskurzu. Přece jen sociálně-demokratická, ale vlastně i obecně levicová „spravedlnost“ v sobě z hlediska onoho rozumně-neutrálního ideálu pojetí politiky skrývá určitý normativní i regulativní apel. A ten se s představou rádoby neideologické politiky jednoduše neshoduje.

Ošklivý populismus?

Populismus se stal novým oblíbeným „sprostým slovem“, co se hodnocení kampaně týče. Populistická kampaň je taková, která nastoluje neadekvátní témata. Populistická kampaň je taková, která staví na líbivých heslech a tématech, obvykle spíš konkrétních než systémových opatřeních. Populistická kampaň se chce zavděčit lidem.

Na místě je pochopitelně otázka, co je tak špatného na tom, že ta či ona politická strana nějakým způsobem tématizuje problémy rezonující ve společnosti. Copak není politická reprezentace odpovědná svým voličům?

Populismus jako hanlivé označení ale zájem „masy“ obvykle automaticky staví hluboko pod to, co by se dalo označit jako zájem elity — zejména „vševědoucí“ politické elity s armádou odborníků v zádech, ale možná i elity, kterou v sobě v jistém slova smyslu mohou vidět právě mediální „hlídací psi“. Je poněkud paradoxní, že i tak se v politických debatách velmi často ozývá hlas po vyslyšení „zdravého selského rozumu“. Že by snaha o zakrytí rozevírání propasti mezi lidmi a jejich politickými zástupci, či jejich proměna ze zástupců na „delegáty“?

Titulků sympatizujících s kampaní ČSSD se od českých médií v nejbližší době nejspíš nedočkáme, ale ne proto, že by tak narušila svou snahu o vyváženost informací. Pravým důvodem je spíše zakořeněná představa o tom, že (minimálně deklaratorně) „rozumné a odpovědné“ znamená také správné a neutrální. A zejména ne populistické.