Člověk slabšího rozumu, který si navíc nepamatuje dobu předlistopadovou ani léta spojená s výstavby prvních dvou bloků Temelína, by si snad mohl myslet, že naprosto náhodně jsou v UDÁLOSTECH na ČT a ve ZPRÁVÁCH na Nově, ale někdy třeba také v seriózním a kvalitním pořadu Reportéři ČT vysílány několikaminutové klipy vychvalující jadernou energetiku. Hloupější člověk by se mohl také domnívat, že každý druhý večer, opět v hlavních zprávách, jsou výmysly jaderných expertů a odborníků z ČEZka o údajné „škodlivosti“ slunečních a větrných elektráren vysílány pouze „náhodou“. Bohužel však ódy na jádro a minuty nenávisti k „větrníkům“ a „slunečníkům“ samozřejmě náhodně vysílány nejsou.

Ve své podstatě otřesná a námi všemi placená reklamní kampaň na zastaralou a nepotřebnou jadernou technologii, jíž jsme zde s celou českou veřejností svědky, pouze ukazuje, kam až dospěla arogance a moc jedné jediné energetické firmy, která dnes suverénně ovládá svými penězi nejen koaliční a opoziční politiky, ale také většinu tzv. veřejnoprávních a soukromých médií.

O to více překvapivé v této tristní situaci, kdy lidé civí na rozumování manažerů a vazalů jediné firmy a poslouchají z rádia jejich podivné a ničím nepodložené vývody o zářné budoucnosti jádra, je mlčení naší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a také všech těch, kdo si dnes uvědomují, že víra občanů − ovčanů v tuto firmu a povinná nenávist ke všemu, co si tato firma v  ČEZku nepřeje, je cestou do pekel jak pro naši demokracii, tak pro demokratický dialog o zásadních otázkách, které se týkají naší země a života v ní v budoucnosti.

Dnes ničím a nikým neomezená státofirma, disponující spoustou prostředků a neotřesitelnou přízní nejvyššího ústavního činitele, si tak u nás dnes opravdu nejenom dělá, ale také říká veřejnosti co chce. Propracovaný program vymývání mozků, který u nás již nejméně třetím rokem i prostřednictvím médií veřejné služby provozuje, je pochopitelně začátkem něčeho, co sice v České republice vůbec nepotřebujeme, avšak za co jednou pořádně zaplatíme.

Je v dané situaci z hlediska fungování demokracie hanebné, že nejenom většina soukromých médií a novin u nás, ale především média veřejnoprávní neposkytují adekvátní prostor k prezentaci firmou neposvěcených názorů a pohledů na zásadní otázky týkající se budoucnosti české energetiky, a tím i kvality života občanů v budoucnosti.

Čezké sny o jádru a skutečnost

Dávno předtím, než vybouchla Fukušima − v roce 2002 − se výstavba jaderných reaktorů ve světě dostala na historické minimum. I v tomto čase si však několik ČEZkých „jaderných expertů“, kteří konečně spustili celkem 7x(!) oproti plánu předraženou a o deset let opožděnou, avšak pouze polovinu Temelína, stouplo bez náznaku jakéhokoliv ostychu (a samozřejmě také bez jakékoliv omluvy) před kamery televizí a mikrofony rozhlasových stanic a před celou českou veřejnost a lhalo lidem bez zardění o „renesanci jaderné energetiky“, o „zlevňování jaderné technologie“ a také o „vyřešení problému ukládání jaderného odpadu“…

To všechno v době, kdy v Evropě a ve světě pomalu již začínal masivní odstup od jádra ve prospěch ekologických obnovitelných zdrojů energie a rozestavěnost jaderných zdrojů se držela na stabilní velmi nízké úrovni − třeba i díky faktu, že některé americké jaderné elektrárny, které se měly po 40 letech provozu již uzavírat a odstavovat, byly ještě ve stadiu rozestavěnosti… O nákladnosti těchto projektů v zemi do značné míry ovládané a vlastněné státofirmou však v našich médiích opět nepadlo ani slovo…

Naši „jaderní experti“ a jejich žáci, odchovaní postkomunistickým školstvím, se prostě svých snů nemínili (a i nadále nemíní) vzdát a svoje teze naučené z učebnic energetiky z 50. let minulého století hlásali i nadále, třeba také ve chvíli, kdy bylo jasné, že za dle nich „moderní, špičkový a levný“ projekt společnosti AREVA ve Finsku zaplatí Finové této francouzské firmě nejméně o 100 % víc, než bylo původně domluveno, a že se jeho spuštění oproti plánu nejméně o pět let opozdí…

Zavírání jaderných elektráren a odstupování celých zemí od centralizované, nebezpečné a předražené (a jak je dnes více a více patrné samu podstatu demokracie ohrožující) jaderné technologie samozřejmě pokračovalo a pokračuje zrychleným tempem po havárii jaderných zařízení v Japonsku v důsledku zemětřesení na začátku roku 2011.

Nadšení z jádra ve světě ostatně ochabuje také proto, že problémů kolem dávno již odstaveného havarovaného reaktoru v Černobylu neubývá, jak by si ČEZští experti zajisté přáli, ale spíše naopak přibývá…

Uvedené skutečnosti měly být a mají být i nadále před českou veřejností pokud možno utajeny. Obyvatelstvo je třeba strašeno vysokou cenou energie v důsledku zapojování nových obnovitelných zdrojů energie. Fakt, že Německo (které již dávno vsadilo na obnovitelné zdroje energie a odstavilo jenom letos 9 jaderných elektráren) elektrickou energii pro koncové zákazníky v poslední době zlevňuje, není samozřejmě manažerům ČEZu příjemný. Česká veřejnoprávní média a novináři i nadále poslouchají na slovo a odpůrcům zastaralých a megalomanských koncepcí firmy neposkytují prostor. Zřejmě „dobře vybraná“ Rada pro rozhlasové a televizní vysílání mlčí také…

Nepřítel naší zářné budoucnosti je jasný - jsou to OZE!

Česká republika je do značné míry závislá na dovozu energetických nosičů ze zahraničí. Dovážíme zemní plyn, ropu a ropné produkty, jsme závislí na uranu, který se pro nás těží v Kazachstánu a obohacuje se na palivo pro jaderné bloky Temelína a Dukovan v Rusku. V podobné situaci se octla celá řada zemí a ty se snaží svoji energetickou závislost na dovozech snížit.

V ČEZku se však státofirma a jí poddaní politici a podílníci (možná také v této souvislosti stíhatelní za velezradu, nebo braní úplatků) rozhodli vykročit jiným, přesně opačným směrem − totiž naši závislost na jiných a politicky i někdy docela nestabilních zemích pokud možno zvyšovat a prohlubovat.

První vážný pokus o jakousi energetickou nezávislost pomocí fotovoltaiky se povedlo kvůli jediné chybě v jinak dobrém zákoně (jednalo se o nemožnost státu pružněji reagovat na snížení cen fotovoltaické technologie) prakticky v zárodku zlikvidovat.

Na likvidaci celého odvětví obnovitelné energetiky se státofirma s plnou vehemencí začala podílet zejména ve chvíli, kdy si její jaderná kohorta uvědomila, že se zde skýtá zřejmě poslední šance, kdy může doslova pootočit kolesem dějin o několik desetiletí nazpátek.

To, že ekologicky přijatelná energie z fotovoltaiky zlevnila v průběhu nějakých 6 let téměř na jednu pětinu, se pro firmu provozující řadu špinavých hnědouhelných a dvě jaderné elektrárny stalo paradoxně důvodem k zahájení hysterické a nevybíravé kampaně plné polopravd, lží a poplašných zpráv s cílem oblafnout ještě alespoň jedenkrát důvěřivou českou veřejnost a přece jenom prosadit staré jaderno-uhelné plány jako vystřižené z pětiletek budování socialismu.

Frustrovaní lidé pohádce o rozvrácených rodinných rozpočtech pro matky samoživitelky kvůli fotovoltaice bohužel velmi snadno uvěřili. (Mnohaprocentní a na rozdíl od „slunečního boomu“ velmi skutečná likvidace a devastace rodinných rozpočtů tzv. daňovou reformou však má být zmanipulovanou veřejností vnímána jenom jako jakási bezbolestná kosmetika.)

Avšak lžím a strašení obyvatelstva ze strany státofirmy a jejích mediálních sluhů stále není konec. Dramatiky z ČEZkých kanceláří jsou barvitě popisovány tragické blackouty (či spíše blaf-outy?), které se nikdy a nikde ve světě kvůli obnovitelným zdrojům nestaly (tj. ani na východě USA ani v Itálii a ani ve Francii!).

Lidem je třeba opakovaně připomínán kus ledu, který spadl před jedoucí auto pod větrnou elektrárnu, anebo dávno již zapomenuté „přetlaky“ z německých větrníků na ČEZkou energetickou síť, a to jako tragédie snad stokrát větší než nějaká ta, dle paní Drábové a expertů ČEZu, perfektně zvládnutá a bezproblémová Fukušima anebo v podstatě zdraví snad docela prospěšný a i nadále do budoucnosti „zářící“ Černobyl… Jaderný odpad a jeho ukládání pro hustě osídlené ČEZko (na rozdíl od celého světa!) samozřejmě také není žádný problém…

Na obrazovce ČT je pak důvěřivá veřejnost s požehnáním politiků i všech těch mediálních rad jednou strašena neuvěřitelnými blaf-outy, tu v důsledku německých větrníků (když zaduje z polí) a jindy zase blaf-outy kvůli fotovoltaice, když je nebe bez mráčků a teploty šplhají ke třiceti stupňům Celsia. (Takže asi vůbec netřeba pochybovat o tom, že nám milovaná jaderná státofirma již brzy a na potvrzení svých slov zřejmě nějaký ten opravdový blackout zorganizuje.)

Skutečnost je taková, že od poloviny roku 2009 se u nás vede dodnes pokračující kampaň mající za cíl všechny ekologické obnovitelné zdroje energie (tj. ekologickou a bezemisní energii slunce, větru, tzv. malé vody a biomasy) pokud možno v očích důvěřivé veřejnosti maximálně zdiskreditovat a znemožnit a na straně druhé zdůvěryhodnit plány jak vystřižené z 50. let, které mají za cíl v nevelké a hustě osídlené České republice postavit alespoň 6 bloků zcela nepotřebných a centralizovaných jaderných elektráren, jejichž odstavování z provozu i zapojování do sítě však trvá (na rozdíl od zdrojů obnovitelných) obvykle týden(!), a samozřejmě také plány prohloubit naši závislost na dovozu energetických nosičů ze zahraničí.

…že by opět „ztroskotanci a samozvanci“?

Stavitelé a experti od nových Temelínů nám samozřejmě nikdy předem neřeknou pravdu o tom, kolik ten jejich reaktor bude stát, a ani nám nikdy předem neřeknou, kdy vlastně bude dostavěn. Náklady, ať by byly jakékoli, samozřejmě jako nesvéprávní rukojmí státofirmě (jíž teď opět 90 % obyvatel díky velmi promyšlené mediální kampani věří) zaplatíme.

Desítky miliard, o něž se u těchto megalomanských projektů VŽDY(!) navyšuje rozpočet a i mnohamilionové provize pro vesměs zkorumpované politiky, kteří jaderné elektrárny upřednostňují a povolují, jsou totiž jaksi ze zvyku nad právem i nad jakýmikoliv úvahami o etice, životním prostředí i demokracii. Zřejmě především proto, že se zde jedná o částky vskutku astronomické.

Tzv. jaderní experti u nás samozřejmě vědí také to, že pokud se v ČR postaví jenom o několik desítek více větrníků, budou si muset asi nechat zajít chuť na tučné provize i na ovládání celé země, jejího politického i mediálního života a také všech pokorných plátců, jimž každý měsíc posílají složenku. I proto ostatně ČEZ, stojící vysoko nad politiky i zákonodárci, v rozporu s českým právem i mezinárodními závazky naší země v současnosti žádné(!) připojování ekologických elektráren (tj. elektráren vodních, slunečních, větrných a elektráren na biomasu) již třetím rokem nepovoluje.

V této situaci je myslím dobré připomenout si, že nedávno zesnulý básník a zakladatel českého undergroundu Ivan Martin Jirous v posledních letech velmi vehementně varoval před mocí výše uvedené státofirmy. Další významná osobnost, bývalý prezident Václav Havel, dokonce vždy volil a ve volbách doporučoval Stranu zelených, která se dokázala vůči jaderné technologii jako asi jediná v ČR vymezit.

Myslím, že tito dva pánové, Václav Havel a Ivan Martin Jirous, pro ČEZ i Václava Klause a nadále manipulovanou většinu občanů zajisté i nadále „ztroskotanci a samozvanci“, nám ještě před jejich smrtí o ČEZu, svobodě a demokracii i jejím ohrožení v naší zemi naznačili svými postoji cosi velmi podstatného.

V každém případě jistým způsobem vyjádřili svá stanoviska vůči mocné energetické společnosti, která chce tuto zemi ovládat s pomocí jí kontrolované a vlastněné ohromné energie atomu.

Nemusím asi ani dodávat, že se právě k těmto postojům výše uvedených nedávno zesnulých „ztroskotanců a samozvanců“ hlásím. V sázce je totiž příliš mnoho. Jak ukazují nadále probíhající mediální manévry ČEZu, obavy o osud demokracie a naši budoucnost v rukou jedné jediné energetické společnosti jsou v České republice opodstatněné.